Mencia

opera Eduarda Chiariho

Mencia je tragická opera o jednom dějství českoněmeckého skladatele Eduarda Chiariho na vlastní libreto podle tragédie španělského dramatika Pedra Calderóna de la Barky Lékař své cti. Poprvé byla uvedena 18. února 1914 v brněnském Městském divadle.[1]

Mencia
Žánropera
SkladatelEduard Chiari
LibretistaEduard Chiari
Počet dějství1
Originální jazykněmčina
Literární předlohaPedro Calderón de la Barca: El médico de su honra
Datum vzniku1910
Premiéra18. února 1914, Brno, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a historie díla

editovat

Mencia je první uvedená opera šumperského skladatele dr. Eduarda svobodného pána von Chiariho. Vznikla v roce 1910; do té doby byl Chiari znám spíše jako klavírní virtuos a autor písní. Libreto si k Mencii napsal skladatel sám na motivy Calderónova dramatu Lékař své cti z roku 1637.[2] Přitom však nejen značně zestručnil děj ze tří aktů na jeden a vynechal velkou část postav, ale podstatně změnil i samotnou zápletku, takže z Calderónovy předlohy zůstaly jen některé dějové motivy; Chiariho lákaly především „bezohledná síla vášní, jižanská opojnost nočních nálad“.[3] Roku 1913 byl vydán klavírní výtah[2] a roku 1914 Mencii uvedlo (německé) Městské divadlo v Brně, a to v kombinaci s populární komickou aktovkou Leo Blecha Pod pečetí (Versiegelt).[1] Skladatel byl podle zpráv tisku na konci vyvoláván a obdařován vavřínovými věnci se černo-červeno-žlutými stuhami.[4]

Vídeňský časopis Der Humorist se ve své recenzi – přiznaně politicky motivované, Chiariové byli totiž politicky činnou rodinou – vyslovil o Mencii negativně: „Není na tom nic moderního a aktuálního, když si skladatel zvolí takový odbytý námět. Chybí nám vkus pro jevištní dění, když se v rukou podvedeného manžela zableskne dýka se zrádným nápisem a následně, když je narušitel manželského svazku zlu náhodou předán vyšší spravedlnost, se zanoří do láskychtivého srdce spoluvinné choti. Calderónova činohra je vtlačena do příliš volné formy; zažíváme jen krvavé vyvrcholení příběhu bez předchozího dramatického vývoje. To vypadá velmi diletantsky a musí nás to vést k domněnce, že skladateli chyběla síla a výdrž dohotovit celé dílo.“ O zhudebnění podle brněnského dopisovatele tohoto listu „nelze říci nic podstatného. Chiariho umění je stejné jako stovek jiných moderních skladatelů. Orchestrální vřava, pokusy o náladovou kresbu (bez celesty nemůže pan Chiari žít), prakticky žádný nápad, zato však mnoho nápodoby. Melodie a vedení témat zcela chybí. Celkově: nepřerušené vlnění tónů, tu ff, tu pp, tu pomalu, tu zase rychle, uf. Hezké to nebylo a líbilo se to, zdá se, jen hrdým spoluobčanům ze Šumperka, kteří přijeli na pozvání krajana skladatele a kterým naši zdvořilí Brňané bez závisti přenechali část míst.“[4]

Recenzent brněnského listu Tagesbote píšící pod šifrou Dr. H. F. (= Hans Flögl) rovněž dospěl k závěru, že se jedná dramaticky i hudebně spíše o dramatickou scénu zaměřenou „operní atmosféru, obraznost, rytmus“, a tedy „žádné skutečné drama“; nedochází v něm k vývoji, jen ke dramatické konfrontaci dvou hlavních motivů, milostného afektu a mstící se cti. Avšak vidí v tom naopak „docela úctyhodnou obratnost, opravdový instinkt dramatika“, i když Chiarimu radí v další tvorbě „emancipaci od dramatické scény k plnokrevnému dramatu“. I v hudbě nalézá „žádný psychický rozvoj motivů, nýbrž jen bohatě tonální obměna, střídání všech spodních tónů citů“. Chválí strukturu „plnodechého“ milostného duetu, „plnost orchestrálního aparátu“ a „koloristickou zručnost“. Zpěv prý je veden v recitativním slohu (Sprechgesang) příbuzném Richardu Straussovi, vyjádření citů je svěřeno orchestru, zvláštním náladotvorným prostředkem jsou ženské sbory ze zákulisí. Celkově Tagesbote obdivuje Chiariho „živý dramatický temperament, vášnivé gesto […], technickou jistotu této orchestrace“ a přiznává mu „mladý, klíčící talent“.[3][2]

Shrnutí Hanse Flögla o provinční premiéře vyšlo i v berlínském odborném časopise Signale für die musikalische Welt: „Mladý skladatel […] se pohybuje s překvapivou orchestrální technikou a dramatickým temperamentem ve stylu Mistrů pěvců a Tristana, přitom však nalézá – zejména v něžných ženských sborech – samostatné cesty. Méně jistě se Chiari pohybuje jako libretista; děj, příliš smrštěný na scénické efekty, téměř jen katastrofa dramatu, nás nechává vnitřně nepohnutými.“[5]

