Mentální věk je příkladem tzv. vývojových norem používaných v psychologické diagnostice, který udává mentální vyspělost lidského jedince v letech. Termín použili poprvé roku 1905 francouzští psychologové Alfred Binet a Théodore Simon, když testovali děti z hlediska jejich schopnosti zúčastnit se školní výuky, která byla tehdy ve Francii zaváděna jako povinná.[1]

Definice

editovat

Mentální věk určuje vyspělost dítěte nehledě na jeho chronologický věk a stanovuje se na základě testu inteligence či jiné zkoušky. Mentální věk se určil podle nejnáročnějších úloh, které byly průměrně schopné vyřešit děti shodného věku chronologického. Dosáhne-li tedy dítě vyššího mentálního věku, než je jeho věk chronologický, pak je nadprůměrně inteligentní - naopak, dosáhne-li horšího výsledku, je podprůměrné. Mentální věk původně sloužil k diagnostice mentálně retardovaných dětí, ukázal se však jako nevhodný - hodnocení je pevným mentálním rokem, kdežto prakticky všechny zaostalé děti se dále vyvíjejí (i když pomaleji než děti zdravé) a měl by se tedy i měnit i jejich mentální věk.[1]

Inteligenční kvocient

editovat

Tento problém vyřešil v roce 1912 německý psycholog William Stern, když definoval inteligenční kvocient (původně mentální kvocient) jako podíl věku mentálního vůči věku chronologickému (například desetileté dítě s intelektuálními schopnostmi na úrovni dítěte třináctiletého bude mít IQ rovno 130: 100×13/10). Mentální věk však není možné použít u dospělých, kde se úroveň intelektových schopností nemění (či spíše klesá), a tedy tento způsob měření ztrácí smysl. Proto se dnes dává přednost spíše deviačnímu IQ, určujícímu velikost rozdílu od průměrného intelektuálního výkonu lidí stejného věku.[1]

Současné použití

editovat

V dnešních testech inteligence ani jiných zkouškách se zpravidla pojem mentální věk nevyskytuje. Některé testy inteligence (v České republice třeba Woodcock-Johnson IE II COG) či například školních schopností nicméně používají pojem ročníkový ekvivalent či věkový ekvivalent, které udávají, jakému školnímu ročníku či chronologickému věku by odpovídal výkon příslušného dítěte.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. a b c HUNT, Morton. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000.