Wikipedie

Matilde Seraová

Matilde Seraová (7. března 1856 Patras – 25. července 1927 Neapol) byla italská novinářka a spisovatelka. Byla první ženou, která byla povolána redigovat italské noviny (Il Corriere di Roma).

Matilde Serao Scarfoglia
Narození7. března 1856
Patra
Úmrtí25. července 1927 (ve věku 71 let)
Neapol
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
BydlištěNeapol
Povoláníspisovatelka, novinářka, romanopiskyně a editorka
ChoťEdoardo Scarfoglio (1884–1904) Giuseppe Natale
DětiAntonio, Carlo, Paolo, Michele Scarfoglio; Eleonore Natale
PodpisMatilde Serao Scarfoglia – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Matilde se narodila v řeckém městě Patras italskému otci Francescu Seraovi a řecké matce Paolině Borelly.[1][2] Její otec, neapolský novinář, emigroval z Neapole do Řecka z politických důvodů.[3]

R. 1860 se rodina přestěhovala zpět do Itálie, nejprve do Carinoly a poté do Neapole. Matilde vyrostla v chudobě a pracovala jako učitelka, což je zkušenost později popsaná v předmluvě ke knize povídek Leggende Napolitane (1881). Poprvé se proslavila poté, co publikovala své povídky v Il Piccolo , novinách redigovaných Rocco de Zerbi, a jejím prvním románu Fantasia (1883), který ji ukázal jako autorku schopnou psát se sentimentem a analytickými jemnostmi.

Roky 1880 až 1886 strávila v Římě, kde napsala svých dalších pět svazků povídek a románů, které se všechny zabývaly bojem obyčejných lidí a vyznačovaly se velkou přesností pozorování a hloubkou vhledu: Cuore infermo (1881), Fior di passione (1883), La conquista di Roma (1885), La Virtù di checchina (1884) a Piccole anime (1883).

R. 1885 se provdala za Edoarda Scarfoglia (1860–1917), se kterým měla čtyři syny: Antonia (1886–1969), Carla (1887–1970), Michelea (1888–1890) a Paola (1890). S manželem založila Il Corriere di Roma, první italský pokus o modelování deníku podle vzoru pařížského tisku. Noviny měly krátké trvání a po jejich zániku se Matilde usadila v Neapoli, kde redigovala Il Corriere di Napoli. R. 1892 spolu se svým manželem založila list Il Mattino, který se stal nejdůležitějším a nejčtenějším deníkem jižní Itálie.

Stres z novinářské kariéry nijak neomezoval její literární činnost; v letech 1890 až 1902 produkovala Il paese di cuccagna, Il ventre di Napoli, Addio amore, All'erta sentinella, Castigo, La ballerina, Suor Giovanna della Croce, Paese di Gesù, romány, v nichž je charakter lidí vykreslen s citlivou silou a sympatickou šíří ducha.

R. 1904 založila a vedla své vlastní noviny „Il Giorno“. V té době se Matilde rozvedla s Edoardem, potkala novináře Giuseppe Nataleho, provdala se za něj a měla s ním dceru Eleonoru. Poté co zemřel její druhý manžel, zůstala sama, ale přesto pokračovala ve dvacátých letech se stejnou vitalitou ve své novinářské a literární práci. V roce 1926 byla navržena na Nobelovu cenu za literaturu, ale její kandidaturu zastavil Mussolini kvůli jejím postojům proti fašismu;[4] cenu získala Grazia Deledda.

Matilde zemřela v roce 1927 na infarkt, když se věnovala psaní. Byla pohřbena v rodinné hrobce hřbitova Poggioreale v Neapoli.

