Markvartici
Markvarticové (též Markvartici) je někdejší starobylý šlechtický rod, jeden z prvních na území severních Čech. Dostali jméno po prvním doloženém předku (v roce 1159) Markvartovi, který za své služby vládnoucímu rodu Přemyslovců získal rozsáhlá území v povodí řeky Jizery[1][2]. Jeho četní potomci v průběhu několika generací založili na tomto území četné hrady, městečka, kláštery a podle jejich pojmenování dali vzniknout řadě rodových větví, známých jako Lemberkové, Vartenberkové[3], Valdštejnové, Páni z Michalovic, Páni ze Zvířetic[4] a další. Jejich společným erbovním znamením byl lev.
Markvartici (Markvarticové) | |
---|---|
Země | České království |
Mateřská dynastie | Markvartici |
Tituly | Rytíři, svobodní páni |
Zakladatel | Markvart |
Rok založení | 1159 |
Větve rodu | Lemberkové, Vartenberkové, Valdštejnové, páni z Michalovic, páni ze Zvířetic a další |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Počátky rodu
editovatProtože se v 12. století nepoužívala příjmení, není dodnes možné s jistotou vytvořit rodovou posloupnost nejstarších Markvarticů a tak uváděná fakta jsou spíše hypotézami historiků. Jednou z nich je možnost, že Markvartici byli následovníci charvátských knížat žijících předtím na tomto území[5]. Není jisté, zda byli původem ze Saska, nebo částečně poněmčelý český rod. Používali zprvu jména česká i německá. Za nejstaršího z rodu Markvarticů je označován Markvart (Marquardus). Z roku 1144 se jeho jméno jakožto svědka vyskytlo na listině týkající se založení kláštera v Plasech. Další záznam o Markvartovi (snad to byl tentýž) je z roku 1159, kdy již byl komořím u dvora knížete, později krále Vladislava II., a za svou službu dostal výsluhou spolu se svým bratrem Benešem od krále velká území zejména u horního toku Jizery. Král jim daroval nově budovaný klášter v Hradišti na soutoku Jizery a Zábrdky[6].
Markvart měl tři nám známé syny, Heřmana, Havla a Záviše. O pokračování rodu se postaral Heřman. O jeho bratrech víme málo, Havel byl kanovníkem a Záviš byl roku 1184 purkrabím v Mladé Boleslavi[6].
Heřman a rozvětvení rodu
editovatZáznamy o Heřmanovi jsou z let 1175 až 1197. V roce 1175 sloužil u dvora jako maršálek, roku 1197 byl purkrabím v Kladsku. Jeho zásluhou byl dostavěn kolem roku 1177 klášter Hradiště nad Jizerou, sídlo Cisterciáckého opatství P. Marie[7][8]. Cisterciáci přinesli s sebou z Plas znalost pokrokových forem zemědělství.
Heřman měl tři syny a díky nim byl praotcem řady významných šlechtických rodin[9]:
- Beneš (též Beneš Heřman zvaný Okrouhlý, doložen 1197–1222) – budyšínský purkrabí, předek pánů z Michalovic a pánů z Velešína
- Markvart z Března (doložen 1197–1228) – děčínský purkrabí, od jeho synů pocházejí další větve rodu:
- Jaroslav – předek pánů z Valdštejna; další větve, z Dětenic, z Rohozce, a z Rotštejna brzy vymřely
- Havel – předek pánů z Lemberka a ze Zvířetic, držel též Kladsko
- Markvart (doložen 1255–1268) – předek pánů z Vartenberka
- Záviš z Ralska
Významnější členové rodu
editovatLemberkové
editovatPáni z Michalovic
editovatValdštejnové
editovatVartenberkové
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Markvartici,z historie nejstarší české šlechty z rané doby vlády Přemyslovců. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2010-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-04.
- ↑ ANDĚL, Rudolf; KABÍČEK, Jan. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Krajské nakladatelství Liberec, 1957. Kapitola Úvodem, s. 17.
- ↑ Markvartici.
- ↑ Heraldické minimum. heraldika.kulna.cz [online]. [cit. 2010-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-23.
- ↑ VOJTÍŠEK, Břetislav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Stráž pod Ralskem. Česká Lípa: END, 2002. ISBN 80-901955-7-1. Kapitola Markvartici, s. 19.
- ↑ a b Stráž pod Ralskem 2002, s. 21.
- ↑ Leccos, Ottův slovník naučný – Markvartici Archivováno 14. 10. 2011 na Wayback Machine..
- ↑ Hrady a zámky 1957, s. 17.
- ↑ Waldstein 1. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Markvartici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Rodokmen Markvarticů