Melko Čingrija
Melko Čingrija (1. dubna 1873 Dubrovník[1][2] – 8. prosince 1949 tamtéž[1][2]) byl rakouský právník a politik chorvatské národnosti z Dalmácie, na počátku 20. století poslanec Říšské rady a starosta Dubrovníku, v meziválečném období viceguvernér jugoslávské národní banky.
| Dr. Melko Čingrija | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1911 – 1918 | |
| Poslanec Dalmatského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1903 – 1908 | |
| Starosta Dubrovníku | |
| Ve funkci: 1911 – 1914 | |
| Ve funkci: 1919 – 1920 | |
| Poslanec Skupštiny Království SHS | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Viceguvernér Národní banky Jugoslávie | |
| Ve funkci: 1931 – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Hrvatska narodna stranka Hrvatska stranka Národní radikální strana |
| Narození | 1. dubna 1873 Dubrovník  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. prosince 1949 (ve věku 76 let) Dubrovník .svg){kind=small} Jugoslávie |
| Příbuzní | Pero Čingrija (otec) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita Záhřebská univerzita Univerzita Štýrský Hradec |
| Profese | advokát a politik |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatV době svého působení v parlamentu se uvádí jako advokát v Dubrovníku.[1] Studoval práva na Vídeňské univerzitě a Záhřebské univerzitě. V roce 1895 byl promován na doktora práv na Univerzitě Štýrský Hradec. Pak si otevřel advokátní kancelář v Dubrovníku.[2]
Jeho otec Pero Čingrija byl politikem a starostou Dubrovníka. Melko byl také politicky aktivní. Do roku 1905 patřil mezi členy Chorvatské národní strany (Hrvatska narodna stranka), pak se stal členem Chorvatské strany (Hrvatska stranka). V roce 1905 se podílel na tvorbě tzv. Rijecké rezoluce, která byla programovým manifestem chorvatského národního hnutí. Od roku 1903 do roku 1908 zasedal jako poslanec Dalmatského zemského sněmu. V roce 1917 patřil mezi signatáře tzv. májové deklarace.[2]
V letech 1911–1914 a 1919–1920 zastával úřad starosty Dubrovníku.[2]
Působil i coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Dalmácie 09.[3] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Dalmatského klubu.[3]
Jeho veřejná a politická dráha pokračovala i v meziválečném období. Bezprostředně po pádu monarchie byl členem Národní rady Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů v Záhřebu a pak poslancem prozatímního Národního shromáždění (Skupština) Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Bělehradu. Roku 1919 se podílel na jednáních na Pařížské mírové konferenci. V roce 1926 vstoupil do Národní radikální strany Nikoly Pašiće.[2]
V meziválečné éře působil jako ředitel správy Dubrovnické paroplavební společnosti a předseda obchodní a živnostenské komory v Dubrovníku. Zastával i funkci prezidenta místní společnosti na podporu turismu. V roce 1931 byl jmenován viceguvernérem Národní banky Jugoslávie. Za druhé světové války žil ve Splitu a psal paměti.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 78. (německy)
- ↑ a b c d e f g Čingrija, Melko [online]. enciklopedija.hr [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
