Michail Ťurin
Michail Vladislavovič Ťurin (rusky Михаил Владиславович Тюрин; * 2. března 1960 Kolomna) je od dubna 1994 ruský kosmonaut, člen oddílu kosmonautů RKK Eněrgija. V letech 2001 a 2006/2007 absolvoval dva půlroční kosmické lety na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) o celkové délce 344 dní. Potřetí se na ISS vydal na půlroční misi v listopadu 2013 jako člen Expedice 38/39.
| Michail Vladislavovič Ťurin | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut RKK Eněrgija, od 2011 CPK | |
| Státní příslušnost | Rusko |
| Datum narození | 2. března 1960 (64 let) |
| Místo narození | Kolomna, Moskevská oblast, RSFSR |
| Předchozí zaměstnání | Inženýr |
| Čas ve vesmíru | 532 dní, 2 hodiny a 52 minut |
| Kosmonaut od | 1. dubna 1994 |
| Mise | Expedice 3 (STS-105/ISS)/STS-108 Expedice 14 (Sojuz TMA-9/ISS) Expedice 38/39 (Sojuz TMA-11M/ISS) |
| Znaky misí |       |
| Kosmonaut do | 18. ledna 2016 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí
editovatMichail Ťurin pochází z Kolomny v Moskevské oblasti, narodil se v dělnické rodině, je ruské národnosti.[1] Roku 1984 absolvoval Moskevský letecký institut, obor produkce letadel. Poté nastoupil v RKK Eněrgija, zde se zabýval problematikou řízení kosmických lodí Sojuz.[2]
Kosmonaut
editovatZačátkem devadesátých let se přihlásil k kosmonautickému výcviku, prošel lékařskými prohlídkami a 16. června 1992 získal souhlas Hlavní lékařské komise k přípravě. Rozhodnutím Státní meziresortní komise byl 1. dubna 1994 vybrán do oddílu kosmonautů RKK Eněrgija, formálně zařazen v Eněrgiji na pozici kandidáta na kosmonauta byl 16. června 1994. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu v Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina a 25. dubna 1996 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.[2]
Od května 1996 byl zařazen mezi kosmonauty připravující se na lety na Mir. V červenci 1997 přešel do skupiny určené pro lety na ISS a byl určen palubním inženýrem záložní posádky Expedice 1 a hlavní posádky Expedice 3, společně s Jurijem Onufrijenkem (od října 1997 Vladimirem Děžurovem a Kennethem Bowersoxem, od září 1999 byl velitelem Expedice 3 Frank Culbertson).[2]
Do vesmíru odstartoval 10. srpna 2001 na palubě raketoplánu Discovery letu STS-105. Na stanici ISS vystřídal s Culbertsonem a Děžurovem Expedici 2 a setrval na ní následující čtyři měsíce. V průběhu letu uskutečnil tři výstupy do otevřeného vesmíru o celkové délce 13 hodin 35 minut. Členové Expedice 3 se vrátili na Zem 17. prosince 2001 v raketoplánu Endeavour (let STS-108).[3]
Od prosince 2003 do dubna 2005 se připravoval ve funkci velitele záložní posádky Expedice 11 s Donaldem Pettitem (od ledna 2004 nahrazeným Danielem Tani).[2] V srpnu 2005 nahradil nemocného Alexandra Lazutkina v záložní posádce Expedice 12 a hlavní posádce Expedice 14.[2]
Ke svému druhému letu vzlétl 18. září 2006 v Sojuzu TMA-9 (velitel lodi) s Michaelem Lopez-Alegriou (palubní inženýr) a vesmírnou turistkou Anuší Ansariovou. Členové Expedice 14 – velitel Lopez-Alegria a palubní inženýr Ťurin převzali stanici od Expedice 13, jejíž dva členové (Pavel Vinogradov a Jeffrey Williams) s Ansariovou po týdnu přistáli se Sojuzem TMA-8, přičemž zbývající člen Expedice 13 Thomas Reiter přešel do nové posádky. V prosinci 2006 raketoplán Discovery přivezl Sunitu Williamsovou, která nahradila Reitera. Během letu Ťurin dvakrát vystoupil do vesmíru, dohromady na 11 hodin 56 minut. V dubnu 2007 Lopez-Alegria s Ťurinem předali stanici následníkům z Expedice 15 a 21. dubna přistáli na Zemi.[4]
Začátkem roku 2011 byl zařazen do posádky Expedice 38/39 s plánovaným startem v listopadu 2013.[2]
V souvislosti s rozhodnutím Roskosmosu o shromáždění ruských kosmonautů v jednom oddílu odešel ze společnosti RKK Eněrgija a od 26. února 2011 je kosmonautem Střediska přípravy kosmonautů.[2]
K ISS odstartoval 7. listopadu 2013 ve funkci velitele lodi Sojuz TMA-11M, společně s Američanem Richardem Mastracchio a Japoncem Kóiči Wakatou, po šestihodinovém letu se Sojuz se spojil se stanicí. Na ISS pracoval jako palubní inženýr osmatřicáté a (od března 2014) devětatřicáté Expedice.[5] Dne 14. května 2014 se celá posádka vrátila v pořádku na Zem.[6]
V lednu 2016 přešel na místo zástupce velitele oddílu kosmonautů (pro přípravu kosmonautů), přičemž zároveň přestal být aktivním kosmonautem.[2] Roku 2019 Roskosmos informoval, že zůstal členem oddílu i jako neaktivní kosmonaut, a sice na pozici takzvaného kosmonauta-manažera.[7]
Michail Ťurin je ženatý, má dceru.[2]
Tituly, řády a vyznamenání
editovat- Hrdina Ruské federace (12. dubna 2003),[2]
- Letec-kosmonaut Ruské federace (12. dubna 2003),[2]
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy (23. října 2008),[2]
- Medaile Za zásluhy v osvojení vesmíru (12. dubna 2011),[2]
- Řád Za zásluhy o vlast III. třídy (26. srpna 2016).[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ OSOVIK, Kirill. Герои Страны [online]. [cit. 2009-04-20]. Kapitola Тюрин Михаил Владиславович. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2019-11-10 [cit. 2020-01-29]. Kapitola Михаил Владиславович Тюрин.. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2002-01-12 [cit. 2009-04-21]. Kapitola Expedice 3. [dále jen MEK]. Dostupné online.
- ↑ Holub. Rev. 2007-04-21 [cit. 2009-04-21]. Kapitola Expedice 14.
- ↑ RKK Eněrgija. Экспедиция МКС-38/39 [online]. Koroljov: RKK Eněrgija [cit. 2014-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-09. (rusky)
- ↑ Holub. Rev. 2014-5-14 [cit. 2014-06-11]. Kapitola Sojuz TMA-11M.
- ↑ РЫЖКОВ, Евгений; МАРИНИН, Игорь. О космонавтах и астронавтах. Русский космос. Červen 2019, s. 18–25. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Vladislavovič Ťurin na Wikimedia Commons - BATURIN, Jurij. В космосе мы больше никому не нужны. Новая газета [online]. 2009-11-20 [cit. 2011-2-22]. Čís. 129. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-20. ISSN 1682-7384. – rozhovor s Michailem Ťurinem
