Marie Votrubová-Haunerová
Marie Votrubová-Haunerová (2. srpna 1878 Praha[1] – 23. května 1957 Praha) byla česká básnířka, fejetonistka, dramatička a překladatelka.
| Marie Votrubová-Haunerová | |
|---|---|
.jpeg) | |
| Rodné jméno | Marie Christine Haunerová |
| Narození | 2. srpna 1878 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. května 1957 (ve věku 78 let) Praha  Československo |
| Povolání | fejetonistka, překladatelka, básnířka |
| Manžel(ka) | Jan Votruba |
| Příbuzní | bratr Wilhelm Julius Hauner, synovec Vilém Bohumír Hauner |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se v rodině pražského restauratéra a hoteliéra Wilhelma Haunera (1842 Olešná – 1919 Praha) a Julie rozené Hlaváčové.[2] Měla pět sourozenců: Viléma (1877), Julii (1882), Antonína (1882–1890), Julia (1883) a Kristinu (1896). Její otec byl majitelem prestižního prosperujícího hotelu U arcivévody Štěpána (potom hotel Šroubek). Později to byl hotel Evropa na Václavském náměstí.
Vystudovala Vyšší dívčí školu v Praze. Brzy se provdala za Jana Votrubu. S manželem pobývala často v cizině. Postupně v Indii, Turecku, Řecku, Francii a v letech 1908–1909 v Itálii. Zde došlo k jejímu seznámení s významným spisovatelem Gabrielem d'Annunzio, kterého obdivovala. Stala se propagátorkou a překladatelkou jeho díla, například Dcera Joriova, Amaranta, Triumf smrti aj.[3]
Přispívala verši do časopisů Lumír, Besedy Času, Humoristické listy, Duch času, Rozkvět – obrázkový čtrnáctideník. Překládala z angličtiny, ruštiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny. Používala pseudonym Avo Burtov.
Dílo
editovatVerše
editovat- Touhy – in: Lumír 1894[4]
- Jeptiška – in: Lumír 1896[5]
- Co rozmar přinesl – Praha: Bursík a Kohout, 1902
- Monolog – in: Besedy Času, 1902[6]
- Bez adres – in: Humoristické listy, 1910[7]
- Makovička – in: Rozkvět, 1911[8]
- Jako na zemi, tak i na nebi – in: Duch času, Chicago: 1911[9]
- Ahoj – in: Humoristické listy, 1911[10]
- Srdce, o člověku mluv mně! – Praha: Edvard Beaufort, 1912
- Smích mrtvých – in: Lyrický rok 1913 – F. S. Procházka. Praha: František Topič, 1913
- Nuže, to Láska jest? – in: Česká lyra: nárys české lyriky novodobé – F. S. Procházka. Praha: Unie, 1918[11]
- Rada – in: Česká lyra: nárys české lyriky novodobé – F. S. Procházka. Praha: Unie, 1918[12]
Próza
editovat- Povídka bez tendence – in Besedy Času, 1911[13]
Drama
editovat- Martička pianistka; Jašmak; Když volí ženy ženu: dramata – Praha: J. R. Vilímek, 1917
- Rovnováha: drama o jednom dějství; Senoseč: veselohra o jednom dějství – Praha: J. R. Vilímek, 1948
Překlady
editovat- Koráb: tragedie – Gabriele d'Annunzio. Praha: Jan Otto, 1910
- Snad ano, snad ne – Gabrielle d'Annunzio. Praha: J. R. Vilímek, 1910
- Dcera Joriova: pastýřská tragedie – Gabrielle d'Annunzio. J. R. Vilímek, 1912
- Potupný kvas – Sem Benelli. 1912
- Faidra: tragedie – Gabrielle d'Annunzio. J. R. Vilímek, 1912
- Aby Lillo nelítal – Ugo Ojetti; úvod František Sekanina; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 37. Praha: J. R. Vilímek, 1912
- Třetí manžel – Sabatino Lopez. 1914
- Krev a písek – Vicente Blasco Ibáñez. Plzeň: Karel Beníško, 1920
- Politické lekce z historie. I., Vilém Pitt, hrabě z Chathamu – Thomas Babington Macaulay. Praha: vlastním nákladem, 1920
- Čtyři příběhy o ubohé lásce; Dobrá Magdalena; Ubohá Marie – Charles-Louis Philippe. Praha: Aventinum, 1921
- Lvi: román – Paul Adam. Praha: Státní tiskárna, 1921
- Scàmpolo – Dario Niccodemii; z italštiny. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1922
- Milostné dobrodružství; Modré okénko – Gyp; z francouzštiny. Praha: Alois Hynek, 1923
- Šest postav hledá autora – Luigi Pirandello. Praha: Zora, 1923
- Rubé – Giuseppe Antonio Borgese. 1924
- Triumf smrti – Gabrielle d'Annunzio. 1929
- Amaranta: deník tragické lásky – Gabrielle d'Annunzio. Praha: Čin, 1943[14]
Jiné
editovat- Srdce [rukopis]: píseň pro vysoký hlas – na slova M. Votrubové-Haunerové napsal Milan Balcar. 1909
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online.
- ↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Votrubová-Haunerová na Wikimedia Commons - Marie Votrubová-Haunerová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Marie Votrubová-Haunerová, životopis
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Hauner, Vilém *1842 s rodinou (otec Marie Haunerové-Votrubové
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Votrubová-Haunerová
