Mario Muchnik
Mario Muchnik (21. června 1931 Ramos Mejía, La Matanza, Buenos Aires, Argentina – 27. března 2022 Madrid)[1] byl argentinský redaktor, překladatel, spisovatel, fyzik a fotograf.
| Mario Muchnik | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. června 1931 Buenos Aires nebo Ramos Mejía |
| Úmrtí | 27. března 2022 (ve věku 90 let) Madrid |
| Povolání | fyzik, vydavatel, překladatel, fotograf a spisovatel |
| Rodiče | Jacobo Muchnick |
| Webová stránka | mariomuchnik |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatJeho prarodiče, ruského a aškenázského židovského původu, emigrovali z Ruska do Argentiny. Jeho otec Jacobo Muchnik (1907–1995) byl úspěšný v reklamě i jako nakladatel – založil nakladatelství Jacobo Muchnik, později přejmenované na Fabril Editora a spolu s Víctorem a Joan Seixovými i nakladatelství Difusora Internacional (DISA). Již od útlého věku se setkával s významnými autory jako například Jorge Luis Borges, Ernesto Sabato a Rafael Alberti.
Narodil se v Ramos Mejía a vystudoval na univerzitě Ward, stejně jako spisovatel Manuel Puig. Na konci 40. let jeho rodina emigrovala do New Yorku, kde Mario vystudoval fyzikální vědy na Kolumbijské univerzitě (1953).[2] Později získal doktorát. na Università degli Studi v Římě (1957) a podílel se na objevu antičástice sigma +. V Římě také v šedesátých letech vyučoval na Ústavu jaderné fyziky ; v roce 1961 se seznámil se svou ženou, francouzskou novinářkou a malířkou Nicolou Muchnik.[3] V roce 1966 opustil fyziku, aby se mohl věnovat fotografii; [4] dále se v roce 1967 stal šéfredaktorem audiovizuální společnosti v Londýně. Účastnil se francouzských květnových nepokojů v roce 1968, o kterých zanechal svědectví vydáním knihy fotografií na toto téma.
V roce 1973 se svým otcem Jacobem Muchnikem založil Editores, [5] který v současnosti (2020) nese jméno El Alep. Zároveň od roku 1968 řídil v Paříži literární sbírky pro nakladatele Roberta Laffonta. V roce 1978 se definitivně přestěhoval do Španělska, do Barcelony. Do Argentiny se nevrátil, protože jeho bratranec byl mučen a deportován diktaturou Videla. První knihou, kterou redigoval v Muchnik Editores, byla básnická sbírka Y otros poemas Jorga Guilléna, vytištěné v Mexiku a distribuované ve Španělsku. V letech 1982 až 1983 byl literárním ředitelem Ariel-Seix Barral a do roku 2012 viceprezidentem Difusora Internacional. [6] Léta pracoval v nakladatelství Anaya a v letech 1991 až 1997 vytvořil imprint Anaya-Mario Muchnik pro vydávání zahraničních a současných narativních děl, nových španělských spisovatelů a historických esejů. V roce 1998 založil novou nezávislou vydavatelskou značku Taller de Mario Muchnik, která vydává šest narativních a esejistických titulů ročně. [7] Byl přítelem Eliase Canettiho, Prima Leviho, Julia Cortázara, Augusta Monterrosa a Montera Gleze a komplicem dalších nezávislých nakladatelů jako Carlos Barral a Giulio Einaudi. [8]
Cinefil a velmi oddaný židovské věci se jako spisovatel věnoval především autobiografickému žánru (vydal pět knih tohoto druhu), ale také světu střihu, rozvržení, typografie, stylových korektur. V červnu 2018 vystavoval jako fotograf v Paříži a část svého fotografického archivu odkázal Institutu Cervantes;[9] vynikají jeho portréty Jean-Paul Sartre, Kateb Yasine, Giuseppe Ungaretti, Bulat Okudžava, André Malraux, Peter Berling, Abbie Hoffman a Dario Fo. Překládal také autory jako Arthur Miller, Ibrahim Souss, Elie Barnavi, Elías Canetti (když ještě nebyl znám), Guy Davenport, Italo Calvino, Irène Némirovsky a Susan Sontag. [10]
Knihy
editovat- 1983 – Mundo judío: crónica personal.[11]
- 1986 – Un bárbaro en París.
- 1989 – Albert Einstein.
- 1999 – Lo peor no son los autores: autobiografía editorial 1966–1997.
