Wikipedie

Michal Klíma (novinář)

český manažer a novinář (*1960)
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Michal Klíma (* 10. ledna 1960 Praha) je český novinář, vydavatel a mediální manažer, předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu. Od března 2022 do února 2023 byl vládním zmocněncem pro oblast médií.[1][2] V červenci 2024 byl Senátem potvrzen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[3]

Ing. Michal Klíma
Michal Klíma (2022)
Michal Klíma (2022)
Narození10. ledna 1960 (64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT v Praze
Povolánínovinář, mediální manažer
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
ChoťJana Klímová
Dětidcera Marie a syn Matěj
RodičeIvan Klíma
Helena Klímová
PříbuzníHana Pavlátová (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Maturoval na pražském Akademickém gymnasiu ve Štěpánské ul. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Absolvoval kurs pro vrcholové novinové manažery na Northwestern University Chicago v USA.

Po skončení vysoké školy pracoval krátce jako programátor ve státním ústavu územního plánování Terplan. Současně pomáhal s ilegálním šířením samizdatových Lidových novin. V prosinci 1989 spoluzakládal nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny a od roku 1990 byl jeho ředitelem a později, když se změnilo na akciovou společnost, byl jejím výkonným ředitelem a předsedou představenstva. Od roku 1998 byl výkonným ředitelem vydavatelství Economia vlastněného německým vydavatelstvím Handelsblatt a vydavatelem deníku Wall Street Journal americkou finanční skupinou Dow Jones,[4] později ředitelem dceřiné společnosti Economia Online a pak i generálním ředitelem Economie. Rok poté, kdy Economii koupil Zdeněk Bakala, odešel a později se stal generálním ředitelem slovenského vydavatelství Spoločnosť 7 Plus.

Počátkem devadesátých let spoluzakládal Unii vydavatelů, která se stala prvním vydavatelským sdružením v postkomunistických zemích. Později byl jejím předsedou a české vydavatele také zastupoval ve Světové asociaci novin. Současně byl jejím vice-prezidentem a členem představenstva. Je také členem mezinárodní novinářské organizace International Press institute (IPI) se sídlem ve Vídni.

V devadesátých letech rovněž působil jako člen představenstva První novinové společnosti a byl i předsedou představenstva největší české tiskárny Česká typografie.

V roce 2013 založil spolu s Evou Hanákovou první české vydavatelství tabletových časopisů Tablet Media, které od května 2013 vydávalo týdeník Dotyk. V létě 2015 společnost Tablet Media prodal finanční skupině Penta Investments.

Od listopadu 2015 do prosince 2017 byl předsedou představenstva a generálním ředitelem novinového a časopiseckého vydavatelství VLTAVA LABE MEDIA a.s., vlastněného finanční skupinou Penta Investments. Během tohoto období prošla společnost rozsáhlými změnami a zlepšila své hospodářské výsledky.

Je autorem článků s politickou tematikou (komentáře), zabývá se také médii a novými médii. Publikoval je v Lidových novinách, Hospodářských novinách, týdenících Ekonom, Strategie, Marketing & Media, Marketing Sales Media, v tabletovém týdeníku Dotyk, na webech MediaGuru, Mediář, iHNed, Forum 24 a dalších. V roce 2020 založil vlastní zpravodajský a komentářový web MediaForum.[5]

Z polštiny přeložil v osmdesátých letech poezii polských básníků osmdesátých let, která vyšla v samizdatu, a hru Slawomira Mrožka Velvyslanec, která vyšla v revue Světová literatura 6/1990 a nastudovalo ji Realistické divadlo v Praze v roce 1990.

