Menhart I. z Hradce
Menhart I. z Hradce (italsky Mainardo di Neuhaus, německy Meinhard von Neuhaus, zvaný „Hergothilf“[1]asi 1329 – po 1377) byl pražský kanovník, jenž byl v letech 1349–1360 také biskupem tridentským.
| Menhart I. z Hradce | |
|---|---|
 Znak biskupa tridentského | |
| Narození | 1329 |
| Úmrtí | 1377 (ve věku 47–48 let) Praha |
| Povolání | kanovník, katolický kněz a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Oldřich III. z Hradce |
| Rod | páni z Hradce |
| Příbuzní | Jindřich II. z Hradce (sourozenec) |
| Funkce | tridentský kníže-biskup (1349–1360) biskup biskup elekt |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMeinhard pocházel z rodu Vítkovců, z větve pánů z Hradce. Jeho rodiči byli Oldřich III. z Hradce a Markéta Korutanská. Pravděpodobně založil původní hrad Telč.[2] Již od mládí se připravoval na duchovní službu, proto se velmi záhy stal kanovníkem v Praze. Po smrti Meinhardova otce roku 1349, bylo dědictví rozděleno mezi jeho bratry Jindřicha, Oldřicha a Heřmana.
Meinhardův otec Oldřich udržoval dobré vztahy s českým králem Janem Lucemburským i jeho synem Karlem IV. Jelikož na svém panství potíral stoupence „kacířského“ valdenského hnutí, obdržel roku 1340 od papeže Benedikta XII. odpustkové privilegium pro ty své poddané, kteří jej podpoří v potírání valdenských. Po Oldřichově smrti roku 1349 král Karel IV. potvrdil práva Meinhardova i jeho bratrů.
Již v lednu 1349 zajistil Karel IV. pro tehdy asi 20letého Meinharda u papeže Klementa VI. příslib Meinhardova uchazečství na některý církevní úřad, který se uvolní. O deset měsíců později, 4. listopadu 1349, papež Meinhardovi skutečně propůjčil úřad tridentského biskupa. Současně byli kapitula, duchovní, věřící i vazalové biskupství a stejně tak i akvilejský patriarcha papežem vybídnuti, aby Meinharda v jeho biskupství přijali vlídně. Meinhard se v únoru 1350 zavázal k platbám servicií.
Meinhard se zjevně zdržoval také ve své české vlasti, kde se zasloužil o uctívání Panny Marie. Roku 1356 publikoval kartuzián Konrád z Hainburku na Meinhardovo přání[3] oslavu Panny Marie, které se později proslavilo jako „Laus Mariae“[4]. Společně se svým bratrem Oldřichem je Meinhard za rok 1354 uveden jako patron kostelů ve Slavonicích, Stranné, Žirově a Číměře. Oba získali v roce 1358 od Martina z Mutic (Mareš z Mutic) statky ve Velešíně, Hříšicích a Strachoňovicích, které byly posléze vloženy do moravských zemských desk v Brně. Přibližně v této době také vystavěli hrad Roštejn (Rosenstein), jehož prvním purkrabím byl Martin z Mutic.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://leccos.com/index.php/clanky/hradce Archivováno 4. 4. 2014 na Wayback Machine. - Leccos - Z Hradce
- ↑ http://www.telc.eu/turista_a_volny_cas/historie - Historie na oficiálních stránkách města Telč
- ↑ Zdeňka Hledíková: Arnošt z Pardubic, Vyšehrad 2008, ISBN 978-80-7021-911-9, S. 246
- ↑ http://www.bildindex.de/obj20369349.html#%7Chome
Literatura
editovat- Severino Varesci: Meinhard, Freiherr von Neuhaus (* um 1329), 1349–1360 Elekt von Trient. In: Erwin Gatz: Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448. ISBN 3-428-10303-3, 782 str.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
| Předchůdce: Jan I. z Pistoie |
|
biskup tridentský 1349–1360 |
|
Nástupce: Albrecht V. Ortenburský |
