Mikuláš IV. Esterházy z Galanty
Kníže Mikuláš IV. Esterházy z Galanty (maďarsky Galánthai Esterházy IV. Miklós, německy Nikolaus IV. Fürst Esterházy de Galantha; 5. července 1869 Vídeň – 6. dubna 1920 Šoproň) byl uherský šlechtic z rodu Esterházyů. Jako velkostatkář vyvedl svá panství z finanční krize, byl však svědkem zániku velké monarchie.
| Mikuláš IV. Esterházy z Galanty | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší číšník Uherského království | |
| Ve funkci: 1912 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předchůdce | Bedřich (Frigyes) z Wenckheimu |
| Člen uherské Sněmovny magnátů | |
| Ve funkci: 1898 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Narození | 5. července 1869 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. dubna 1920 (ve věku 50 let) Šoproň  Rakousko |
| Choť | (1898) Margit Cziráky (1874–1910) |
| Rodiče | Pavel IV. Esterházy z Galanty (1843–1898) a Marie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1847–1876) |
| Děti | Pavel V. Esterházy z Galanty Marie Rosa Esterházyová z Galanty Antonín Pavel Esterházy z Galanty Ladislav Antonín Esterházy z Galanty Bernadeta Marie Esterházyová z Galanty |
| Profese | aristokrat a politik |
| Commons | Nikolaus IV, Prince Esterházy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Mikuláš IV. se narodil jako syn knížete Pavla IV. Esterházyho (1843–1898) a jeho manželky Marie, rozené z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1847–1876). Po otci převzal rodové dědictví, které představovalo jeden z největších majetků ve střední Evropě. Knížecí linii Esterházyů patřilo v osmi župách přes 224 000 hektarů půdy a řada honosných sídel. Jakmile se ujal úřadu, postaral se o vyřešení nucené správy po finanční krizi způsobené životním stylem jeho prapředka Mikuláše II. Pavlovi IV. se prostřednictvím silných reforem podařilo konsolidovat finance a umořit dluhovou zátěž. To se však, podobně jako při každé finanční reformě v rodině Esterházyů, výrazně odrazilo na štědrosti dobročinnosti a mecenášství. Silně trpěly zejména rodové nemovitosti, zvláště zámek Esterházy (též Esterháza) u Fertődu. Teprve po celkové konsolidaci rodových financí mohla být zahájena obnova zámků, spolu s manželkou věnoval Mikuláš svou pozornost především interiérům zámku ve Fertödu.
Mikuláš absolvoval středoškolská studia ve Vídni a Šoproni, poté vystudoval práva na budapešťské univerzitě a získal titul doktora práv. Krátce sloužil v c. k. armádě, v roce 1891 byl v hodnosti poručíka přeložen do stavu záloh. V roce 1896 byl jmenován c. k. komořím a po otci spolu s knížecím titulem zdědil členství ve Sněmovně magnátů. Mimo aktivní službu byl ve vojsku povýšen v roce 1905 do hodnosti nadporučíka a v roce 1907 obdržel titul c. k. tajného rady. V letech 1912–1918 zastával funkci nejvyššího číšníka Uherského království (Pincernarum Regalium Magister).[1][2] Politicky vystupoval aktivně na půdě Sněmovny magnátů, kde se zúčastnil práce v několika výborech. Jeho nejtěžší období začalo vypuknutím první světové války spojené s rozpadem monarchie. Snažil se aktivně ovlivňovat situaci účastí na činnosti štábu a kabinetu císaře Karla I. Na panovníka vyvíjel tlak, aby se definitivně vzdal uherské koruny, což však Karel neudělal. Knížeti Esterházymu stále rychleji ubývalo sil. Po zániku monarchie v roce 1918 začal kníže propadat melancholii. Cítil bezprostřední ohrožení svého postavení a měl obavy o správu území, která se rozkládala na území Rakouska a Maďarska, protože hrozil jejich rozkol.
V roce 1903 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a za zásluhy během první světové války obdržel Řád železné koruny I. třídy
Kníže Mikuláš IV. Esterházy z Galanty zemřel dne 6. dubna 1920 v Šoproni a byl pohřben po boku své manželky Margit na rodovém hřbitově Esterházyů ve Fertődu, v parčíku asi dva kilometry severovýchodně od zámku Esterházy. Později zde byl pochován také syn Antonín a další členové rodiny. Mikuláš IV. je tak jediný kníže z rodu Esterházyů, který nebyl pohřben ve františkánském klášteře sv. Michala v Eisenstadtu.
Manželství a potomstvo
editovat
16. listopadu 1898 se oženil s hraběnkou Margit Czirákyovou z Cziráku a Dénesfalvy (1874–1910). Manželé měli pět dětí, z toho tři syny:
- 1. Marie Rosa (25. 1. 1900 Eisenstadt – 30. 11. 1971 Bernstein im Burgenland)
- 2. Pavel (V.) (23. 3. 1901 Eisenstadt – 25. 5. 1989 Curych)
- ⚭ (3. 8. 1946 Budapešť) Melinda Ottrubay (24. 5. 1920 Budapešť – 28. 8. 2014 Eisenstadt), primabalerína Maďarské státní opery[3]
- 3. Antonín Pavel (22. 7. 1903 Lockenhaus – 31. 12. 1944 Sárisáp), automobilový závodník[4][5]
- ⚭ (22. 10. 1935 Budapešť) Gabriela Apponyiová (24. 4. 1910 Lieskové –16. 2. 1986 Mnichov)
- 4. Ladislav Antonín (4. 6. 1905 Lockenhaus – 5. 1. 2000 tamtéž)
- ⚭ (17. 11. 1929 Budapešť) Marietta Erdődyová (26. 2. 1905 Everswinkel – 12. 2. 2006 Lockenhaus)
- 5. Bernadette (17. 7. 1910 Fertőd – 18. 4. 1974 Bern)
- ⚭ (26. 6. 1937 Budapešť) Gyula Széchényi (11. 10. 1910 Achau – 13. 1. 2008 Curych)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus IV. Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 1063 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 1123 dostupné online
- ↑ CLAUDIA.KOGLBAUER. Melinda Esterházy: Gedenken an eine Grande Dame. kurier.at [online]. 2020-05-26 [cit. 2024-11-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Fertődön temették újra Esterházy Antal herceget - SopronMédia. www.sopronmedia.hu [online]. 2019-10-15 [cit. 2024-11-16]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ SRA. Sramoa Motorsport Blog: Esterházy Antal [online]. 2012. március 3., szombat [cit. 2024-11-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš IV. Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons - Rodokmen rodu Esterházy na webu angelfire.com
| Předchůdce: Pavel IV. |
|
hlava majorátu rodu Esterházyů 1898–1920 |
|
Nástupce: Pavel V. |
