Wikipedie

Michael Žantovský

český diplomat, překladatel a spisovatel

Michael Žantovský (* 3. ledna 1949 Praha) je český překladatel z angličtiny, tlumočník, psycholog, publicista, spisovatel, textař, politik a diplomat, bývalý velvyslanec ČR ve Spojených státech amerických, Izraeli a Velké Británii.

Mgr. Michael Žantovský
Michael Žantovský (2022)
Michael Žantovský (2022)
3. a 6. předseda ODA
Ve funkci:
březen 1997 – 29. listopadu 1997
PředchůdceJan Kalvoda
NástupceJiří Skalický
Ve funkci:
17. června 2001 – 2002
PředchůdceDaniel Kroupa
NástupceJiřina Nováková
1. senátor za obvod č. 21 – Praha 5
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 23. listopadu 2002
PředchůdceSenát PČR vznikl
NástupceMiroslav Škaloud
1. velvyslanec ČR v USA
Ve funkci:
19. listopadu 1992 – únor 1997
PředchůdceRita Klímová
NástupceAlexandr Vondra
Velvyslanec ČR v Izraeli
Ve funkci:
2004 – 2009
PředchůdceDaniel Kumermann
NástupceTomáš Pojar
5. velvyslanec ČR ve Velké Británii
Ve funkci:
5. října 2009 – 31. srpna 2015
PředchůdceJan Winkler
NástupceLibor Sečka
Stranická příslušnost
ČlenstvíODA (1996–2007)
Nestraník
do Senátuza TOP 09 (2020)[1][p 1]
Narození3. ledna 1949 (75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťKristina Žantovská
Jana Noseková-Žantovská
RodičeJiří Žantovský
Hana Žantovská
PříbuzníIrena Žantovská Murray (sestra)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesenovinář, psycholog, diplomat, politik, spisovatel, dramatik, veřejná postava, překladatel, publicista a textař
OceněníČeská a slovenská transatlantická cena (2016)
Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii RIBBON Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii (2019)
CommonsMichael Žantovský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od září 2015 do května 2023 byl ředitelem Knihovny Václava Havla.[2]

Život

editovat

Žantovského rodiče byli literární historik a někdejší přednosta kulturně-politického oddělení na Ministerstvu informací a osvěty[3] Jiří Žantovský (1909–2000) a překladatelka z angličtiny Hana Žantovská (1921–2004, rozená Eislerová, za války persekvovaná pro židovský původ). Starší sestra Irena (* 1946), provdaná Murray, po srpnu 1968 emigrovala do Kanady a pracovala jako knihovnice; v letech 2004–2013 ředitelka Britské architektonické knihovny Královského institutu britských architektů.

Michael Žantovský v letech 1967–1973 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor psychologie, mezi lety 1968 a 1969 byl na studijním pobytu na McGill University v Montrealu. V letech 1973–1980 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém při bohnické léčebně, kde se zabýval psychologií motivace a sexuálního chování. V roce 1980 z výzkumného ústavu odešel a byl na volné noze jako překladatel, tlumočník, autor písňových textů (např. pro Pavla Bobka, Petra Nováka, Karla Zicha) a publicista, v období 1988–1989 pracoval pro agenturu Reuters jako pražský dopisovatel.

Je podruhé ženatý. S první ženou, novinářkou Kristinou Žantovskou, mají děti Ester (* 1980, teatroložka a překladatelka) a Jonáše (* 1984, asistent produkce a režie); s druhou ženou, fotografkou Janou Nosekovou-Žantovskou, mají syna Davida (* 2001) a dceru Rebeku (* 2003).

 
Michael Žantovský v roce 2007

Politická a diplomatická kariéra

editovat

V roce 1989 patřil k zakládajícím členům Občanského fóra; fungoval také jako jeho tiskový mluvčí. Léta 1990 se stal tiskovým mluvčím a poradcem prezidenta České republiky Václava Havla. Od roku 1992 do roku 1997 působil jako velvyslanec České republiky (v roce 1992 Československa) ve Spojených státech amerických.