Je předsedou správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu a předsedou spolku Památník Hartmanice, který spravuje Horskou synagogu v Hartmanicích a provozuje v ní expozici o spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Je spoluzakladatelem a členem Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu IPI.[6][7]

V srpnu 2020 se stal místopředsedou správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ).[8] V lednu 2022 funkci opustil kvůli nabídce vlády ČR.[9]

V březnu 2022 byl vládou Petra Fialy (SPOLU) jmenován vládním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací. Již v únoru 2023 ale vláda pozici zrušila a tím z ní také odvolala Klímu.[10][11] Vláda Petra Fialy pozici částečně obnovila v květnu 2024, když zřídila funkci vládního koordinátora strategické komunikace, který měl na starosti i dezinformace. Tu obsadila Otakarem Foltýnem.[12]

V červenci 2024 byla Senátem potvrzena jeho sněmovní nominace na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Klíma se už dříve zapojil do sporu ÚSTR k badatelské učebnici soudobých dějin. Kdy se postavil na stranu vedení ÚSTR, které učebnici kritizovalo. I proto se proti Klímově nominaci neúspěšně postavil senátor a historik Martin Krsek (za SEN 21), podle něhož Klímovým angažmá v Radě ÚSTR bude pokračovat politizace rady a bude se pokračovat v černobílém podání historie výrazně z pohledu obětí minulého režimu.[3] Již v červenci 2020 Klíma napsal otevřený dopis děkanovi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michalu Pullmannovi, v němž ho obvinil z „přispívání k relativizaci komunistických zločinů“.[13][14] Proti nařčení se bránil jak sám Pullmann, tak se ho zastali také studenti historie na fakultě. Klíma poté napsal další otevřený dopis i jim.[15] Senátor a historik Martin Krsek kritizoval i tyto Klímovy aktivity a ve sporu se postavil na stranu Pullmanna.[16]

Mluví česky, anglicky, polsky, rusky.[zdroj?]

Rodina

editovat

Michal Klíma je synem spisovatele Ivana Klímy a psychoterapeutky a signatářky Charty 77 Heleny Klímové. Je ženatý, s manželkou Janou má dvě děti: dceru Marii (* 1989) a syna Matěje (* 1993). Sestra Hana Pavlátová je výtvarnice.

Reference

editovat
  1. ↑ Novým vládním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací se stal Michal Klíma, tisková zpráva, 24. 3. 2022
  2. ↑ Klíma končí jako zmocněnec pro dezinformace. Vláda jeho pozici ruší Seznam Zpravy 15. 2.
  3. ↑ a b ECHO24. Novými členy Rady ÚSTR budou Michal Klíma a Jan Mrzena. www.echo24.cz [online]. 2024-07-10 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Homepage. Dow Jones [online]. [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ MEDIAFORUM - Blog [online]. 2021-06-23 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ IPI-ADMIN. Home. ipi.media [online]. [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Členové – Český národní výbor IPI [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Novým místopředsedou správní rady NFNZ se stal Michal Klíma. www.nfnz.cz [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Michal Klíma odstupuje ze správní rady NFNZ. www.nfnz.cz [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vláda zrušila funkci vládního zmocněnce pro média Klímy. Agendu dezinformací převezme poradce Pojar. iROZHLAS [online]. 2023-02-15 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Klíma končí jako zmocněnec pro dezinformace. Vláda jeho pozici ruší - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-02-15 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Strategickou komunikaci Česka povede plukovník Foltýn. Bude mít tým na Úřadě vlády. iROZHLAS [online]. 2024-05-21 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Michal Klíma píše děkanu Pullmannovi: Jak to víte, že lidé nechtěli za socialismu na Riviéru? Omlouváte diktaturu. FORUM 24 [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Perspektiva pamětníka a historika definuje střet mezi Klímou a Pullmannem, tvrdí politolog Barša. iROZHLAS [online]. 2020-07-26 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Otevřený dopis Michala Klímy členům Spolku studentů historie FF UK. FORUM 24 [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ ÚSTR je lákavé politické sousto. Odpolitizování by pomohlo, kdyby Radu tvořili zástupci odborných institucí, myslí si senátor Krsek. Radiožurnál [online]. 2024-07-10 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Klíma_(novinář)&oldid=24312479“