Severomoravský týdeník Deutsche Wacht po premiéře zpravoval o „pronikavém úspěchu“ Mencie, který byl „pro barona Chiariho nejzářnějším svědectvím jeho vážného a vždy výše mířícího umění“.[6] Přes toto poměrně příznivé přijetí nesetrvala Mencia na repertoáru dlouho (brněnské divadlo však na Chiariho nezanevřelo a uvedlo mu tři další opery) a poté již nebyla profesionálně uvedena. V roce 1930 (premiéra 2. listopadu) nastudovali tuto operu šumperští ochotníci.[7] Šumperský list Grenzbote při příležitosti tohoto ochotnického nastudování hodnotil Mencii vedle uměleckých i z mravnostních hledisek: „Přestože děj ústí v krveprolití, vyhýbá se Chiari krvežíznivosti zvuku. Intenzitu dějových momentů zjemňuje hudba. Ta prochází dějem v melodických vlnách a je vždy připravena k lyrickému výlevu, přičemž však vždy zachovává příslušnou náladu.“ S ohledem na konzervativně romantickou podobě Chiariho hudby Grenzbote s povděkem kvitoval, že se skladatel nesnaží „svou tvorbou uspokojovat groteskní přání jistého posluchačstva“, ale zachovává si „klasický výraz“.[8] Roku 1934 byl v Šumperku dámský duet z Mencie proveden na kulturním večeru na počest Eduarda Chariho, přičemž zpívala i jeho manželka Doris.[9]

Osoby a první obsazení

editovat
osoba hlasový obor premiéra (18. února 1914)[1]
Don Fernando, kastilský šlechtic bas Theo Werner
Donna Mencia, jeho choť soprán Rosa Horowitz
Don Rodrigo, infant kastilský tenor Theodor Eckert
Jacinta, Menciina služebná mezzosoprán Signe Karell
Pedro, dveřník basbaryton Fritz Bland
Ženský sbor za scénou
Dirigent: August Veit
Režie: Leopold Tramer

Děj opery

editovat

Doňa Mencia je z donucení rodičů provdána za přísného a pyšného dona Fernanda, v noci však přes výčitky svědomí a předtuchu manželovy pomsty přijímá svého milence, infanta Rodriga, s nímž připravuje útěk od manžela. V rozhodnou chvíli však váhá. Don Fernando se nečekaně vrací domů; Mencia předstírá, že se do jejího pokoje vloupal zloděj, a s pomocí zhasnuté pochodně a své služky Jacinty dopomůže Rodrigovi k útěku. Fernando však nalezne Rodrigovu dýku a pojme podezření.

Brzy poté je do jejich domu donesen infant Rodrigo, který na útěku ještě na Fernandově pozemku spadl z koně a smrtelně se zranil. V horečce prozrazuje svou aféru s Mencií, a tím Fernandovo zneuctění. I Mencia se nad umírajícím přiznává ke své hříšné lásce. Když infant zemře, probodne Fernando nad jeho tělem nevěrnou Mencii Rodrigovou dýkou.[2][3]

Reference

editovat
  1. a b c Stadttheater in Brünn. Tagesbote. 1914-02-17, roč. 64, čís. 38, s. 8. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. ISSN 1803-9413. (německy) 
  2. a b c d HUDCOVÁ, Eva. Měšťan a divadlo. Z kulturních dějin města Šumperka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2015. 264 s. ISBN 978-80-244-4836-7. S. 98–99. 
  3. a b c DR. H. F. Zwei Operneinakter. Tagesbote. 1914-02-20, roč. 64, čís. 44, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. ISSN 1803-9413. (německy) 
  4. a b M. V...H. Brünner Theaterbrief. Der Humorist. 1914-03-01, roč. 34, čís. 7, s. 4. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. (německy) 
  5. FLÖGL, Hans. Brünn. Signale für die musikalische Welt. 1914-05-27, roč. 72, čís. 21, s. 910. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. (německy) 
  6. Aus der Heimat – Hohenstadt – Volks-Konzert. Deutsche Wacht. 1914-03-27, roč. 14, čís. 11, s. 3. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. (německy) 
  7. Hudcová, c. d., s. 203.
  8. KRISTIN, Wilhelm. „Mencia“, Oper von E. Chiari. „Die Prinzessin Tragant“, Ballett.. Nordmährishcer Grenzbote. 1930-10-18, roč. 56, čís. 119, s. 5. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. ISSN 1805-8108. (německy) , též KRISTIN, Wilhelm. „Mencia“, Oper von E. Chiari. „Die Prinzessin Tragant“, Ballett.. Deutsche Wacht. 1930-10-31, roč. 30, čís. 44, s. 5. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. (německy) 
  9. IF. Kulturabend. Nordmährischer Grenzbote. 1934-11-15, roč. 60, čís. 130, s. 4. Dostupné online [cit. 2024-05-15]. ISSN 1805-8108. (německy) 

Literatura

editovat
  • HUDCOVÁ, Eva. Měšťan a divadlo. Z kulturních dějin města Šumperka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2015. 264 s. ISBN 978-80-244-4836-7. S. 98–102.