V roce 1996 vstoupil do Občanské demokratické aliance, ve které byl v roce 1997 (od března, kdy z funkce po skandálu s neoprávněným užíváním titulu odstoupil Jan Kalvoda, do listopadu, kdy ho ve funkci nahradil Jiří Skalický) a v letech 2001–2002 předsedou.

Ve volbách na podzim roku 1996 byl za ODA zvolen do Senátu Parlamentu ČR, kde pracoval ve funkci předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jako senátor byl mimo jiné jedním z iniciátorů a předkladatelů Zákona o svobodném přístupu k informacím. Jeho senátorský mandát vypršel 23. listopadu 2002, kdy již ve volbách nekandidoval; dle dostupných informací byla ve funkčním období 1998 až 2000 jeho přítomnost na hlasování 65% (z 1 366 hlasování nepřítomen na 474)[4] a ve funkčním období 2000 až 2002 činila 49 % (z 1254 hlasování nepřítomen na 640).[5]

V období 2003 až 2009 působil jako velvyslanec České republiky v Izraeli. Pověřovací listiny odevzdal 9. února 2004.[6] Od října 2009 do srpna 2015 byl velvyslancem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.[7]

Od července 2012 byl předsedou správní rady Aspen Institute Prague a členem správní rady Aspen Institute; od června 2019 je čestným předsedou správní rady Aspen Institute Central Europe. Je nositelem České a slovenské transatlantické ceny za rok 2016 a nositelem Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii za rok 2019.

Od září 2018 je členem správní rady nadace Sekyra Foundation, kterou založil developer Luděk Sekyra.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval jako společný kandidát TOP 09, ODS a hnutí STAN v obvodu č. 21 – Praha 5.[8] V prvním kole získal 39,63 % hlasů, a postoupil tak z 1. místa do druhého kola, v němž se utkal s kandidátem hnutí Senátor 21, Pirátů, KDU-ČSL, Zelených a LES Václavem Láskou, který obdržel 37,44 % hlasů.[9] Ve druhém kole však prohrál poměrem hlasů 45,62 % : 54,37 %, a senátorem se tak nestal.[10]

V květnu 2023 se stal jedním ze zahraničně-politických poradců prezidenta Petra Pavla.[11]

Názory a postoje

editovat

Kritizoval ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra kultury Lubomíra Zaorálka a bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jejich společné prohlášení z 23. května 2020, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na okupovaném Západním břehu Jordánu, což je území, se kterým Palestinci počítají pro svůj budoucí stát Palestina. Podle Žantovského „Výhrady vůči politice přátel či spojenců se obvykle tlumočí tradičně diskrétními diplomatickými metodami.“[12]

Jako jeden z programových bodů pro volby do Senátu v roce 2020 označil dostupnost bydlení; uvedl k tomu: „Domnívám se, že ceny bytů v Praze dostoupily výše, která není únosná, a jedním z důvodů této situace je, že se nestaví. Musí se najít cesta, jak stavět i dostupné bydlení, a to především na družstevním základě. K tomu jsou na Praze 5 a Praze 13 velmi dobré podmínky. Tím se chci zabývat.“[13]

Literární dílo

editovat

Jako překladatel z angličtiny se zaměřoval zejména na moderní prózu a drama (například James Arthur Baldwin, Edgar Lawrence Doctorow, Nadine Gordimerová, Joseph Heller, Norman Mailer, Toni Morrisonová, Tom Stoppard); překládal povídky a filmy Woodyho Allena, o kterém také napsal monografii; krom toho překládal také nebeletristickou literaturu (kupř. knihy Madeleine Albrightové či Henryho Kissingera).

Spolu se svou první ženou napsal divadelní hru Hladové krky (1985).

Mimo to je také autorem doslovů a medailonků spisovatelů a mnoha článků i esejů a spoluautorem (s Oldřichem Kužílkem) knihy Svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky (2002).

