Wikipedie

May-Britt Moserová

norská neurovědkyně a psycholožka

May-Britt Moserová (* 4. ledna 1963 Fosnavåg) je norská neurovědkyně a psycholožka, zakládající ředitelka Kavliho institutu pro systémovou neurovědu a Centra pro biologii paměti na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu.[1]

May-Britt Moserová
May-Britt Moserová, 2014
May-Britt Moserová, 2014
Narození4. ledna 1963 (61 let)
Fosnavåg, NorskoNorsko Norsko
BydlištěTrondheim
Alma materUniverzita v Oslu (do 1995)
Edinburská univerzita
Povoláníprofesorka, neurovědkyně, psycholožka a výzkumnice
ZaměstnavateléNorská univerzita vědy a technologie
Univerzita v Oslu
OceněníCena Louisy Grossové Horwitzové (2013)
Nobelova cena (2014)
Årets trønder (2014)
ChoťEdvard Moser (1985–2016)
Funkceprofesorka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spolu s manželem Edvardem Moserem se stala průkopnicí ve výzkumu mozkových mechanismů zodpovědných za určování polohy a orientaci v prostoru. V roce 1996 byli oba na NTNU jmenováni docenty v oborech psychologie a neurověda, méně než jeden rok od obhájení disertační práce a zisku titulu Ph.D.

Roku 2002 založili Centrum pro biologii paměti, které se o pět později stalo součástí nově vzniklého Kavliho institutu. Roku 2014 manželé Moserovi obdrželi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev mřížkových neuronů (grid cells). Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci Johnu O'Keefovi. Všichni laureáti významně přispěli k pochopení systémů, které jsou v mozku zodpovědné za určování polohy.[2]

Vzdělání a kariéra

editovat

V roce 1990 absolvovala psychologii na univerzitě v Oslu. Na stejné vysoké škole pokračovala v postgraduálním studiu neurofyziologie, které zakončila roku 1995 obhajobou práce Strukturální korelace prostorového učení v hippokampu dospělých potkanů (Ph.D.),[3] pod dohledem školitele profesora Pera Andersena.

Mezi lety 1994–1996 strávila postdoktorální pobyt s Richardem Morrisem v Centru neurověd edinburské univerzity. Následně se stala hostující postdoktorální asistentkou v laboratoři Johna O'Keefea na londýnské University College.

V roce 1996 se vrátila do Norska, kde byla na Norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu jmenována docentkou pro obor biologická psychologie. Roku 2000 se stala řádnou profesorkou v neurovědách na téže univerzitě. V roce 2002 byla zakládající spoluředitelkou Centra pro biologii paměti při NTNU a o pět let později vznikl Kavliho institut pro systémovou neurovědu. Vědeckým cílem Kavliho institutu je příspěvek k porozumění neuronálních okruhů a systémů. Tým se zaměřuje na prostorovou reprezentaci a paměť.[4] V roce 2014 s manželem Edvardem Moserem obdržela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, když objevili mřížkové neurony[5] (česky také mřížové neurony či buňky trojúhelníkovitých mřížových vzorů, angl. grid cells), v mozku odpovědné za určování polohy, a mající vztah k orientaci v prostoru. Rozdělili si tak poloviční podíl, když druhá půlka připadla americkému neurovědci a spolulaureátovi Johnu O'Keefovi.[6]

Řadí se ke členům Královské norské společnosti věd a písemnictví,[7] Norské akademie věd a písemnictví[8] a Norské akademie technologických věd.[9]

Ocenění

editovat

Všechny ceny obdržela společně s Edvardem Moserem.

