Marie Ljalková
Plk. Marie Ljalková-Lastovecká, roz. Petrušáková (3. prosince 1920 Horodenka, Polsko (dnes Ukrajina) – 7. listopadu 2011, Brno[1][2]) byla československá odstřelovačka a zdravotnice, jež bojovala na straně SSSR v druhé světové válce.
| Marie Ljalková | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marie Petrušáková |
| Narození | 3. prosince 1920 Horodenka  Polsko |
| Úmrtí | 7. listopadu 2011 (ve věku 90 let) Brno  Česko |
| Povolání | vojačka a odstřelovačka |
| Ocenění | Řád bílého lva II. třídy (2010) Řád rudé hvězdy Československý válečný kříž 1939 |
| Příbuzní | Naděžda Anastasie Pospíšilová (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se 3. prosince 1920 ve vsi Horoděnka ve Stanislavském okrese v Polsku v rodině volyňských Čechů Petrušákových. Studovala na průmyslové škole ve Stanislavově a poté pracovala jako traktoristka v kolchoze. Provdala se za Michajla Ljalka a přijala jeho příjmení. Její muž pocházel z Podkarpatské Rusi, on nejprve vstoupil do československé jednotky v SSSR a následně pro svou ženu poslal.
1. března 1942 nastoupila tedy Marie Ljalková v Buzuluku u náhradní roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Poté, co absolvovala základní vojenský výcvik a zdravotnický kurz, byla zařazena ke 2. rotě, a později ke kulometné rotě, kde si jejích vynikajících střeleckých výsledků všiml nadporučík Jaroš a navrhl ji do kurzu pro odstřelovače.[3] