Maryja Kalesnikavová
Maryja Kalesnikavová (* 24. dubna 1982, Minsk, Sovětský svaz) je jednou z vůdčích osobností běloruské opozice během protestů, které v zemi následovaly po prezidentských volbách v roce 2020 a které jsou namířeny proti prezidentovi Alexandru Lukašenkovi. Kalesnikavová je členkou vedení Koordinační rady opozice, kterou založila formálně neúspěšná prezidentská kandidátka Svjatlana Cichanouská. V září 2021 ji soud v Minsku odsoudil k 11 letům odnětí svobodu za údajné spiknutí s cílem uchopit moc v zemi neústavní cestou.[1] O poměrech ve vazební věznici, kde celu 2,5 x 3,5 m sdílejí 4 vězeňkyně a dvůr k vycházkám má velikost pouze 3 x 3 m, hovořila v září 2021 v interview s ruskou redakcí BBC.[2] V lednu 2022 informovalo lidskoprávní centrum Vjasna, že Kalesnikavová byla převezena k výkonu trestu do ženské vězeňské kolonie v Gomelu, poblíž hranic s Ruskem.[3]
Maryja Kalesnikavová | |
---|---|
Rodné jméno | Мария Александровна Колесникова a Марыя Аляксандраўна Калеснікава |
Narození | 24. dubna 1982 (42 let) Minsk |
Alma mater | Belarusian State Academy of Music Státní hudební vysoká škola ve Stuttgartu |
Povolání | flétnistka, politička, dirigentka, hudební pedagožka a politická vězeňkyně |
Ocenění | Sacharovova cena za svobodu myšlení (2020) Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2021) Mezinárodní cena ženské odvahy (2021) Cena Václava Havla za lidská práva (2021) Lev Kopelev Prize (2021) … více na Wikidatech |
Politická strana | Together |
Nábož. vyznání | pravoslaví |
Příbuzní | Tatsiana Khomich (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osobní život
editovatKalesnikavová je učitelka hudby a flétnistka. Po několik let žila a působila v německém městě Stuttgartu.
Je svobodná a bezdětná.
Politická aktivita
editovatKalesnikavová byla podle dostupných zpráv 7. září 2020 spolu s dalšími dvěma opozičníky unesena na ulici v Minsku. O den později časně ráno byli dovezeni na hranici s Ukrajinou. Zatímco její kolegové byli odvezeni na Ukrajinu, Kalesnikavová roztrhala svůj pas a byla z auta vyhozena. Náměstek ukrajinského ministra vnitra Anton Heraščenko uvedl, že Kalesnikavová „úspěšně zabránila své násilné deportaci ze své rodné země“. Poté, co odmítla Bělorusko opustit, byla údajně zadržena.[4] Několik dní nebylo jasné, kde se nachází. Podle dalších zpráv byla z Minsku převezena do věznice v nedalekém městě Žodzina.[5]
Kalesnikavová se dostala do politiky během prezidentské kampaně opozičního politika Viktara Babaryka. Byl však uvězněn a bylo mu tak zabráněno kandidovat. Kalesnikavová a další členové Babarykovy kampaně oznámili v srpnu 2020 založení nové politické strany jménem Společně.[6]
Ocenění
editovatV září 2021 získala Cenu Václava Havla za lidská práva, kterou společně uděluje Rada Evropy, Knihovna Václava Havla a Nadace Charty 77. Protože byla vězněna, převzala za ni cenu spojenou s odměnou 60 000 eur její sestra Tatsiana Khomich, a to během zasedání Rady Evropy.[7]
Reference
editovat- ↑ NOVÁK, Pavel. Běloruský soud poslal dva vůdce opozice do vězení. Kalesnikavová dostala 11 let a Znak deset. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 6. září 2021 [cit. 6.září 2021]. Dostupné online.
- ↑ Maria Kolesnikova: "Prison is a disgusting place, but here I especially feel free", BBC, 30.9.2021
- ↑ Odsouzenou běloruskou aktivistku Kalesnikavovou převezli z vazby do vězeňské kolonie, ČT24, 11.1.2022
- ↑ DAVLASHYAN, Naira. Belarus: Maria Kolesnikova reportedly detained after refusing to leave Belarus. Euronews.com [online]. 2020-9-8. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Běloruská policie opět brutálně zasahovala. Tentokrát proti ženám. Echo 24 [online]. 2020-9-12. Dostupné online.
- ↑ Bělorusko: Opoziční politička Maria Kolesnikova byla unesena z ulice v Minsku. Britské listy [online]. 2020-9-8. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Cenu Václava Havla získala opoziční vůdkyně Kalesnikavová. Běloruský soud ji poslal do vězení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-09-27 [cit. 2021-09-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maryja Kalesnikavová na Wikimedia Commons