Mathias Zdarsky
Mathias Zdarsky (rodným jménem Matyáš Žďárský[1], 25. února 1856 Kožichovice – 20. června 1940 Sankt Pölten v Rakousku)[2] byl jedním z prvních lyžařských průkopníků a je považován za jednoho ze zakladatelů alpské lyžařské techniky. Po usazení na statku u Lilienfeldu v Dolních Rakousích se zapsal do historie vynálezem tzv. lilienfeldského vázání patentovaného i v zahraničí. V roce 1896 vydal knihu Lilienfelder Skilauf-Technik (Lilienfeldská lyžařská technika). Mimo lyžování pracoval také jako učitel, malíř a sochař.[3]
| Mathias Zdarsky | |
|---|---|
 Mathias Zdarsky v roce 1908 | |
| Narození | 25. února 1856 nebo 24. února 1856 Kožichovice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. června 1940 (ve věku 84 let) Sankt Pölten  Rakousko |
| Povolání | sjezdový lyžař, pedagog, malíř, ski teacher, sochař a lyžař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMatyáš Žďárský se narodil jako sedmé dítě do rodiny mlynáře Jana Žďárského a matky Josefy v Kožichovicích u Třebíče. Po smrti otce odešla matka s dětmi do Třebíče.[4] Už v dětství oslepl na levé oko. V roce 1874 maturoval na reálném gymnáziu v Jihlavě, pokračoval ve studiu na německém učitelském ústavu v Brně (Lehrerbildungsanstalt) a až do roku 1883 vyučoval (1878 Vídeň, 1881 Elsenreith, káznice / Strafanstalt Stein). Další jeho studijní dráha směřovala do Mnichova, kde se věnoval malířství a sochařství, v Curychu pak pokračoval na polytechnice. Během svého studia podnikl mnoho cest do podél Dunaje, do Bosny, Itálie a Severní Afriky, z kterých se dochovaly jeho skici a obrazy.[5]
Zdarsky našel jako pravý turnerský nadšenec zálibu i v létání. Po usazení na horské zemědělské usedlosti Habernreith u Marktlu v Lilienfeldu ho oslovila polární výprava Fridtjofa Nansena do Grónska a tak jako mnoho dalších v této době se započal věnovat lyžování. Na prvních lyžích z Norska začal brzy experimentovat. Brzy si uvědomil, že norská škola je pro Alpy nevýhodná. Proto v roce 1890 vyvinul postranní, silně odpružené ocelové vázání, s kterým se lépe zatáčelo a pata se nesesouvala. V roce 1896 si nechal vázání patentovat. Zdarskyho patent se stal prototypem moderního lyžařského vázání. Po vzoru norské školy používal zprvu jen jednu lyžařskou hůl (Skistock).[6]
V roce 1898 založil Lilienfeldský lyžařský spolek (Lilienfelder Skiverein) a v roce 1900 Mezinárodní alpský lyžařský spolek (Internationale Alpen Ski-Verein, později přejmenován na Alpen Ski-Verein). V následujícím roce (1901) již pořádal první závod ve sjezdu a v roce 1905 ve slalomu, nakonec se stal nejlepším světovým lyžařem. Jeho učitelské vzdělání mu umožnilo pořádat výukové lyžařské kurzy v rakouských Alpách, Beskydech, v Německu, Švýcarsku a v Karpatech. Jen v letech 1896–1916 prošlo Zdarskyho výcvikem více než dvacet tisíc lyžařů.[5]
Za první světové války působil v c. k. rakousko-uherské armádě nejprve jako lyžařský instruktor a později v roli lavinového experta. Proto v roce 1916 vedl vojenskou lavinovou záchrannou akci, při níž utrpěl četná vážná zranění. Za zásluhy při výcviku mu císař udělil v roce 1916 Rytířský kříž řádu Františka Josefa a v roce 1931 mu byl za udělen Zlatý odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku / Goldene Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich. Vzhledem k utrpěným zraněním se vrátil v roce 1917 do Habernreithu. Svou pílí a bojovností se dopracoval po osmi letech znovu k lyžování. Zemřel v hotelu Pittner v Sankt Pöltenu, kam se uchýlil po zhoršení zdravotního stavu, 20. června 1940. Místem jeho posledního spočinutí se mu stala hrobka na vlastní usedlosti v Habernreithu.[5]
Zdarskyho technika a alpská lilienfeldská škola
