Micva
Micva (hebrejsky מִצְוָה, plurál: מִצְוֹת, micvot) znamená „přikázání“, ale v hlubším slova smyslu také „spojení“.[1] Samotné slovo se v rámci judaismu používá jako označení pro:[2]
- jedno ze 613 přikázání (hebrejsky: תרי״ג מצוות), která se nachází v Tóře, a která byla přijata od Hospodina. V rabínské literatuře byly tyto příkazy nazývány micvot de-orajta (aramejsky: מצוות דאורייתא), doslova „přikázání z Písma.“ Někdy se označují jako tarjag micvot (hebrejsky: תרי״ג מצוות) podle hebrejského akronymu TaRJaG, který označuje numerickou hodnotu 613.
- jedno z přikázání židovského náboženského práva stanovených rabíny a nazývaných micvot de-rabanan (aramejsky: מצוות דרבנן)
- někdy se jako micva označuje i akt lidskosti. V širším smyslu se tak tedy jedná o každý dobrý čin, který je v souladu s duchem Tóry.
Počet 613 micvot se dělí na 248 pozitivních přikázání (hebrejsky: מצוות עשה, micvot ase) a 365 zákazů (hebrejsky: מצוות לא תעשה, micvot lo ta'ase). Podle Talmudu je počet zákazů odvozený od počtu dní solárního roku a počet pozitivních příkazů od počtu kostí v lidském těle. Podle jiného vysvětlení zprostředkoval 611 přikázání Židům Mojžíš (611 je numerická hodnota slova Tóra) a chybějící přikázání jsou první dvě přikázání Desatera, která byla zvěstována přímo z Hospodinových úst.[3]
Nejznámější výpočet 613 přikázání vypracoval Maimonides ve svém díle Sefer ha-micvot.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Micva na slovenské Wikipedii.
- ↑ DUBOV, Nissan Dovid. Vnitřní pouto. Úvod do Kabaly. Praha: Chabad Lubavitch, 2014. ISBN 978-80-905887-0-7. S. 41.
- ↑ NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. S. 115–116.
- ↑ Makot 23b