 
V Kavliho institutu s manželem Edvardem Moserem (první zprava) a norským korunním princem Haakonem a jeho manželkou, korunní pinceznou Mette-Marit Norskou (vlevo)
  • 1999: Cena pro mladé vědce, Královská norská společnost věd a písemnictví
  • 2005: Cena W. Aldena Spencera; 28. ročník, Columbia University
  • 2006: Cena Betty a Davida Koetserových za výzkum mozku; 14. ročník, Curyšská univerzita
  • 2006: Prix „Liliane Bettencourt pour les Sciences du Vivant“; 10. ročník, 2006, Bettencourtova nadace, Paříž
  • 2008: Velká skandinávská cena Erica K. Fernströma; Fernströmova nadace, 30. ročník, Lundská univerzita
  • 2011: Cena Louise Jeanteta za medicínu, nadace Louise Jeanteta, Švýcarsko
  • 2011: Cena Anderse Jahreho za lékařský výzkum[10]
  • 2012: Perl-UNC Neuroscience Prize; 13. ročník[11]
  • 2013: Cena Louisy Grossové Horwitzové (s Johnem O'Keefem) [12]
  • 2014: Cena Karla Spencera Lashleyho[13]
  • 2014: Körberova evropská vědecká cena; Körberova nadace, Hamburk
  • 2014: Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (s Johnem O'Keefem)[6]

Výběr publikační činnosti

editovat
  • Brun, V.H., Otnæss, M.K., Molden, S., Steffenach, H.-A., Witter, M.P., Moser, M.-B., Moser, E.I. (2002). Place cells and place representation maintained by direct entorhinal-hippocampal circuitry. Science, 296, 2089-2284.
  • Fyhn, M., Molden, S., Witter, M.P., Moser, E.I. and Moser, M.-B. (2004). Spatial representation in the entorhinal cortex. Science, 305, 1258-1264.
  • Leutgeb, S., Leutgeb, J.K., Treves, A., Moser, M.-B. and Moser, E.I. (2004). Distinct ensemble codes in hippocampal areas CA3 and CA1. Science, 305, 1295-1298.
  • Leutgeb, S., Leutgeb, J.K., Barnes, C.A., Moser, E.I., McNaughton, B.L., and Moser, M.-B (2005). Independent codes for spatial and episodic memory in the hippocampus. Science, 309, 619-623.
  • Hafting, T., Fyhn, M., Molden, S., Moser, M.-B., and Moser, E.I. (2005). Microstructure of a spatial map in the entorhinal cortex. Nature, 436, 801-806.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku May-Britt Moser na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NTNU official website; accessed 7 October 2014.
  2. ↑ May-Britt Moser profile Archivováno 27. 6. 2022 na Wayback Machine., Academia-Net.org; accessed 7 October 2014.
  3. ↑ Moser, M-B. (1995). Structural correlates of spatial learning in the hippocampus of adult rats. Thesis for the degree of Ph.D, University of Oslo (Defended, 9 December 1995)
  4. ↑ Kavli Institute for Systems Neuroscience website Archivováno 25. 9. 2013 na Wayback Machine.; accessed 7 October 2014.
  5. ↑ VESELÝ, Jaroslav. Místopisné (místní, polohové, souřadnicové neurony) [online]. Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patofyziologie LF OU v Ostravě [cit. 2014-10-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b May-Britt Moser profile: The 2014 Nobel Prize in Physiology or Medicine, nobelprize.org; accessed 7 October 2014.
  7. ↑ Gruppe IV Generell biologi [online]. Royal Norwegian Society of Sciences and Letters [cit. 2014-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-10. (Norwegian) 
  8. ↑ Gruppe 7: Medisinske fag [online]. Norwegian Academy of Science and Letters [cit. 2009-10-28]. Dostupné online. (Norwegian) 
  9. ↑ Medlemmer: MOSER, May Britt [online]. Norwegian Academy of Technological Sciences [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (Norwegian) 
  10. ↑ The Anders Jahre Senior Medical Prize. www.uio.no [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-27. 
  11. ↑ 13th Perl-UNC Neuroscience Prize Recipients Archivováno 2. 12. 2013 na Wayback Machine. UNC Neuroscience Center. Retrieved 23 September 2013
  12. ↑ Louisa Gross Horwitz Prize 2013. www.cumc.columbia.edu [online]. [cit. 2014-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-09. 
  13. ↑ Award Ceremonies Archivováno 13. 11. 2015 na Wayback Machine. Amphilsoc.org. Retrieved 21 March 2014

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=May-Britt_Moserová&oldid=24315099“