Metakognice
Metakognice
editovatMetakognice (jednoduše vymezována jako "myšlení o myšlení") se definuje jako znalost poznání, monitorování a řízení kognitivních aktivit. Poprvé metakognici definoval na přelomu 70. a 80. let 20. století John H. Flavell.
Metakognice je multidimenzionální konstrukt, což znamená, že souvisí i s jinými konstrukty (např. s kritickým myšlením, s motivací, s učebními strategiemi, s řešením problémů, s hodnocením osobní zdatnosti a dalšími). Metakognice je někdy ztotožňována i s termínem sebereflexe.[1]
Definice metakognice
editovatDefinic metakognice je více. Metakognicí a její možnou definicí se zabývali také pedagogové Jan Průcha, Eliška Walterová a Jiří Mareš. Ti metakognici definovali následovně: vědomá činnost vedoucí k poznávání svých postupů při poznávání světa a zároveň se jedná o způsobilost člověka plánovat, monitorovat a vyhodnocovat postupy, které využívá při učení a poznávání.
Dále je metakognice vymezována podle Diane F. Halpernové jako určitá tendence monitorovat vlastní porozumění a postup směrem k cíli.
Další možnou definicí je, že metakognice je to, co dokážeme popsat ze škál, subjektivních výpovědí a z observačních protokolů zaměřených na metakognici. Toto vymezení vychází z metodologického hlediska a jeho autory jsou Sigmund Tobias a Howard Everson.[1]
Známé je pojetí metakognice jako reflexe vlastního učení a poznání, teoreticky se této problematice věnovali Martin Chval a Hana Krykorková.[2]
Podle Rainera H. Kluweho existují dvě základní vlastnosti společné pro tzv. metakognitivní činnosti, a to:
- myslící jedinec si uvědomuje své myšlení a také myšlení ostatních osob,
- myslící jedinec je schopen monitorovat a regulovat své myšlení.[3]
Komponenty metakognice
editovatNěkdy je možné se setkat mimo jiné i s pojmy třídy metakognice, typy metakognice či koncepty metakognice. Existují tři oblasti metakognice, a to metakognitivní znalosti a zkušenosti, metakognitivní přesvědčení a metakognitivní monitorování, řízení a regulování. Převažuje přesvědčení, že základními komponenty metakognice jsou metakognitivní znalosti, které odkazují na jedincovu znalost o svých silných a slabých stránkách kognice. Tato znalost se týká i druhých osob. Metakognitivní znalostí se rozumí explicitní obsah dlouhodobé paměti. Metakognitivní znalost reprezentuje paměťovou oblast, která se vztahuje na vlastní znalost myšlení, učení a zpracování. Dalším výrazným komponentem metakognice je metakognitivní řízení, které vyjadřuje schopnost jedince řídit svou kognitivní činnost.[1] Každý autor však pojmenovává základní komponenty metakognice jinak.[3]
John H. Flavell
editovatFlavell mezi základní komponenty metakognice řadí metakognitivní znalosti a metakognitivní zkušenosti. Metakognitivní znalosti se primárně skládají ze znalostí a přesvědčení, jaké faktory ovlivňují kognitivní činnosti. Ovlivňující faktory jsou tři: jedinec, úloha a strategie. Metakognitivní zkušenosti jsou vědomě zkušenosti, které doprovázejí intelektuální činnosti. Tyto zkušenosti mohou působit na kognitivní cíle a úlohy, na metakognitivní, kognitivní i znalostí činnosti a strategie. Metakognitivní znalosti a zkušenosti se také mohou překrývat.[3]
Gregory Schraw a Rayne S. Dennison
editovatSchraw a Dennison zařadili mezi dva základní komponenty metakognice: znalosti kognice a regulaci kognice. Tyto dva komponenty se vzájemně silně ovlivňují. Znalosti kognice lze charakterizovat jako uvědomění si učícího jedince, jaké využívá strategie, aby došel k cíli. Regulace kognice zase znamená, že učící se osoba je schopna plánovat, monitorovat a vyhodnocovat vlastní učení.[3]
Robert L. Widner a Hajime Otani