Dílo

editovat

Romány

editovat
  • Cuore infermo, Torino, Casanova, 1881
  • Fantasia, Torino, Casanova, 1883
  • Pagina azzurra, dedicato a Rocco De Zerbi, Milano, Quadrio, 1883
  • La virtù di Checchina, Catania, Niccolò Giannotta editore, 1884
  • Il ventre di Napoli, Milano, Treves, 1884; Napoli, Perrella, 1906
  • La conquista di Roma, Firenze, Barbera, 1885
  • Le vie dolorose, Corriere di Roma, 1886
  • Il romanzo della fanciulla, Milano, Treves, 1886; edizione riveduta nel 1895 con il titolo Telegrafi dello Stato. Romanzo per le signore, Roma, Perino, 1895
  • Vita e avventure di Riccardo Joanna, Milano, Galli, 1887
  • Fior di passione. Novelle, Milano, Galli, 1888, Milano, Baldini, Castoldi & Co., 1899
  • Addio, amore! Napoli, Giannini, 1890
  • Il paese di cuccagna (Romanzo napoletano), Milano, Treves, 1891
  • Piccolo romanzo, Napoli, Pierro, 1891
  • Castigo, Torino, Casanova, 1893
  • Gli amanti. Pastelli, Milano, Treves, 1894
  • Le Marie, Napoli, Pierro, 1894
  • L'indifferente, Napoli, Pierro, 1896
  • L'infedele, Milano, Brigola, 1897
  • Donna Paola, Roma, Voghera, 1897
  • Nel sogno, Firenze, Paggi, 1897
  • Nel paese di Gesù. Ricordi di un viaggio in Palestina, Napoli, Tocco, 1898
  • Storia di una monaca, Catania, Giannotta, 1898 (ripubblicato nel 2019 da ABE a cura di Donato Sperduto, con un saggio su Matilde Serao e Balzac)
  • La ballerina, Catania, Giannotta, 1899
  • Come un fiore, Firenze, Landi, 1900
  • Saper vivere. (Norme di buona creanza), come Gibus del Mattino, Napoli, Tocco, 1900
  • L'anima semplice. Suor Giovanna della Croce, Milano, Treves, 1901
  • La Madonna e i santi. Nella fede e nella vita, Napoli, Trani, 1901
  • Storia di due anime, Roma, Nuova antologia, 1904
  • Tre donne, Roma, Voghera, 1905
  • Dopo il perdono, in "Nuova Antologia", 1906
  • Sterminator Vesevo. Diario dell'eruzione aprile 1906, Napoli, Perrella, 1906
  • Il giornale, Napoli, Perrella, 1906
  • La leggenda di Napoli, Napoli, Perrella, 1906
  • Sognando, Catania, Giannotta, 1906
  • Evviva la vita! Roma, Nuova antologia, 1908
  • Cristina, Roma, Voghera, 1908
  • I capelli di Sansone, Napoli, Perrella, 1909
  • San Gennaro nella leggenda e nella vita, Lanciano, Carabba, 1909
  • Il pellegrino appassionato. Novelle d'amore, Napoli, Perrella, 1911
  • La mano tagliata. Romanzo d'amore, Firenze, Salani, 1912
  • Ella non rispose, Milano, Treves, 1914
  • Parla una donna. Diario femminile di guerra, maggio 1915-marzo 1916, Milano, Treves, 1916. Ripubblicato da Rina Edizioni nel maggio 2018
  • Temi il leone, Firenze, Salani, 1916
  • La vita è così lunga! Novelle, Milano, Treves, 1918
  • La moglie di un grand'uomo, ed altre novelle scelte dall'autrice, Milano, Quintieri, 1919
  • Mors tua... Romanzo in tre giornate, Milano, Treves, 1926
  • Via delle cinque lune, Milano, Garzanti, 1941
  • Opere, 2 volumi, a cura di Pietro Pancrazi. Milano, 1946
  • L'occhio di Napoli, Milano, Garzanti, 1962
  • I mosconi, Napoli, Edizioni del Delfino, 1974
  • L'ebbrezza, il servaggio e la morte, Napoli, Guida, 1977

Sbírky povídek

editovat
Dal vero, Milano, Perussia & Quadrio, 1879 Piccole anime, Roma, Sommaruga, 1883. (Leggi (PDF), su liberliber.it, su LiberLiber. URL consultato il 18 gennaio 2023.) La virtù di Checchina, Catania, Giannotta, 1884. (raccolta delle puntate apparse sulla Domenica Letteraria) (versione digitalizzata)
Raccolta minima, Milano, Perussia & Quadrio, 1881 A un poeta Racconti napoletani, Milano, Treves, 1889
Commedie di Salone Una fioraia All'erta sentinella!
Nostalgia Giuochi Terno secco
Fulvia Canituccia Trenta per cento (ripubblicato nel 2017 da Elliot)
Simpatie del Martirologio Profili O Giovannino o la morte
Commedie borghesi Alla scuola Le amanti, Milano, Treves, 1894
Mosaico di fanciulle Nebulose La grande fiamma
Piccinerie La moda Tramontando il sole
Bozzetti Perdizione L'amante sciocca
Leggende napoletane, Milano, Ottino, 1881 Gli spostati Sogno di una notte d'estate
Cuore infermo, (racconto), Torino, Casanova, 1881 Salvazione Novelle sentimentali, Livorno, Belforte, 1902

Pod pseudonymem "Tuffolina"

editovat
  • Fanciullo biondo, 3 gennaio 1878, rivista Novelliere di Gaetano Garzia
  • Roba antica messa a nuovo, 21 gennaio 1878, rivista Novelliere di Gaetano Garzia
  • Un quadro, 28 gennaio 1878, rivista Novelliere di Gaetano Garzia
  • Storiella, 15 febbraio 1878, rivista Novelliere di Gaetano Garzia
  • Ironia, 5 marzo 1878, rivista Novelliere di Gaetano Garzia
  • Lettera aperta a un menestrello, 20 marzo 1878, rivista Novelliere di Gaetano Garzia
  • Opale, Napoli, De Angelis, 1878, (primo suo volume)

Pod pseudonymem "Tatarin"

editovat
  • Montecitorio, con Edoardo Scarfoglio, Firenze, Sersale, 1886.