- 2000 – Banco de pruebas: memorias de trabajo, 1949–1999.[12]
- 2000 – Normas de estilo.
- 2000 – Editing. Arte de poner los puntos sobre las íes y difundirlas.
- 2002 – Léxico editorial: para uso de quienes todavía creen en la edición cultural.[13]
- 2003 – Editar «Guerra y paz».[14]
- 2003 – Cinco cavilaciones sobre la infancia como género literario.[15]
- 2005 – A propósito: del recuerdo a la memoria, 1931–2005.[16]
- 2006 – Nuevas normas de estilo (2.ª ed. corregida y ampliada del libro de 2000).[17]
- 2007 – El otro día: una infancia en Buenos Aires, 1931–1945.
- 2007 – Instantes robados.[18]
- 2008 – Volverte a ver: Argentina, 1971.
- 2008 – Julio Cortázar.
- 2011 – Oficio editor.[19]
- 2011 – Ernesto Sábato.
- 2014 – Ajuste de cuentos.
Fotografická díla
editovatPodle zdroje:[20]
- Miguel Ángel zblízka (Barcelona: Muchnik Publishers, 1975).
- De cielo en cielo (Z nebe do nebe, Madrid: Z dílny Maria Muchnika, 2003).
- Lo peor no son los autores: las fotos (Nejhůře na tom nejsou autoři: fotografie, Madrid: Del Taller de Mario Muchnik, 2004).
- En las ciudades: fotografía urbana en los fondos de la Fundació Foto Colectania (Madrid: Generální ředitelství archivů, muzeí a knihoven, 2005).[21]
- Mayo 68: prohibido prohibir: imágenes de mayo del 68, 2008.[22]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Mario Muchnik na španělské Wikipedii.
- ↑ EFE, Agencia. Muere el editor argentino Mario Muchnik. COPE [online]. 2022-03-27 [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Actividades culturales del Instituto Cervantes. cultura.cervantes.es [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Mario Muchnik: "Llegué sin un duro al final de mi carrera como editor". El Español [online]. 2013-11-11 [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Phone Number Validator | Find If The Number Is A Cell Or Landline. www.culturaiberoamericana.org [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-29.
- ↑ ARAGÓN, Heraldo de. El libro abierto. heraldo.es [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Las memorias inesperadas y dolorosas de Mario Muchnik. elpais.com. Čís. Juan. Dostupné online. ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ Biografía de Mario Muchnik, editor, escritor y fotógrafo - Red de Bibliotecas del Instituto Cervantes. www.cervantes.es [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Muchnik, Mario (1931-VVVV). » MCNBiografias.com. www.mcnbiografias.com [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Actividades culturales del Instituto Cervantes. cultura.cervantes.es [online]. [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ESPAÑA, Biblioteca Nacional de. Mario Muchnik. www.bne.es [online]. 2009-09-02 [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Mundo judío: crónica personal. [s.l.]: [s.n.], 1983. Dostupné online. ISBN 978-84-264-2845-5. (španělsky)
- ↑ Banco de pruebas: memorias de trabajo, 1949-1999. [s.l.]: [s.n.], 2000. Dostupné online. ISBN 978-84-95303-18-9. (španělsky)
- ↑ Léxico editorial: para uso de quienes todavía creen en la edición cultural. [s.l.]: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 978-84-95303-33-2. (španělsky)
- ↑ Editar Guerra y paz. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. ISBN 978-84-95303-43-1. (španělsky)
- ↑ Cinco cavilaciones sobre la infancia como género literario. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ A propósito: del recuerdo a la memoria, 1931-2005. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 978-84-95303-52-3. (španělsky)
- ↑ Nuevas normas de estilo: edición 2006. [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. ISBN 978-84-95303-64-6. (španělsky)
- ↑ Instantes robados. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 978-84-8317-596-5. (španělsky)
- ↑ Oficio editor. [s.l.]: [s.n.], 2011-06-02. Dostupné online. ISBN 978-84-7669-999-7. (španělsky)
- ↑ Mario Muchnik, el fotógrafo. [s.l.]: [s.n.], 2017. Dostupné online. ISBN 978-84-92632-75-6. (španělsky)
- ↑ En las ciudades: fotografía urbana en los fondos de la Fundació Foto Colectania. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 978-84-451-2747-6. (španělsky)
- ↑ Prohibido prohibir: imágenes de Mayo del 68. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. (anglicky)
