Midibus je neoficiální, avšak v Evropě často užívaný termín pro malokapacitní autobusy (malé autobusy). Přesné vymezení podobných termínů není oficiálně stanovené ani zcela ustálené, proto se v některých pojetích pojem midibus prolíná s pojmem minibus nebo do něj spadá, zatímco jindy jsou za minibusy považována jen vozidla menší než midibus. V USA jednotný název pro autobusy podobné kategorie neexistuje, někdy se v tomto významu používají například výrazy shuttle bus, baby coach, mid-sized coach atd. V němčině se výraz Midibus používá jen pro linkové provedení, zatímco pro zájezdové autobusy této velikosti se používá výraz Clubbus.[1]

SOR B 7,5 v Olomouci

Definice

editovat

V Evropě jako midibusy bývají označovány autobusy o délce zhruba 8 až 11 metrů, případně 8 až 10 nebo 8 až 10,5 metru, o kapacitě zhruba 35 až 85 cestujících. V České republice se však používají i vymezení, podle nichž se mezi midibusy řadí jen autobusy o celkové délce do 9 metrů, takže například u autobusu SOR 9,5 lze o kategorii „midi“ hovořit „jen těžko“.[2]

Autoři Kleprlík, Kyncl, Soušek midibusy definují jako automobily s ucelenou jednopodlažní karoserií, určené pro přepravu osob a jejich zavazadel, které mají 17 až 22 míst pro cestující.[3]

BUSportál.cz v listopadu 2009 napsal, že neví o žádné exaktní definici midibusu ani o hranicích mezi minibusem, midibusem a autobusem. BUSportál se pokusil dolní hranici pro zařazení mezi midibusy stanovit na obsaditelnost 22 osob (autobusy do této obsaditelnosti jsou podle směrnice 70/156 EHS řazeny do tříd A a B, autobusy nad tuto obsaditelnost do tříd I, II a III).[4] Pro rozdíl mezi midibusem a klasickým autobusem považuje za určující kritérium délky vozidla, přičemž pro midibusy je charakterističtější umístění motoru vpředu, zatímco pro standardní autobus vzadu. Mezi minibusy by BUSportál.cz řadil vozidla v kategorii M2 podle směrnice 70/156 EHS (tj. autobusy do hmotnosti 5000 kg), mezi midibusy vozidla v kategorii M3 kratší než 10 metrů.[5]

Použití a postavení na trhu

editovat
 
V Praze vedly k nasazení midibusů (zde Ikarus E91 v Hlubočepích) spíše prostorové podmínky na komunikacích než investiční a provozní náklady
 
Výletní autobus Irisbus Proxys v Praze na Zličíně

V linkové dopravě se používají na těch trasách, kde by standardní autobusy nebyly dostatečně obsazené a malé autobusy jsou tak z hlediska investičních a provozních nákladů a přepravní poptávky výhodnější.

V České republice byl nástup midibusů opožděn tím, že v době socialismu byla v Československu výroba této kategorie zcela opomenuta.[2] Ojedinělá poptávka byla pokryta dovozem vozidel značek Ikarus a Čavdar na podvozcích nákladních automobilů Avia.[2] Výjimkou byl pouze midibus Karosa A 30, vyrobený v počtu 13 kusů mezi lety 1968 a 1972, z čehož 11 vozidel bylo v provedení rozhlasového přenosového vozu (tedy nikoliv pro běžnou osobní dopravu).[6] V roce 1993 byl dovážen slovinský midibus TAM (Tovarna avtomobilov Maribor), již s motorem umístěným vzadu.[2] První české typy midibusů, OASA 902 na podvozku VW LT a Zliner, nebyly příliš úspěšné a jejich výrobci nezaujali na trhu výraznější pozici.[2] Výrazněji se na trhu prosadila až firma SOR Libchavy, která nepokračovala ve využívání podvozků nákladních automobilů, ale začala v letech 1996–1997 vyrábět midibusy vlastní konstrukce: SOR B 7,5, SOR C 7,5 a SOR LC 7,5,[2] avšak kvůli malé poptávce i ona výrobu této kategorie autobusů brzy ukončila (B 7,5 v roce 1997, C 7,5 v roce 2001) a na trhu se pak více prosadily řady SOR 9,5 a SOR 10,5, řazené však již mezi standardní autobusy. Výrazněji se pak na českém trhu prosadily zejména minibusy Iveco Daily a minibusy Mercedes-Benz MB 814 Vario a MB 616 CDI Sprinter.[2]

