Marie Tůmová

česká sufražetka a učitelka

Marie Tůmová (12. června 1866 Praha[1]1. května 1925 Praha–Podolí[2]) byla vnučka Františka Ladislava Čelakovského, česká pedagožka, bojovníce za volební právo žen.

Marie Tůmová
Narození12. června 1866
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. května 1925 (ve věku 58 let)
Praha–Podolí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníředitelka školy, politička a učitelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a vzdělání

editovat

Narodila se v rodině spisovatele a redaktora Národních listů Karla Tůmy a jeho manželky Marie, rozené Čelakovské, dcery Františka Ladislava Čelakovského.[1] Měla sedm mladších bratrů, z nich tři zemřeli v dětském věku. Matka jí zemřela roku 1891, otec se roku 1895 znovu oženil.[3] Maturovala na učitelském ústavu.

Ženský klub český a poslanecká kandidátka

editovat

V roce 1903 se Marie Tůmová stala s Terézou Novákovou a Františkou Plamínkovou spoluzakladatelkou Ženského klubu českého. Tato organizace sdružovala ženy bez rozdílu třídního původu a politických názorů. Klub usiloval především o vzdělávání žen a o to, aby dívčí středoškolské vzdělání bylo zahrnuto do bezplatného středoškolského systému. Ženský klub mezi jiným usiloval i o volební právo žen.[4]

V roce 1908 se zúčastnila jako nezávislá kandidátka[5] voleb do Sněmu Království českého ve volebním obvodě Vysoké Mýto-Hlinsko-Skuteč;[pozn. 1] získala 199 hlasů z celkového počtu 1 198 platných hlasů.[6] V doplňovacích volbách v roce 1909 (žádný z kandidátů nezískal v roc 1908 nadpoloviční většinu) získala 261 hlasů z 1 391 platných.[7][pozn. 2]

Učitelská dráha

editovat

Marie Tůmová vyučovala na dívčích měšťanských školách na Smíchově[8] a Žižkově. V letech první světové války se stala první ředitelkou měšťanské dívčí školy na Žižkově. Po vzniku Československa se i přes relativně pokročilý věk ředitelského místa vzdala a odešla jako instruktorka Ministerstva školství na Slovensko. Po třech letech působení na Slovensku strávila další tři roky v Užhorodu na Podkarpatské Rusi.[9]

V těžkých podmínkách se jí zhoršilo zdraví a musela být počátkem roku 1925 převezena zpět do Prahy, kde 1. května téhož roku zemřela. [10]

Boj za práva žen

editovat

Byla členkou mnoha ženských spolků, v nichž často pracovala jako předsedkyně, místopředsedkyně nebo jednatelka: Spolek českých učitelek, Jednota českoslovanských učitelek, Národní rada česká, Sdružení československých učitelek, Ženský klub český, Výbor pro volební právo žen, Minerva (starostka spolku[11]), Ženská národní rada, místostarostka užhorodského Sokola.

České ženské hnutí reprezentovala na mezinárodních konferencích:

Publikace

editovat
  • Pro volební právo žen (1911)[13]

Poznámky

editovat
  1. V roce 1907 bylo povoleno všeobecné volební právo, ale pouze pro muže. Protože však volební řád výslovně nezakazoval kandidaturu žen, Výbor pro volební právo žen navrhl pro volby do zemského sněmu v roce 1908 Marii Tůmovou.
  2. První českou poslankyní se stala v roce 1912 spisovatelka Božena Viková-Kunětická.

Reference

editovat
  1. a b Matrika narozených, sv. Štěpán 1863-1867, snímek 285 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  2. Marie Tůmová. Český svět. 1925-05-14, s. 14. Dostupné online [cit. 2022-12-26]. 
  3. Soupis pražských obyvatel:Tůma Karl [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  4. NEUDORFLOVÁ-LACHMANOVÁ, Marie. České ženy v 19. století. Praha: Janua, 1999. Dostupné online. ISBN 80-902622-2-8. Kapitola Ženský klub, s. 214–239. Dostupné online po registraci. 
  5. Průkopnice ženského volebního práva. Ženský svět. 1908-02-20, s. 5. Dostupné online. 
  6. 26. Vysoké Mýto, Skuteč, Hlinsko. Čas. 1908-02-28, s. 2. Dostupné online. 
  7. Doplňovací volby do zemského sněmu. Plzeňský obzor. 1909-05-12, s. 4. Dostupné online. 
  8. LEŠER, Václav. Adressář královského hlavního města Prahy.../Měšťanská a obecná škola dívčí na Smíchově. Praha: Důchodci obce pražské, 1891. S. 94. 
  9. Marie Tůmová - první ředitelka měšťanské dívčí školy bojující za volební právo žen [online]. Ministerstvo školství. Dostupné online. 
  10. Marie Tůmová. Národní listy. 1925-05-02. Dostupné online. 
  11. Minerva. Ženský svět. 1915-02-10, s. 45. 
  12. VII. mezinárodní kongress.... Ženský svět. 1913-07-20, s. 8. Dostupné online. 
  13. TŮMOVÁ, Marie. Pro volební právo žen. Královo Pole: Práva Ženy, 1911. 12 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • UHROVÁ, Eva. Radostná i hořká Františka Plamínková. [s.l.]: Mediasys, 2014. 344 s. ISBN 978-80-260-7207-2. Kapitola Kandidátka na poslankyni Marie Tůmová, s. 286–301.