Micubiši A7M

Micubiši A7M
	Micubiši A7M
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Micubiši Džukógjó Kabušiki Kaiša
Šéfkonstruktér	Džiró Horikoši
První let	6. května 1944
Uživatel	Japonské císařské námořní letectvo
Vyrobeno kusů	10 (z toho 9 prototypů)
Varianty	A7M3-J Reppú-kai
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Micubiši A7M Reppú (japonsky: 烈風, Hurikán; spojenecké kódové jméno: Sam) japonského císařského námořního letectva byl přímým následovníkem japonské stíhačky Micubiši A6M „Zero“.

Vznik

Společnost Micubiši dostala v dubnu 1942 příkaz k zahájení konstrukce stroje M-50 Reppu, který měl vyhovovat specifikacím 17-Ši, které požadovaly, aby stroj měl maximální rychlost 639 km/h ve výšce 6000 m, vytrvalost 2,5 h při 463 km/h a celkovou maximální rychlost 834 km/h. Vyzbrojen měl být dvěma 20mm kanóny a 13,2mm kulomety. Šéfkonstruktér Džiró Horikošipro tedy požadoval použití nově vyvíjených dvouhvězdicových osmnáctiválců Micubiši MK9A nebo MK9B. Vzhledem k tomu, že tyto motory nebyly zatím dostupné, v září 1942 námořnictvo nařídilo použít slabší motory Nakajima NK9K Homare.

První prototyp letounu s označením A7M1 vzlétl 6. května 1944 a ukázalo se, že se jedná o moderní stroj. Při zkouškách bojovými piloty byla oceněna jeho stabilita, dobrá ovladatelnost a obratnost. Díky možnosti diferencovaného použití vzletových klapek se vyrovnal A6M. Avšak vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici silnější motor, letoun nedosahoval předpokládané rychlosti a stoupavosti, v 6000 m měl motor výkon pouze 1300 k a dosahoval rychlosti jen 575 km/h. Čas výstupu do 6000 m byl 10 až 11 min. Proto 30. července 1944 námořnictvo stavbu dalších pěti prototypů, s pořadovými čísly tři až šest, zastavilo.

Popis konstrukce

Stíhačka A7M měla samosvorné obaly palivových nádrží, pancéřový plát za sedadlem pilota či pancéřové čelní sklo. Jednalo se celokovovou konstrukci s plátnem pokrývajícím jen ovládací plochy. Křídla byla mírně lomená do W a na koncích se dala sklopit nahoru. Vrtule byla čtyřlistá.

Výzbroj tvořily dva 20mm kanóny typu 99 verze 2 po 200 nábojích a dva kulomety 13,2mm kulomety typu 3 po 400 nábojích, které byly umístěny v křídlech.

Vývoj

Nové motory MK9A se podařilo vyprodukovat až v druhé polovině roku 1944, ovšem kvůli jejich větší velikosti musel být přepracován drak šestého prototypu. Vznikla tak nová verze, která dostala označení A7M2. 13. října 1944 proběhly úspěšné zkoušky a tak započala stavba 6 dalších prototypů a příprava sériové výroby. Sériově vyráběný A7M2 Reppu typ 22 měl mít výzbroj stejnou jako A7M1, nebo měl být vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny a dvěma 250 kg pumami umístěnými pod křídly. Ve výšce 6000 m měl dosahovat 628 km/h.

Kvůli silnému zemětřesení v prosinci 1944 v prefektuře Nagoja a náletům amerických bombardérů B-29, které narušilo výrobu MK9A v závodě Daiko, však k masivní výrobě nedošlo a zůstalo tak u několika málo prototypů a jediného dokončeného sériového exempláře.^[2] Druhý prototyp byl zničen při přistání, první, třetí a pátý při náletech. Zbylé tři stroje přežili v letuschopném stavu do konce války.

Od února 1944 se připravovala verze A7M3-J typ 34 se čtyřmi 30mm kanóny umístěnými v silnějších křídlech a dvěma šikmými v upraveném trupu. Stroj měl být poháněn turbokompresorovým motorem MK9A. Maketa stroje byla dokončena v únoru a v říjnu měl být hotov i prototyp. Ve výrobě byl i stroj A7M3 typ 23 poháněný motorem MK9C s třístupňovým mechanickým kompresorem o výkonu 2250 k a vyzbrojen 6 kanóny typu 99 model 2. Tento prototyp měl být dokončen v prosinci 1945. Další verzí měl být letoun A8M Rifiku s drakem A7M3-J a motorem Nakadžima Ha-41 nebo Ha-44 vyráběný ve spolupráci továren Micubiši a Nakadžima. Zůstalo však jen u projektu.

Specifikace (A7M2)

Micubiši A7M2

Údaje dle^[3]^[4]

Technické údaje

Osádka: 1
Délka: 11 m
Rozpětí: 14 m
Výška: 4,28 m
Nosná plocha: 30,86 m²
Prázdná hmotnost: 3 226 kg
Vzletová hmotnost: 4 720 kg
Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený osmnáctiválcový dvouhvězdicový motor Micubiši MK9A pohánějící čtyřlistou stavitelnou vrtuli
Výkon pohonné jednotky: 1 640,5 kW (2 200 hp) (vzletový)

Výkony

Maximální rychlost: 627,8 km/hod (ve výšce 6 600 m)
Cestovní rychlost: 416,7 km/h (v 4 000 m)
Výstup do 6 000 m: 6 min 7 sekund
Praktický dostup: 10 900 m
Vytrvalost: 2,5 hod letu^{[p 1]}

Výzbroj

2 × 13,2mm kulomet typ 3 v křídlech
2 × 20mm kanón typ 99 model 2 v křídlech
nebo
4 × 20mm kanón typ 99 model 2 v křídlech
2 × 250kg puma

Odkazy

Poznámky

↑ Při cestovní rychlosti, s rezervou na 30 minut boje.

Reference

↑ Francillon 1994, s. 400.
↑ Francillon 1994, s. 401.
↑ Francillon 1994, s. 403–404.
↑ Němeček, Václav. Micubiši A7M Reppu. Letectví a kosmonautika. 1971, roč. XLVII., čís. 7, s. 32.

Literatura

FRANCILLON, René J, 1994. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi A7M Reppu (Hurricane), s. 399 až 404. (anglicky)
NĚMEČEK, Václav. Micubiši A7M Reppu. Letectví a kosmonautika. 1971, roč. XLVII., čís. 7, s. 32.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši A7M na Wikimedia Commons
Mitsubishi A7M Reppu (“Sam”)
IHYLS: The "Super-Zero" That Never Made It: Mitsubishi A7M Reppu na YouTube (anglicky)

[5] Při cestovní rychlosti, s rezervou na 30 minut boje.

[FOOTNOTEFrancillon1994400-1] Francillon 1994, s. 400.

[FOOTNOTEFrancillon1994401-2] Francillon 1994, s. 401.

[FOOTNOTEFrancillon1994403–404-3] Francillon 1994, s. 403–404.

[4] Němeček, Václav. Micubiši A7M Reppu. Letectví a kosmonautika. 1971, roč. XLVII., čís. 7, s. 32.

[1]

[2]

[3]

[4]

[p 1]