Wikipedie

Michele Carafa

italský hudební skladatel a voják

Michele Carafa, celým jménem Michele Enrico Francesco Vincenzo Aloisio Paolo Carafa de Colobrano, (28. listopadu 1787 Neapol – 26. července 1872 Paříž) byl italský šlechtic z rodu Carafů, hudební skladatel a voják.

Michele Carafa
Základní informace
Rodné jménoMichael Henry Francis Aloisio Vincence de Paul Carafa Colobrano
Narození28. listopadu 1787
Neapol
Původitalský
Úmrtí26. července 1872
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Montmartre
Povoláníitalský voják a hudební skladatel
Členem skupinyAkademie krásných umění
OceněníŘád čestné legie
Akademie krásných umění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se jako Michele Enrico Francesco Vincenzo Aloisio Paolo Carafa de Colobrano. Byl druhým synem Johna Carafa, prince Colobrano a vévody Alvito. Michele získal solidní hudební vzdělání a v roce 1802 složil svou první operu, Il Fantasma, která byla provedena v roce 1805 v divadle jeho nevlastního otce, knížete Caramanice. V těchto letech, byl studentem vojenské akademie Nunziatella v Neapoli. V krátké době ještě uvedl další operu Il prigioniero. V roce 1806 se přestěhoval do Paříže, kde se studoval skladbu u Luigi Cherubiniho a hru na klavír u Friedricha Kalkbrennera. Zkomponoval zde operu La musicomania.

Otec ho však požádal, aby se vzdal hudby pro vojenskou kariéru a stal se poručíkem ve francouzské armádě. Zúčastnil se bitvy u Campo Tenese (Battaglia di Campotenese) v roce 1806 a byl zajat. Po propuštění ze zajetí ještě bojoval na Sicílii. Za zásluhy v boji byl povýšen na kapitána.

V roce 1808 se vrátil do Neapole, oženil se s Antoinettou d'Aubenton a pokračoval ve studiu hudby pod vedením Fedele Fenaroliho. Pod tlakem rodičů nastoupil znovu do Napoleonovy armády a zúčastnil se ruského tažení pod velením francouzského maršála Joachima Murata. Po bitvě u Ostrovna byl vyznamenán Řádem čestné legie a byl mu udělen titul barona Italského království.

Restaurace Bourbonů na neapolském trůnu znamenala konec Carafiho vojenské kariéry a mohl se tak plně věnovat hudbě. V roce 1814 byla uvedena v neapolském Teatro del Fondo jeho opera Il Vascello d'occidente a o dva roky později opera Gabriella di Vergy na libreto Andrea Leone Tottoly. Dílo bylo stejně úspěšné jako opera Otello Gioacchina Rossiniho, která se hrála v témže roce ve stejném divadle.

Již jako zavedený operní skladatel odjel znovu do Paříže, kde triumfoval zejména operami Jeanne d'Arc à Orléans (1821) a Le Valet de Chambre (1823). Největší úspěch zaznamenal operou Masaniello ou Le pêcheur Neapoltain, která se Théâtre national de l'Opéra-Comique hrála 136x.

V roce 1834 získal francouzské občanství, byl zvolen členem Académie des beaux-Arts a v roce 1837 se stal jejím předsedou. V roce 1838 byl jmenován ředitelem Vojenského hudebního gymnázia. V tomto roce také uvedl na scénu svou poslední operu Therese a další léta se věnoval pouze pedagogické práci. V letech 1840–1858 vyučoval kontrapunkt a skladbu na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris.

V závěru svého života ochrnul a v roce 1867 zemřel v Paříži ve věku 84 let.

Dílo

editovat

Přestože ve své době byly jeho úspěchy u obecenstva srovnatelné se slavnými skladateli té doby jako byli Rossini, Bellini, Auber nebo Halévy, je dnes jeho dílo téměř zapomenuto. Novodobá premiéra opery Mariti aprite gli occhi! ossia La gelosia corretta byla uvedena v roce 2011 v německém Neuburgu an der Donau v Německu. Dostupná je nahrávka opery I due Figaro ossia Il soggetto di una commedia z roku 2006.

Jevištní díla

editovat
 
Michele Carafa na obraze Antoina Maurina

Chrámová hudba

editovat
  • Requiem
  • Stabat Mater
  • Kantáty

Externí odkazy

editovat

Volně přístupné partitury děl od Michele Carafy v projektu IMSLP

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michele_Carafa&oldid=21968249“