Max Berg
Max Paul Eduard Berg (17. dubna 1870, Štětín – 22. ledna 1947, Baden-Baden) byl německý architekt, urbanista a komunální politik (SPD), městský stavební poradce (městský architekt) ve Vratislavi v letech 1909–1924. Berg je znám především jako architekt Haly století a spoluautor radikální urbanistické koncepce města (1919–1920).
| Max Berg | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. dubna 1870 Štětín, Prusko |
| Úmrtí | 22. ledna 1947 (ve věku 76 let) Baden-Baden |
| Alma mater | Technická univerzita Berlín |
| Povolání | architekt a urbanista |
| Politická strana | Sociálnědemokratická strana Německa |
| Děti | Michael Berg |
| Rodiče | Nicolaus Eduard Heinrich Berg Emilie Luise Theresis Berg (rozená Radeloff) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí a začátek kariéry
editovatMax Berg byl synem gymnazijního učitele Nicolause Eduarda Heinricha Berga a jeho manželky Emilie Luise Theresis Berg, rozené Radeloff. Po absolvování štětínského gymnázia studoval v letech 1889–1893 na Královské technické univerzitě v Charlottenburgu, u novogotického odborníka Carla Schäfera. V letech 1893–1895 vykonával vojenskou službu ve svém rodném městě Štětín. V roce 1898 složil zkoušky na vládního stavitele; z této doby se dochovaly návrhy novogotického evangelického kostela (1895) a tramvajové zastávky na Nollendorfplatz v Schönebergu, které Berg předložil v říjnu 1898 do měsíční soutěže. Je znám především díky Stavbě století ve Vratislavi, která byla zařazena na seznam UNESCO. V roce 1899 pracoval ve Štětíně na městské stavební správě a poté jako stavební inspektor ve Frankfurtu nad Mohanem. Seznámil se s myšlenkami Camilla Sitteho a v roce 1908 podnikl studijní cestu do Anglie.
Městský stavební poradce ve Vratislavi
editovat.jpg)
Dne 17. prosince 1908 byl vratislavským městským zastupitelstvem zvolen Max Berg nástupcem Richarda Plüddemanna v kanceláři městského stavebního rádce, který měl původně působit dvanáct let. Do úřadu nastoupil 1. dubna 1909. V té době (1909–1910) se také zúčastnil urbanistické soutěže na přestavbu Berlína. Ve Vratislavi bydlel ve vile na dnešní ul. Kopernika 19, na panství Dąbie ve Vratislavi, a bydlel zde až do roku 1923, tedy téměř do konce svého pobytu ve Vratislavi. Tato budova byla postavena v roce 1876 pro Dr. Paula Liona podle návrhu Maxe Jitschina. Max Berg dům koupil v roce 1910 a přestavěl ho v anglickém stylu. Vila se dochovala do současnosti: 24. ledna 2014 na ní odhalil starosta Vratislavi pamětní desku, která byla z iniciativy obyvatel vyvěšena na plotě u domu. Krátce po první světové válce Sociálně demokratická strana Německa navrhla Berga jako kandidáta ve volbách do Reichstagu, ten však mandát nezískal. V rámci diskuse o mrakodrapech, která tehdy probíhala v Německu, předložil radní 7. ledna 1920 městské radě návrh kancelářské věže pro obecní správu na místě bývalé plynárny na Lessingsplatz (dnes náměstí Powstańców Warszawy). V červenci téhož roku zveřejnil tento a další tři projekty. Zároveň své projekty konzultoval s vládou Slezské gubernie (dopis z 12. července 1920) a požádal pruské ústřední orgány o vytvoření urbanistických předpisů upravujících výstavbu mrakodrapů. Nakonec však v listopadu téhož roku bylo přijato nařízení, že povolení budou vydávána odchylně od stávajících předpisů (německy: Befreiungsbescheid für Abweichung im Einzelfall). Negativní byla i odpověď zemské vlády, protože se věřilo, že mrakodrapy pokazí siluetu Vratislavi. Berga se zastaly různé umělecké organizace (včetně Deutscher Werkbund) i Gerhart Hauptmann, s nímž se architekt přátelil od roku 1913. Bergovy projekty nebyly realizovány, protože – mimo jiné – byly v té době z finančních důvodů zcela nereálné. V roce 1921 byl Berg pověřen úřadem městského stavebního rádce na dalších 12 let. V té době se podílel na organizaci urbanistické soutěže na rozvoj města. Zasedl také v porotě soutěže (i společně s Brunem Möhringem). Protože finální vybrané projekty odporovaly Bergovým názorům, nepodpořil zprávu napsanou porotci, která byla v tisku považována za skandální a kritizovaná radními, především sociálními demokraty – Bergovými stranickými kolegy. V důsledku konfliktu s městskou radou architekt rezignoval na členství v SPD a 30. ledna 1925 souhlasil s odchodem z úřadu konšela; jako neodvolatelný úředník však do roku 1933 dostával výplatu v plné výši. Pak odešel do důchodu.
