Marie Steinerová

Marie Steinerová, rozená Marie Štrosová (10. ledna 1923 Mladá Boleslav – 14. ledna 2019 Brno) byla česká operní pěvkyně (sopranistka), pedagožka, filmová a divadelní herečka. Byla poslední žijící herečkou Divadla Vlasty Buriana a jednou z posledních pamětnic české kinematografie před rokem 1945.

Marie Steinerová
Základní informace
Rodné jméno	Marie Štrosová
Narození	10. ledna 1923 Mladá Boleslav
Úmrtí	14. ledna 2019 (ve věku 96 let) Brno
Povolání	pedagožka, herečka, operní pěvkyně a učitelka
Nástroje	hlas
Hlasový obor	soprán
Ocenění	Cena Thálie (2004) Senior Prix
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodila se v Mladé Boleslavi jako nemanželské dítě operní pěvkyni Marii Minářové–Štrosové a advokátovi Františku Steinovi. Když se v roce 1926 její matka provdala za herce Vladimíra Štrose, tak si malou Marii osvojil. Dětství strávila u své babičky v Českých Budějovicích, poté žila s matkou v Ostravě, Olomouci a Brně a posléze v Praze. V roce 1941 maturovala na gymnáziu na Vinohradech v ulici Slezská, a poté studovala zpěv na Státní konzervatoři u profesorů Jana Hilberta Vávry a Běly Chalabalové-Rozumové, kde v roce 1947 absolvovala absolutorium.

Když studovala na konzervatoři a rozhodovala se mezi činohrou a operou, byla v roce 1942 angažována do Divadla Vlasty Buriana, ale kvůli krátkému výslechu na gestapu musela v roce 1943 v divadle skončit a do konce války nemohla vystupovat v divadlech. Na gestapu ji udal malíř Vlastimil Košvanec, protože její biologický otec byl žid, o kterém se dozvěděla ve dvanácti letech. Následně se provdala za Miroslava Steinera a měla dva syny. Po skončení války zpívala v letech 1945 až 1946 v opeře Divadla 5. května a poté v letech 1946 až 1948 byla v opeře v Zemského divadla Ostrava, kde už 20. listopadu 1943 vystoupila v titulní roli opery Rusalka.

V roce 1948 se stal šéfem brněnské opery Zdeněk Chalabala a spolu s ním přichází do Státního divadla v Brně i Marie Steinerová, kde její první role byla Marta v opeře Freje pána z Heslova od Osvalda Chlubny. Zpívala mladodramatický obor, ale její doménou byly vysokodramatické role, v nichž uplatňovala průraznost svého hlasu i svůj temperament a herectví, například v rolích Milady z Dalibora, Libuše, Cizí kněžny u Rusalky, Mařenka z Prodané nevěstě a ze světového repertoáru to byla Líza v Pikové dámě, Tosca a především Elektra. V rámci janáčkovského festivalu v Brně měla 25. října 1958 světovou premiéru Osud, kde vytvořila roli šílené matky Míliny. V roce 1981 odešla do důchodu.

V letech 1952 až 1977 byla také stálým hostem Národního divadla v Praze. Dlouhá léta také vyučovala. Nejdříve od roku 1962 učila na konzervatoři v Brně a v pozdějších letech na Janáčkově akademii múzických umění, odkud musela v 70. letech z politických důvodů odejít, ale až do vysokého věku působila jako hlasová poradkyně. Během rozhodování mezi operou a činohrou, hrála ve filmu Tetička od Martina Friče přítelkyni Slávky Felixové a po boku Vlasty Buriana sehrála dívčí hlavní roli Anči ve filmu Ryba na suchu od Vladimíra Slavínského. Také se objevila v německém filmu Wir machen Musik a ve filmu Farářův konec od Evalda Schorma vytvořila Oktaviána v opeře Růžový kavalír, který hraje v televizi při sledování znuděné babičky.

V roce 1954 získala spolu s Miladou Šubrtovou a dvěma zahraničními sopranistkami první místo v pěvecké soutěži o Cenu Emy Destinnové v Praze. V roce 2004 obdržela od Nadace Život umělce cenu Senior Prix a v březnu 2005 převzala cenu Thálie za rok 2004 za celoživotní mistrovství v oboru opera. V roce 2008 obdržela Cenu DIVA od Národního divadla Brno, o rok později vstoupila do Síně slávy ND Brno a v roce 2013 získala Cenu Eduarda Hakena.

Zemřela ve věku 96 let 14. leden 2019 v Brně a poslední rozloučení se konalo v pátek 23. února 2019 v brněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí.

Reference

Autoritní data	AbARTP: 150445 NKC: ola200202753 PLWABN: 9810665856405606 VIAF: 84915531

Portály: Hudba | Lidé | Česko