Matka vlhká země
Matka vlhká země (rusky Мать Сыра Земля Mať syra zemlja) je personifikace země z ruského folklóru. Je pravděpodobně lidovou dědičkou bohyně Mokoš.
Země byla považována za živoucí bytost, tráva byla chápána jako její vlasy, řeky žilami a skály kostmi, a dostávalo se jí velké úcty. Zakazovalo se vůči ní chovat agresivně, zvláště v zimě, kdy měla být těhotná, a také jí byl obětován konopný olej.[1] Ještě v 19. století byla přísaha na Zemi považována za stejně vážnou jako přísaha na Boha či Bibli.[2] Věřilo se také, že nepřijímá těla zatvrzelých hříšníků, jako například draka zabitého bohatýrem Dobryňou Nikitičem. S Matkou vlhkou zemí souvisí postava obra Svjatogora Kolyvaniče, kterého země neunese a má zakázáno po ní jezdit. Podle Michala Téry je tento motiv odkazem na mytickou představu oddělení nebes a země zajišťující existenci světa.[3] Oblíbeným hrdinou Země byl bohatýr Mikula Seljaninovič.
Související články
editovatReference
editovat- ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 59.
- ↑ WARNEROVÁ, Elizabeth. Ruské mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2006. ISBN 80-7309-359-6. S. 29.
- ↑ TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 317.
