Medúza
Medúza je stadium životního cyklu žahavců, přičemž prvním stadiem je polyp. Ve stadiu medúzy je tělo žahavců zvětšeno výrazně do šířky.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e7/Museum_Histoire_Naturelle_Geneva_Blaschka_Rhizostoma_pulmo_21102014.jpg/220px-Museum_Histoire_Naturelle_Geneva_Blaschka_Rhizostoma_pulmo_21102014.jpg)
Medúza je také někdejší český rodový název některých žahavců.
Stadium medúzy dominuje v životním cyklu medúzovců a čtyřhranek. Nevyskytuje se např. u třídy korálnatců a skupin Hydrina (nezmaři) a Actinulida ze třídy polypovců. Ve třídě polypovců (Hydrozoa) se střídá polyp (zde zvaný hydropolyp) s medúzou (hydromedúza).
Popis
editovatMedúzy mají různý tvar, jsou nejen zvonovité, ale i zploštělé (nahoře jen mírně vypouklé a dole jen málo vyduté). Horní plocha se nazývá exumbrella a spodní část subumbrella. Ústa se nacházejí ve spodní části. Trávicí dutina se skládá z láčky a paprsčitě umístěných kanálků, které směřují ven. Na okraji disku jsou smyslové orgány a chapadla. Medúzy mají rozptýlenou (difúzní) nervovou soustavu, umožňující souhru pohybu. Tato nervová soustava je vytvořena v podobě dvou vrstev, z nichž jedna je mezi epidermis a mezenchymovou vrstvou, druhá je uložena hlouběji, mezi mezenchymem a entodermální vrstvou trávicího epithelu (gastrodermu).
Největší medúza je zřejmě talířovka obrovská (Cyanea capillata), žijící v severním Atlantiku. Největší nalezení jedinci měli šířku dva metry a délku ramen 36,5 metrů.[1] Délkou překonali i plejtváka,[2] a jedná se tedy o druhého nejdelšího živočicha vůbec po trubýši pochybném.
Odraz v kultuře
editovatMedúzy popularizoval svými obrazy německý biolog Ernst Haeckel.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Medusa (biology) na anglické Wikipedii.
- ↑ Lion's Mane Jellyfish. In: Oceana [online]. [po r. 2000] [cit. 3. 9. 2020]. Dostupné z: https://oceana.org/marine-life/corals-and-other-invertebrates/lions-mane-jellyfish
- ↑ The Lion's Mane Jellyfish - (Cyanea capillata) [online]. Islay Natural History Trust Monday, 6 September 2010. Dostupné online.