editovatWidner a Otani také rozlišují dva komponenty metakognice. Stejně jako Flavell definují metakognitivní znalosti a pak přidávají druhou složku metakognice, a to metakognitivní řízení. Metakognitivní znalosti lze charakterizovat jako znalost vlastních kognitivních operací. Metakognitivní řízení umožňuje jedinci monitorovat tyto kognitivní operace.[3]
Peter R. J. Simons
editovatV roce 1996 Simons rozlišil tři třídy metakognice, ty definoval ve vztahu k výkonu. První třídou je metakognitivní přesvědčení. Dalšími pak metakognitivní znalosti a exekutivní řízení. Metakognitivní přesvědčení jsou ta, která má jedinec o sobě samém a o své kognici (popřípadě kognici ostatních osob). Simons navíc rozděluje metakognitivní přesvědčení do dvou dalších typů: pojetí inteligence a pojetí učení. Metakognitivní znalost je definována jako znalost, kterou má jedinec o své kognici (popřípadě kognici ostatních osob). Exekutivní řízení umožňuje monitorování a řízení probíhajícího kognitivního procesu.[3]
John Nietfeld a Li Cao
editovatProfesoři Nietfeld a Cao rozlišovali dva komponenty metakognice: metakognitivní znalosti a regulační dovednosti (též nazývané metakognitivní dovednosti).[3]
Hana Krykorková a Martin Chval
editovatPodle Krykorkové a Chvala tvoří metakognici celkem tři komponenty: metakognitivní znalosti, metakognitivní monitorování a metakognitivní regulování. Díky metakognitivním znalostem probíhá výběr, rozhodnutí a řešení úlohy.[3]
Thomas O. Nelson a Louis Narens
editovatJako jediní z výše uvedených se autoři Nelson a Narens nepřiklonili k metakognitivním znalostem, komponenty metakognice specifikovali vzhledem k procesu. Mezi základní komponenty podle nich patří řízení a monitorování.[3]
Výzkum metakognice
editovatVýzkumným trendem je diferencovat metakognitivní strategie do dvou základních směrů:
- první směr řeší problematiku užití metakognitivních strategií v rámci řešení problémů, sem řadíme matematické úlohy a ostatní vědy budované na exaktním výzkumu (biologie, fyzika, chemie ad.),
- druhý směr řeší otázku metakognitivních strategií užívaných v kontextu gramotnosti, převážně čtení s porozuměním a psaní.
V rámci zkoumání metakognice je kladen důraz nejen na paměť, ale také na porozumění textu, řešení problémů a zdůvodňování.[3]
Metakognice ve vzdělávání
editovatUčitel je důležitým subjektem pro rozvoj metakognice. Je to vzdělavatel, který organizuje situace, ve kterých se rozvíjí metakognice.[2]
Ve vzdělávání se uplatňují kognitivní a metakognitivní strategie, které od sebe nelze oddělovat. Metakognitivní strategie jsou procesy sloužící subjektu k reflexi jeho vlastních kognitivních postupů. Je to znalost jedince o svých výkonových procesech, které aktivuje před, během a po daném úkolu. Do určité míry jsou metakognitivní strategie totožné s metakognitivním řízením. Metakognitivní znalosti pak pomáhají s výběrem strategie.[1]
Výzkum metakognice ve vzdělávání je potřeba podřídit věkové kategorii zkoumaných subjektů. Podle stanovených kritérií se rozlišují tři kategorie: preprimární a primární, sekundární, terciární vzdělávání. V současnosti se zdůrazňuje výzkum v terciárním stupni vzdělávání. Často je výzkum metakognice spojován s autoregulací.[3] Metakognice propojuje činění rozhodnutí s pamětí, učení s motivací a kognitivním rozvojem,[1] proto má veliký vliv na vzdělávání. Nejčastějším sběrem dat o metakognici je dotazníkové šetření, rozhovory či sebeposuzovací škály, žáci a studenti skrze ně hodnotí své výkony.[1] Pro předpovídání školní úspěšnosti je metakognice důležitějším faktorem, než samotné rozumové schopnosti.[4] Metakognice má přímý vztah ke kvalitě a výjimečnosti (zejména školního) výkonu.[5]
