Metoděj Jan Zavoral
Metoděj Jan Zavoral OPraem, též Metoděj Zavoral, Methoděj Zavoral, či Method Zavoral, (28. srpna 1862 Neveklov[1] – 26. června 1942 Praha[2])[3] ,byl český římskokatolický kněz, opat premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Následně byl senátorem Národního shromáždění ČSR.
| Metoděj Jan Zavoral | |
|---|---|
.jpeg) | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1925 | |
| 68. opat strahovský | |
| Ve funkci: 1906 – 1942 | |
| Předchůdce | Zikmund Antonín Starý |
| Nástupce | Bohuslav Stanislav Jarolímek |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSL |
| Narození | 28. srpna 1862 Neveklov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. června 1942 (ve věku 79 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Alma mater | Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Profese | katolický kněz, spisovatel, překladatel, politik a literární kritik |
| Náboženství | katolická církev |
| Commons | Metoděj Jan Zavoral |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Původně kaplan v Jihlavě, v letech 1906–1942 byl opatem Strahovského kláštera v Praze.
V letech 1918–1920 zasedal za lidovce v Revolučním národním shromáždění.[4][5] V parlamentu obhajoval zájmy katolické církve a odmítal vytlačování katolicismu z nové republiky.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do roku 1925.[7]
V roce 1924 se vzdal politické práce v lidové straně v důsledku tlaku papeže Pia XI., který zakazoval kněžím politickou aktivitu.[8] V roce 1938 organizoval pohřeb Karla Čapka, jehož byl osobním přítelem.[9] Byl spoluzakladatelem a předsedou Československo-rumunské společnosti.[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Autoritní záznam: Zavoral, Method Jan, 1862-1942 [online]. aleph.nkp.cz [cit. 2013-01-25]. Dostupné online.
- ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 105.
- ↑ Metoděj Jan Zavoral [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ 30. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné online.
- ↑ MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 665.
- ↑ ROZHOVOR O K. ČAPKOVI PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK [online]. halik.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-11.
- ↑ Národní listy, 21. srpna 1932, str. 3
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Metoděj Jan Zavoral na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Metoděj Jan Zavoral
- Metoděj Jan Zavoral v Revolučním národním shromáždění roku 1919