Je pravidelným komentátorem domácího i světového dění pro česká i světová media, např. Deník N, Aktuálně.cz, Aspen Review Central Europe či World Affairs Journal.

Pod pseudonymem Daniel Wolf vydal román Ochlazení. Špionážní thriller z blízké budoucnosti (2008), v roce 2016 vyšel v druhém vydání již pod autorovým jménem.

Z hebrejštiny přeložil knihu Příběh o lásce a tmě izraelského spisovatele Amose Oze.[14]

Je autorem biografie Václava Havla Havel, která vyšla roku 2014 nejprve v angličtině a poté i v češtině a v řadě dalších jazyků. Kniha získala v kategorii biografie literární cenu Český bestseller.[15]

V dubnu 2023 mu vyšla humorně pojatá kniha vzpomínek S prominutím řečeno, prodchnutá vtípky a příběhy skutečnými i smyšlenými („pravdou i pábením“).[16]

Ocenění

editovat

Literatura

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ https://volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=20201002&xobvod=21&xv=1&xt=1
  2. ↑ Žantovský končí v čele Knihovny Václava Havla. Seznam Zprávy [online]. 2023-05-29 [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jiří Žantovský. Badatelna.eu, portál archivních fondů a sbírek České republiky [online, cit. 2020-09-02]. Dostupné online Archivováno 30. 12. 2020 na Wayback Machine.
  4. ↑ Statistika hlasování senátorů za 2. funkční období. Senát Parlamentu ČR [online, cit. 2020-09-02]. Dostupné online
  5. ↑ Statistika hlasování senátorů za 3. funkční období. Senát Parlamentu ČR [online, cit. 2020-09-02]. Dostupné online
  6. ↑ ČEJKA, Marek. Dějiny moderního Izraele. [s.l.]: Grada Publishing, 2011. 351 s. Dostupné online. ISBN 9788024729107. S. 289. 
  7. ↑ Žantovský skončí jako velvyslanec v Londýně, povede Knihovnu Václava Havla. E15 [online]. CZECH NEWS CENTER, 2015-05-19 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Rakušan: Společným senátorským kandidátem STAN, ODS a TOP 09 bude v Praze 5 Michael Žantovský. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-06-08 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 2.10. – 3.10.2020, Výsledky hlasování, Obvod: 21 – Praha 5 [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ [Senátní volby 2020. Výsledky voleb: Praha 5]. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 10. 10. 2020 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ Oslovil mě přímo prezident, řekl nový Pavlův poradce Žantovský. Havlův odkaz je podle něj v bezpečí. ČT24 [online]. 2023-06-05 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Ďábel je v detailech. Megafonová diplomacie vůči Izraeli je zarážející, píší velvyslanci. Echo24.cz [online]. Echo Media, 27. května 2020. Dostupné online. 
  13. ↑ V době Klause bych za ODS nekandidoval, říká kandidát do Senátu Žantovský. Aktuálně.cz [online]. 2020-06-25 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online
  14. ↑ Izraelský spisovatel Amos Oz v Praze představil svou novou knihu. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2015-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. 
  15. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Michael Žantovský - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ DVOŘÁK, Stanislav. Pravda, láska a Terminátor. Vzpomínání Žantovského. Kultura. Právo. Borgis, 26. duben 2023, ročník 33, čís. 97, s. 17. [cit. 2023-04-26]. Recenze. ISSN 1211-2119.
  17. ↑ Senát Parlamentu České republiky. www.senat.cz [online]. Kancelář Senátu Parlamentu České, 2012-01-01 [cit. 2024-09-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ Premiér Petr Fiala udělil medaile Karla Kramáře. vlada.gov.cz [online]. [cit. 2024-11-25]. Dostupné online. 

Poznámky

editovat
  1. ↑ Jako kandidáta ho navrhla TOP 09, kandidoval ještě s podporou ODS a STAN.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michael_Žantovský&oldid=24480353“