Z výzkumů vyplývá, že metakognice má velký účinek na kvalitu porozumění. Metakognice představuje významný faktor, který působí na schopnost jedince porozumět čtenému textu. Metakognitivně koncipovaná výuka vede k lepšímu čtení s porozuměním. Dále výzkumníci přišli s výsledky, že učební úkoly musí být úměrně náročné a podnětné, aby studenti přistoupili k užití metakognitivního myšlení. Všechny činnosti studentů spojené s předvídáním, plánováním, monitorováním a evaluací mají tendenci rozvíjet metakognitivní uvažování a také úroveň autoregulovaného učení.[1]
V kontextu české pedagogiky se však ukazuje, že předpoklad přímé aplikace metakognitivních postupů selhává. S tím souvisí i relativní nepřipravenost studentů a učitelů aktivně přijmout nácvik metakognice a dále ji rozvíjet.[6]
Metakognice v psychologii
editovatMetakognici se věnuje jak psychologie kognitivní, tak i psychologie vývojová. Výzkum metakognice ve vývojové psychologii se zaměřuje na individuální a skupinové rozdíly v rámci různých aspektů metakognitivních znalostí, schopností a strategií. Kognitivní psychologie se spíše orientuje na paměťové procesy doprovázející metakognitivní monitorování a řízení.[3]
Kognitivní psychologové Sternberg, Gardner a Perkins rozšířili svou definici inteligence o metakognici, protože se domnívali, že metakognice je důležitou složkou inteligentního chování.[2]
|
MOŽNÉ PORUŠENÍ AUTORSKÝCH PRÁV |
Část obsahu této stránky, přístupná nyní pouze v její historii, byla odstraněna kvůli podezření z porušení autorských práv, neboť se nápadně podobá textu z: Tato stránka je proto nyní zapsána na Wikipedie:Porušení práv. Odstraněný text bez vysvětlení neobnovujte. Pokud jste autorem materiálu a souhlasíte s podmínkami naší licence GFDL a licence CC BY-SA 3.0, pošlete prosím souhlas e-mailem dle pokynů na Nápověda:Svolení autora nebo na internetové stránce, ze které text pochází, uveďte jeho licencování dle GFDL a CC BY-SA 3.0. Pokud se nepodaří původ textu ověřit, bude po týdnu posouzeno jeho odstranění. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Wikipedie:Potřebuji pomoc. |
|
Pro vkladatele šablony: Najděte autora a vložte mu na diskusní stránku:
{{subst:copyvio autor|Metakognice|2=https://eknizky.sk/wp-content/uploads/2022/06/2104-15-3230-1-10-20210922.pdf}} --~~~~případně použijte pro nové přispěvatele:
{{subst:copyvio nováček|Metakognice|2=https://eknizky.sk/wp-content/uploads/2022/06/2104-15-3230-1-10-20210922.pdf}} --~~~~a vložte sem: * [[Metakognice]] z [https://eknizky.sk/wp-content/uploads/2022/06/2104-15-3230-1-10-20210922.pdf] --~~~~ |
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g ŘÍČAN, Jaroslav. Metakognice a metakognitivní strategie jako teoretické a výzkumné konstrukty a jejich využití v moderní pedagogické praxi Specifická čtenářská doména metakognitivní strategie žáků 5. ročníku ZŠ. Most: Hněvín, 2016. ISBN 978-80-86654-39-3.
- ↑ a b c Odborný článek: Inventář znaků rozvojetvorného učení – Sebereflexe, metakognice a autoregulace. clanky.rvp.cz [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l LOKAJÍČKOVÁ, Veronika. Metakognice – vymezení pojmu a jeho uchopení v kontextu výuky. Pedagogika. 2014, roč. 64, čís. 3, s. 287–306. Dostupné online.
- ↑ STRAKA, Ondřej. Jak měřit metakognici (nejen) u nadaných dětí [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2021 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Odborné zdroje,Články,Metakognice,Nadané děti. www.nadanedeti.cz [online]. [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
- ↑ KRYKORKOVÁ, Hana; CHVAL, Martin. ROZVOJ METAKOGNICE - CESTA К HODNOTNĚJŠÍMU POZNÁNÍ. Pedagogika [online]. Univerzita Karlova, 2001 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.