Po pádu socialismu po nějakou dobu nebyly nové midibusy výrazně levnější než ojeté autobusy standardní velikosti, kterých byl na trhu dostatek, a proto byl jejich nástup velmi pozvolný a nepřinášel dopravcům a objednatelům výraznou finanční úsporu. V Praze byly první midibusy Ikarus E91 použity v trasách, kde provoz standardního autobusu byl znemožněn prostorovými podmínkami (úzké uličky, úzký a nízký podjezd atd.). tj. na lince 291 (dnes linka 148) v oblasti Karlova (Karlovo náměstí, I. P. Pavlova, Apolinářská) od 18. dubna 2003, na lince 128 na Žvahov od 1. září 2005 a na lince 236 do pobřežních osad Bohnic a Troji od 1. dubna 2009.[7] Minibusy používají v linkové dopravě mnozí čeští dopravci, například ČSAD Jablonec nad Nisou na některých linkách MHD do odlehlých částí, ČSAD POLKOST v okolí Kostelce nad Černými lesy, CEDAZ na lince k pražskému letišti, AUDIS BUS v kombinaci se službou radiobus na městských linkách v Rychnově nad Kněžnou a Týništi nad Orlicí, Quick Bus nasazuje minibusy na dálkovou linku PrahaVarnsdorf, Dopravní podnik města České Budějovice a.s. nasazuje elektromidibusy Škoda 29BB (Solaris Urbino 8,9 LE Electric) na linky 21, 22, 23 z důvodu toho, že do některých ulic se nevejdou standardní autobusy.

BUSportál.cz řadí mezi midibusy například tyto typy vozidel:[5]

, délka 7,9 m

  • Solaris Urbino 8,9LE III délka 8,9m
  • Solaris Urbino 8,9LE III Electric (Škoda 29BB), délka 8,9 m
  • Solaris Alpino 8,6 III
délka 8,6m
  • SoR BN 8,5

délka 8,4m

  • SoR CN 8,5

délka 8,4m

  • SoR BN 9,5

délka cca 9,7m

  • SoR B 9,5

délka 9,5m

délka 10,0m

  • Solaris Urbino 10,5 IV

délka 10,5m

  • SoR CN 9,5

délka 9,7m

  • SoR BN 10,5

délka 10,7m

  • SoR CN 10,5

délka 10,7m

Reference

editovat
  1. Wolfgang Huss, Wolf Schenk: Omnibus-Geschichte. Band 2 – Die Entwicklung ab 1924. HUSS-Verlag, München, 1986, ISBN 3-921455-32-4, str. 204 a násl., 278 a 329
  2. a b c d e f g Branko Remek: Českému trhu s autobusy s přehledem vévodí Karosa a SOR Libchavy, Dopravní noviny, 12/2004
  3. KLEPRLÍK, Jaroslav; KYNCL, Jan; SOUŠEK, Radovan. Technologie a řízení silniční dopravy. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002. ISBN 80-7194-520-X. 
  4. Co je to vlastně autobus?, BUSportál.cz, 17. 5. 2005
  5. a b Dagmar Braunová: Pokoušíme se definovat, co je to midibus, BUSportál.cz, 28. 11. 2009
  6. Dagmar Braunová (dabra). Z předávání rozhlasového přenosového vozu Karosa A-30-N ČSAD autobusy Plzeň. [online]. Busportal.cz, 2008-04-01 [cit. 2009-11-30]. Dostupné online. 
  7. „Midibus v Troji a Podhoří“, Troja, č. 115 Archivováno 9. 5. 2009 na Wayback Machine., měsíčník městské části Praha-Troja, duben 2009, str. 1

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat