Matky z Náměstí nebeského klidu
Matky z Náměstí nebeského klidu (čínsky 天安门母亲) je skupina čínských demokratických aktivistek, které prosazují změnu postoje vlády k protestům a masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.[1] Vede ji Ting C’-Lin, profesorka filozofie v důchodu, jejíž dospívající syn byl během protestů zastřelen vládními jednotkami. Skupina, kterou tvoří rodiče, přátelé a příbuzní obětí masakru, vznikla v září 1989, když se Ting spolu se svým manželem Ťiang Pchej-kchu-nem seznámila s další matkou Čang Sien-ling, jejíž devatenáctiletý syn byl dne 4. června 1989 rovněž zabit. Kromě vedení kampaní skupina také šíří informace o událostech mezi veřejností, zejména prostřednictvím internetu. V současnosti skupinu tvoří příbuzní 125 osob zabitých během protestů. Za své úsilí byla Ting označena za „obhájkyni mrtvých“.
Pozadí
editovatDemonstranti požadovali demokratizaci společnosti, stejně jako se tomu dělo ve stejné době ve východní Evropě. Události začaly v polovině dubna 1989, kdy se konalo uctění památky zemřelého bývalého generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga, který byl považován za hospodářského reformátora a v roce 1987 byl z tohoto důvodu zbaven moci. Pietní shromáždění, kterého se zúčastnilo kolem 100 000 lidí, se změnilo v manifestaci za demokratické změny v Číně. Protesty proti čínské vládě se během května rozšířily do dalších měst a konaly se také studentské stávky. Studenti Akademie vytvořili několikametrovou sochu Bohyně demokracie a vztyčili ji přímo proti centrálnímu Památníku Lidových hrdinů. V průběhu protestů byl na oficiální návštěvě Číny Michail Gorbačov a do Pekingu přijelo množství novinářů z hlavních světových médií, z nichž někteří zůstali v Pekingu a zachytili násilné potlačení protestů. Za svobodu slova demonstrovali spolu se studenty také čínští novináři.[2]
Dne 20. května vyhlásila čínská vláda stanné právo a v čínském hlavním městě byl vyhlášen výjimečný stav. Nasazeno bylo až 200 000 vojáků. Od 2. června 1989 zabrali demonstranti náměstí a začali blokovat i další ulice v centru města. Demonstrací, které trvaly šest týdnů, se celkem zúčastnilo více než milion lidí. Dne 4. června začala armáda jednat a proti demonstrantům použila ostrou munici. Počet obětí se různí. Dle Komunistické strany Číny se mělo jednat o 200–300 obětí, mezi nimiž bylo jen 23 studentů a několik desítek členů policie a armády, jiné zprávy ale mluví o vyšších počtech mrtvých.[3] Podle americké tajné služby CIA zemřelo 400–900 lidí, podle Čínského červeného kříže a zástupců studentské organizace to bylo 2 000–3 000 osob, podle odtajněných britských dokumentů zemřelo více než 10 000 lidí.[4]
Vznik skupiny
editovatPřed červnem 1989 byla Ting C’-Lin profesorkou filozofie na Lidové univerzitě a členkou komunistické strany. Dne 3. června 1989 byl její sedmnáctiletý syn Ťiang Ťie-lian zabit na náměstí Nebeského klidu. Ting se snažila zjistit, co se stalo s jejím synem a těmi, kteří byli té noci zabiti. Setkávala se s rodinami obětí, čehož si všimly bezpečnostní složky a nechaly ji sledovat.[5]
Navzdory expanzi skupiny se mnoho čínských intelektuálů drželo stranou, podobně jako tomu bylo v případě hnutí Zeď demokracie na konci sedmdesátých let 20. století.[6] Jednou z výjimek byl Wu Cu-kuang, který na zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění v roce 1997 obhajoval změnu vládního postoje a vzhledem ke svému věku za své výroky neutrpěl žádné následky. K dalším členům skupiny patřil student Ťiang Čchi-šeng, absolvent Pekingského leteckého institutu, který se stal vedoucím Pekingské studentské autonomní federace, jež jednala ve spojení s dalšími univerzitami a tvořila součást delegace, která se setkala s čínským premiérem Li Pchengem, aby se pokusila protesty na náměstí Nebeského klidu vyřešit mírovou cestou.[7] Byl uvězněn na 18 měsíců a po propuštění v únoru 1991 mu bylo odepřeno naleznout regulérní zaměstnání.[7]
