Mikrotužka
Mikrotužka (známá též jako pentelka) je psací potřeba s mechanicky vysunovatelnou a nahraditelnou tuhou, obvykle o průměru 0,3–0,9 mm. Tuha není k tělu tužky připojena a je třeba ji mechanicky vysunovat. Mikrotužky nacházejí uplatnění při technickém kreslení (kde s nimi lze kreslit stále stejně tlusté čáry bez nutnosti tužku ořezávat), či při běžném psaní a kreslení.
Historie
editovat
_(cropped).jpg)
Conrad Gesner popsal jakousi mechanickou tužku již v roce 1565, její tuhu by však bylo potřeba ostřit. Mechanická tužka byla nalezena ve vraku britské lodi HMS Pandora, která se potopila roku 1791.[1]
Skutečné prvenství je tak připisováno patentu Sampsona Mordana a Johna Isaaca Hawkinse z Velké Británie roku 1822. Do roku 1874 patentů značně přibylo. K rozvoji došlo mj. ve Spojených státech, odkud také vzešla významná Wahl Adding Machine Company, která ve 20. letech 20. století prodala přes 120 000 svých tužek s názvem Eversharp. Úspěchy tužka zaznamenala také v Japonsku, kde ji vylepšil Tokuji Hayakawa, a byla uvedena jako „vždy připravená ostrá tužka“.[2]
V roce 1970 uvedla firma Pentel na trh svůj model P205 (v Japonsku pod označením P325) který se vzhledem k vydařenému designu, přijatelné ceně a relativní dostupnosti (vč. východního bloku) rychle rozšířil po celém světě.
Výraz mikrotužka je československým specifikem, angličtina používá spojení automatická tužka – automatic pencil, mechanická tužka – mechanical pencil, apod.[3] V Československu se díky popularitě modelu P205 stal synonymem pro mikrotužku výraz „pentelka“ či „pentilka“.[4]
K důležitým dnešním výrobcům mikrotužek patří např. Pentel, Pilot a Tombow (Japonsko), Faber-Castell, Staedtler a Rotring (Německo), PaperMate (USA), Parker (Spojené království) a mnoho dalších, zejména evropských a asijských výrobců. V Česku vyrábí mikrotužky firma Koh-i-noor.
Typy mechanismu
editovatMikrotužky lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: na ty, které tuhu pouze drží a na ty, které tuhu drží a mohou ji také vysunovat. První typy mikrotužek fungovaly na principu šroubu, který při otáčení tuhu v tužce posouval. Některé měly také pojistný mechanismus, který neumožnil zasunutí tuhy zpět do tužky.
Tuhy
editovatTuhy do mikrotužky jsou většinou směsí grafitu s jílem či polymery. Tyto tuhy mají svoje značení, podobně jako tuhy v obyčejných tužkách, ale méně rozsáhlé. Většinou jsou tuhy vyměnitelné, nicméně existují i levné mikrotužky na jedno použití.
Tuhy se liší průměrem a tvrdostí, výjimečně se vyskytují i v barevných variacích. Průměr mikrotužky, používané na obyčejné psaní, se pohybuje okolo 0,5–0,9 mm, a tvrdost odpovídá tužce tvrdosti HB.
| Průměr (mm) |
Použití |
|---|---|
| 0,20 | technické kreslení |
| 0,30 | technické kreslení (Rotring též 0,35) |
| 0,40 | technické kreslení (dostupné pouze v Japonsku) |
| 0,50 | běžné psaní, technické kreslení (pro začátečníky) |
| 0,60 | běžné psaní (dostupné pouze v Japonsku) |
| 0,70 | běžné psaní |
| 0,80 | běžné psaní |
| 0,90 | běžné psaní |
| 1,00 | vzácný, používán před rokem 1950 (v současnosti Rotring namísto 0,9) |
| 1,18 | starší |
| 1,30 | Staedtler a Pentel |
| 1,40 | Faber-Castell e-Motion, nová Lamy ABC, některé dětské tužky firmy Stabilo |
| 2,00 | verzatilky a podobné produkty |
| 3,15 | tužky s nevysouvací tuhou |
| 5,60 | tužky s nevysouvací tuhou |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Mechanical pencil na anglické Wikipedii.
- ↑ National Geographic Magazine, Vol. 168, No. 4 (October 1985), p. 450 (illustrated p. 451)
- ↑ 1915: Hayakawa Mechanical Pencil [online]. SHARP Corporate [cit. 2015-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Cambridge advanced learner's dictionary. Příprava vydání Kate Woodford. Cambridge: Cambridge University Press 1550 s. ISBN 978-0-521-82422-4, ISBN 978-0-521-53105-4.
- ↑ Pentilka • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2020-09-01 [cit. 2024-01-06]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu mikrotužka na Wikimedia Commons