Eseje

editovat
  • L'anima dei fiori, Milano, Libreria editrice nazionale, 1903
  • Santa Teresa, Catania, Giannotta, 1904

Jiné spisy

editovat
  • Come muoiono le maestre, in "Corriere di Roma", 25 giugno 1886
  • Per la fine del giornale La Rassegna. Giudizii della stampa italiana, Roma, Tip. Nazionale, 1886
  • L'Italia a Bologna. Lettere, Milano, Treves, 1888
  • Lettere d'amore. Il perché della morte, Catania, Giannotta, 1901
  • Lettere d'una viaggiatrice, Napoli, Perrella, 1908
  • Vita e scuola. Libro per la quarta classe elementare, con Camillo Alberici, Firenze, Bemporad, 1912
  • Ricordando Neera. Conferenza tenuta il 10 maggio, a Milano, sala della "Societa del Giardino", Milano, Treves, 1920

V češtině

editovat
  • Fantasie – přeložil František Pover. Praha: Alois Hynek, 1886
  • Státní telegraf: (Oddělení ženské.) – př. F. Pover. Praha: František Šimáček, 1887[5]
  • Květ vášně. Řada novel – př. V. Klen. Praha: F. Šimáček, 1890[6]
  • V lávě – př. Vácslav Hanus. Praha: F. Šimáček, 1894
  • Při západu slunce – př. Vácslav Hanus. Praha: F. Šimáček, 1896
  • V zemi Kristově: (vzpomínka na cestu do Palestiny) – př. František Maleček. Václav Kotrba, 1907
  • Tak zmírá láska--: konce románů – př. Bohumil Klika. Praha: F. Šimáček, 1907
  • Povídky – př. Jean Rowalski. Praha: Jan Otto, 1908
  • Dobývání Říma: román – př. Karel Mečíř. Praha: Českomoravské podniky, 1916
  • Poslední dopis – úvod František Sekanina; př. Hanuš Hackenschmied; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Cestičky lásky: román – př. B. Makešová. Praha: Čsl. podniky tiskařské a vydavatelské, 1921
  • Povídky tří žen – př. Rudolf Lambert. Praha-Vršovice: Toužimský, 1923
  • Choré srdce: román – př. Antonín Krejčí. Praha: Šolc a Šimáček, 1928

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Matilde Serao na italské Wikipedii a Matilde Serao na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Romani, Gabriella (2006). "Matilde Serao (1856–1927)." In: Encyclopedia of Italian Literary Studies. New York: Routledge, p. 1735.
  2. ↑ Warner, Charles Dudley (1896). Library of the World's Best Literature: Ancient and Modern. International Society. p. 13133.
  3. ↑ Knapp, Bettina Liebowitz (2000-01-01). Gambling, Game, and Psyche. SUNY Press. p. 129. Matilde Serao (1856–1907) was born in Patras, Greece, to a Greek mother and to a Neapolitan journalist father who had been forced into exile in 1848 because of his anti-Bourbon stand.
  4. ↑ Serao è stata tra i firmatari del Manifesto degli intellettuali antifascisti di Benedetto Croce.
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • Emilio Cecchi, SERAO, Matilde, in Enciclopedia Italiana, Roma, Istituto dell'Enciclopedia Italiana, 1935. URL consultato il 18 gennaio 2023
  • Henry James, Matilde Serao, in Notes on novelists, New York, C. Scribner's sons, 1914, pp. 294–312
  • Anna Banti, Matilde Serao, Torino, UTET, 1965
  • Ettore Caccia, Matilde Serao e Giuseppe Giacosa, Venezia, Lettere Italiane (Helvetia), 1968
  • (FR) Marie Gracieuse Martin-Gistucci, L'œuvre romanesque de Matilde Serao publié avec l'aide du Centre Universitaire de Savoie, Grenoble, Presses Universitaires de Grenoble, 1973
  • Umberto Eco ... [et al.], Carolina Invernizio, Matilde Serao, Liala, Firenze, La nuova Italia, 1979
  • Gianni Infusino (a cura di), Matilde Serao tra giornalismo e letteratura, Napoli, Guida, 1981, Scritti di Michele Prisco [et al.]
  • Giancarlo Buzzi, Invito alla lettura di Matilde Serao, Milano, Mursia, 1981
  • Maryse Jeuland Meynaud, Immagini, linguaggio e modelli del corpo nell'opera narrativa di Matilde Serao, Roma, Edizioni dell'Ateneo, 1986
  • Renzo Frattarolo, Per uno studio su Matilde Serao, Firenze, L. S. Olschki, 1989
  • Michele Prisco, Matilde Serao: una napoletana verace, Roma, Tascabili Economici Newton, 1995
  • Michele Cataudella, Un taccuino inedito di Matilde Serao, Napoli, Graus, 2008
  • Nadia Verdile, Matilde Serao, ottavo volume della Collana Italiane diretta da Nadia Verdile, Lucca, Pacini Fazzi Editore, 2017
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Matilde_Seraová&oldid=24433561“