Členky Matek z Náměstí nebeského klidu se snažily získat pozornost mezinárodních médií, aby dostaly svou kampaň do povědomí veřejnosti. V rozhovoru pro televizní stanici ABC v květnu 1991 Ting a Čang Sien-ling odsoudily kroky čínské vlády a zejména premiéra Li Pchenga, který tvrdil, že zásah byl nutný pro udržení sociální stability. Vyzvala také lidi, aby nezapomínali na ty, kteří přišli o život. O tři roky později, v roce 1994, a v den pátého výročí potlačení represí, Ting publikovala publikaci o pátrání po obětech 4. června (The Factual Account of a Search for the June 4 Victims), v níž uvedla 96 zabitých osob. K desátému výročí tragédie, 4. června 1999, již uvedla 155 mrtvých a 65 zraněných, ale poznamenala, že to je „jen špička ledovce... ale alespoň je vidět.“[8]
Pravidelná veřejná kampaň Ting, včetně petic a žalob proti vládě, vedla v květnu 1992 k jejímu vyloučení ze strany a Ting i její manžel, rovněž profesor na univerzitě, byli v roce 1993 nuceni odejít do důchodu.[6] Hnutí inspirovalo i další rodiny politických vězňů ke kampani za jejich propuštění. Od té doby se několik desítek rodin pravidelně schází při každém výročí potlačení protestů, a to navzdory zastrašování ze strany vlády. Ting a další členové jsou v důsledku svých akcí příležitostně zadržováni.[9]
Požadavky
editovatČínská vláda v současné době považuje protesty za „kontrarevoluční povstání".[10] Hnutí předložilo čínské vládě v souvislosti s protesty pětibodový požadavek:[11]
- Právo na pokojné truchlení na veřejnosti
- Právo přijímat humanitární pomoc od organizací a jednotlivců v Číně i mimo ni
- Zákaz pronásledování obětí, včetně osob zraněných při střelbě a rodin mrtvých
- Propuštění všech osob, které jsou stále ve vězení za svou roli v protestech v roce 1989
- Úplné a veřejné vyšetřování represí
Skupina také požaduje, aby čínská vláda uvedla jména mrtvých, odškodnila rodiny a potrestala odpovědné osoby.[12] Vláda poprvé vyplatila 70 000 jüanů jedné z rodin obětí v roce 2006. Tento krok Ting uvítala, i když podle ní pravděpodobně neznamená změnu vládního postoje.[13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ V Hongkongu si lidé připomněli výročí masakru na Ťien an-men. iROZHLAS [online]. 2006-06-05 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Události kolem masakru na Tchien-an-men 1989 - Den po dni. Sinopsis [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. 2007-10-17 [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-17.
- ↑ Větší masakr, než se vědělo. Na náměstí Nebeského klidu zemřelo 10 tisíc lidí. info.cz [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ GOLDMAN, Merle. From comrade to citizen: the struggle for political rights in China. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2005. 286 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01890-7.
- ↑ a b GOLDMAN, s. 70.
- ↑ a b GOLDMAN, s. 74.
- ↑ GOLDMAN, s. 71
- ↑ Sulaiman Yousif Binjassem. Front Line Defenders [online]. 2015-11-05 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GOLDMAN, s. 68
- ↑ Her master's tools? feminist and postcolonial engagements of historical-critical discourse. Příprava vydání Caroline Vander Stichele, Todd C. Penner. Atlanta, Ga: Society of Biblical Literature 390 s. (Global perspectives on biblical scholarship). ISBN 978-1-58983-119-3.
- ↑ China told to end Tiananmen taboo. news.bbc.co.uk. 2009-02-27. Dostupné online [cit. 2024-03-05]. (anglicky)
- ↑ China makes 1989 Tiananmen payout. news.bbc.co.uk. 2006-04-30. Dostupné online [cit. 2024-03-05]. (anglicky)