editovatZdarskyho technika spočívala v bezpečném zvládnutí příkrých svahů a terénních nerovností pomocí tzv. přívratných oblouků a jízdy v pluhu s využitím jedné hole jako opory. Jeho technika odstartovala vývoj sjezdové přívratné techniky, která byla postupně zdokonalována. V roce 1896 vydal lyžařskou příručku Lilienfelder Skilauf-Technik / Lilienfeldská lyžařská technika, čím se stal zakladatelem tzv. alpské lilienfeldské školy jízdy na lyžích, která vyhovovala hlavně alpským terénům.[6]
„Pro lilienfeldskou školu byla typická jízda v obloucích o kratším poloměru, širší stopa, nižší postoj a předklon na místo záklonu u norské školy. Používala přívratu a pluhu, při nichž (Zdarsky) předsunoval mírně odlehčenou vnitřní lyži a používal jednu delší hůl s hákem, kterým se zachycoval při stoupání o stromy a pro usnadnění zatáčení a brzdění. Zkrátil poměrně dlouhé norské a finské lyže na délku 190–220 cm, určil závislost délky na hmotnosti a výšce lyžaře.”Vývoj lyžařských sjezdových technik a škol[6]
Památka
editovat- Mount Zdarsky – hora na Antarktickém poloostrově
- 1951 – Zdarskyweg, ve Vídni-Hietzing
- 1977 – Zdarskystraße v St. Pölten
- 1981 – Bezirksheimatmuseum / Okresní vlastivědné muzeum v Lilienfeldu zřídilo expozici o Zdarskym
- 1996 – sloučeno do Zdarsky-Skimuseum / Zdarskyho lyžařské muzeum.
- 1981 – mezi rakouským městem Lilienfeld a japonským Jōetsu dohoda o partnerství, žák Zdarskyho Theodor Edler von Lerch inicioval lyžování v Jōetsu
- 1991 – další partnerství uzavřeno mezi rodištěm v Kožichovicích u Třebíče a Lilienfeldem
- Muckenkogel – pořádá každý rok 19. března u Traisner Hütte památný nostalgický lyžařský závod jako za časů Zdarskyho
- Muckenkogel – Zdarsky-Erfinderweg / naučná stezka vynálezce Zdarskyho
- Muckenkogel – Zdarsky-Panoramaweg / Zdarskyho panoramatická cesta
- Lilienfeld – jméno ulice, na Zdarskystraße roku 1965 odhalen pomník vytvořený sanktpöltenskou sochařkou Iris Hahnl-Faerberovou (1909–1979)
- Hostivice – pojmenována ulice Žďárského
- Kožichovice – pojmenována ulice Žďárského, pamětní deska, na rodném domě od roku 2016 busta[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matyáš Žďárský - guru všech lyžařů. ČT sport [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Matrika N, Třebíč-Jejkov, 1840-1864, snímek 296 (vč. data a místa úmrtí)
- ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 50.
- ↑ Matyáš Žďárský [online]. Kožichovice [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-29.
- ↑ a b c Mühlbauer Martina: Konzept eines virtuellen Museums am Beispiel von Leben und Werk von Mathias Zdarsky, Wien 2012 – Koncept virtuálního muzea na příkladu života a díla Mathiase Zdarskeho (německy)
- ↑ a b c Pařilová Michaela: Vývoj lyžařských sjezdových technik a škol, Brno 2012
- ↑ MARTAKIDISOVÁ, Irini. V Kožichovicích odhalili bustu slavnému rodákovi [online]. Vysočina News, 2016-02-29 [cit. 2016-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07.
Literatura
editovat- DANĚK, Karel. Matěj Žďárský = Matthias Zdarsky: průkopník sjezdového lyžování z Vysočiny.. Nové Město na Moravě: Horácké muzeum, 2004. 8 s.
- NOVOTNÝ, Jakub. Matěj (Mathias) Žďárský: portrét moravského rodáka, učitele, lyžaře, záchranáře a inovátora. Jihlava: Vysoká škola polytechnická, 2014. 59 s. ISBN 978-80-88064-01-5.
- Zejda R., Hedvábný M., Jindra P., Benda P., Richter K.: Osobnosti Třebíčska, vyd. Třebíč nakladatelství Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. Str. 224–227.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matyáš Žďárský na Wikimedia Commons - Matyáš Žďárský na Horolezecká abeceda (česky)
- Matyáš Žďárský na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
