Metaromán (neboli metafikční román starším termíny též autotematický román či sebereflexivní román) je druh román, kde je sevřenost textu tvořena na základě přítomnosti metafikčních prvků. Hranice mezi metafikcí jakožto jedním z motivů díla a metafikcí jakožto žánrotvorným prvkem je rozvolněná, což vede k poněkud vágnímu užívání termínů a často může být předmětem sporu, zda se u konkrétního díla jedná o metaromán ve smyslu žánru či spíše jako označení pro román s hojným zastoupením metafikčních postupů.

Ačkoliv jsou známé i kratší metafikční prózy (stejně jako přesahy do jiných literárních druhů) - učebnicovým příkladem jsou Borgesovy povídky -, plné rozvinutí metafikčních postupů umožňuje především román.

Nejznámější podoby metarománu

editovat
  • román o člověku píšícím román
  • román o člověku čtoucím román (Italo Calvino Když jedné zimní noci cestující)
  • dílo se vyjadřuje ke konkrétním konvencím literární tvorby (John Fowles Mantisa)
  • autor je postavou ve svém díle (Javier Cercas Vojáci od Salamíny)
  • postavy si uvědomují, že se nacházejí v literárním díle (Miguel Unamuno Mlha)
  • čtenáři je naznačeno, že on sám může být jen postavou v jiném literárním díle

Příklady autorů, kteří ve svých dílech metafikci využívají

editovat