Metafyzika

Metafyzika (z řeckého τὰ μετὰ τὰ φύσικα ta meta ta fysika to, co je za fyzickým) je filosofická disciplína, která zkoumá základní kategorie, jsoucno a bytí v jeho obecnosti, až po bytí nejvyššího jsoucna – Boha (přirozená teologie). Metafyzika se nezabývá vlastnostmi různých jsoucen ani přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd. Stojí tak v protikladu k empirickým, například přírodním vědám, a zkoumá to, co tyto vědy nutně už předpokládají. Proto ji Aristotelés nazýval „první filosofií“, Kant se ji snažil nahradit kritikou poznání a mnozí moderní filosofové ji zcela odmítají.^[1]

Původ slova

Pojem metafyzika pochází z označení části Aristotelových spisů, které se nacházejí za spisy o přírodě (tzv. Fyzikami) a které se zabývaly duchovními a nehmotnými skutečnostmi. Svitky těchto spisů byly totiž ve starověkých knihovnách uchovávány za těmito Fyzikami.^[2]

Později se metafyzika vyvinula v obecné označení nauky o nejvyšším Jsoucnu. Metafyzika ale není zkoumáním Boha, nýbrž součástí jejího zkoumání jsoucna je zvláště u klasických filozofů také otázka po Bohu z hlediska jsoucna a bytí.

Dělení metafyziky

V klasickém třídění filosofické systematiky Christiana Wolffa se metafyzika jako taková dělí následovně:

obecná metafyzika (metaphysica generalis) neboli ontologie, která se zabývá jsoucnem jako takovým
speciální metafyzika (metaphysica specialis), která se zabývá nehmotnými skutečnostmi:
- přirozená teologie se zabývá Bohem coby nejvyšším Jsoucnem,
- přirozená psychologie se zabývá duší,
- kosmologie se zabývá světem, jeho původem a účelem.^[3]

Kritika metafyziky

Metafyzice bývá vyčítáno nejasné vymezení, složitá výstavba pojmů a neověřitelnost jejích závěrů. Zásadní kritiku metafyziky podal Immanuel Kant: podle něho totiž přesahuje možnosti lidského poznání. Místo toho předložil v „Kritice čistého rozumu“ svoji vlastní „první filosofii“, totiž kritiku poznání. Mezi kritiky metafyziky patří také filosofové Vídeňského kroužku a mnoho představitelů empirismu. Marxismus klade metafyziku do protikladu k dialektice a vytýká jí, že jsoucno chápe jako neměnné a nehybné. Někteří novodobí myslitelé (například Rudolf Carnap) se domnívali, že metafyzika je v podstatě nesmyslná, protože její výpovědi se nedají ani ověřit ani vyvrátit.^[4]

Marxismus

Marxismus vkládá do pojmu "metafyzika" jiný obsah. Metafyzikou rozumí marxismus metodu přístupu k přírodním jevům, která je protikladná dialektice.

Odkazy

Reference

↑ Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, str. 265n.
↑ Ottův slovník naučný, heslo Metafysika.
↑ Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, str. 266.
↑ Archivovaná kopie. eridanus.cz [online]. [cit. 2016-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-05.

Literatura

Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, str. 265n.
Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Metaphysik. Sv. 5, sl. 1186-1278
Ottův slovník naučný, heslo Metafysika. Sv. 17, str. 179
MACHULA, Tomáš. Metafyzika, video projektu Filosofie za minutu.