Konec života
editovatPo odchodu ze svého postu se věnoval především žurnalistice a také křesťanské mystice a teosofii. Navzdory odchodu z úřadu si Berg udržel autoritu a v roce 1929 byl jedním z porotců v soutěži na městskou spořitelnu na Rynku; v roce 1930 byla uspořádána jeho první monografická výstava jeho prací. Po odchodu z Vratislavi se Berg usadil v Berlíně a během druhé světové války se přestěhoval do Baden-Badenu. Na konci války společně s Martinem Mächlerem vyzval Martina Bormanna, aby zachránil památky Říma. Berg byl ženatý s Edelgarde, rozenou Gerlach, a měl syna Michaela (narozen v roce 1922 ve Szklarské Porębě).
Tvorba
editovatMax Berg byl fascinován gotikou, pod vlivem expresionismu se však vyhnul extrémním kontrastům hmot a vytvářel opticky lehké budovy. Bergova pozdní díla jsou příklady klasické moderny.
Jako urbanista navrhoval jasné a pro modernistické ideje typické zónování funkcí v městském prostoru, později zahrnuté do Athénské charty. Na jedné straně obdivoval velká americká města s jejich mrakodrapy a na druhé straně odsuzoval jejich chaotický a ekonomický rozvoj diktovaný v USA pouze spekulacemi. Jako kompromis mezi horizontálním evropským městem a vertikálním americkým městem navrhl na příkladu Vratislavi výstavbu mrakodrapů v klíčových bodech města a promyšlené akcenty rozmístěné v jeho prostoru. Navrhoval mrakodrapy v blízkosti velkých náměstí, u vody nebo v blízkosti průmyslových areálů, aby nezastínily obytné budovy. V přestěhování administrativy do výškových budov spatřoval příležitost k uvolnění bytů.
Vybrané projekty ve Frankfurtu nad Mohanem
editovat- 1901–1902 – Bonifatiusschule na Moltkeallee 43 (nyní Hamburger Allee) ve Frankfurtu-Bockenheim, zachována se změnami
- 1902–1906 – Mühlbergschule na Lettigkautweg 8 ve Frankfurtu-Sachsenhausen, zachována
Vybrané projekty ve Vratislavi
editovat- 1910–1911 – vlastní dům architekta v ulici Mikołaj Kopernik (rekonstrukce starší vily)
- 1911 – městská dětská nemocnice ul. Hoene-Wroński
- 1911–1913 – raně modernistická Hala století (1945–2006 Hala Ludowa, nyní Hala Stulecia) ve Vratislavi – první železobetonová stavba tohoto rozsahu (ve spolupráci s inženýrem Güntherem Trauerem a profesorem Heinrichem Müllerem)
- 1912 – lázeňský dům na ul. Maria Skłodowskiej-Curie (v současné době pizzerie v přízemí, v horních patrech kanceláře)
fasáda budovy SOŠ č. IV ul. S. Świstacki
- 1920–1921 – kaple na hřbitově Osobowice
- 1924–1925 – výstavní síně a výstavní síně vč. velký sál na ul. Expozice na obdélníkovém půdorysu se střechou nesenou dřevěnými parabolickými vazníky, zničená za 2. světové války
vodní elektrárny na řece Odra u jižního a severopomořského mostu: Elektrownia Wodna Wrocław I a Elektrownia Wodna Wrocław II
Nerealizované projekty
editovat- 1910 – soutěžní projekt Velkého Berlína
- 1914–1916 – projekt krematoria na hřbitově Grabiszyński ve Vratislavi (Wrocław) (s Oskarem Kokoschkou)
- 1919–1920 – koncepce asanace centra města Vratislav (s Richardem Konwiarzem a Ludwigem Moshamerem)
Projekty mrakodrapů ve Vratislavi: v centrálním bloku (vedle radnice, v místě Nové radnice, ulice Sukiennice a sousední) na současné náměstí Povstalců Varšavy, v místě úřadu vojvodství, na ul. Tęczowa na křižovatce s Prosta, na ul. Podwale / nám. Svobody
- 1928 – projekt přestavby centra Zábřehu (Zabrzeg), nakonec jako nového centra Tripolisu v Horním Slezsku
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Iwona Bińkowska, Marzena Smolak: Neznámý portrét města. Wrocław: Historické muzeum ve Vratislavi, Univerzitní knihovna ve Vratislavi, 1997.
- Jerzy Ilkosz (ed.), Beate Störtkuhl (ed.): Mrakodrapy ve Vratislavi 1919–1932. Wrocław: Stavební archiv města Wrocław, 1997. ISBN 83-908067-0-3
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Berg na Wikimedia Commons - Realizacje Maxa Berga we Wrocławiu
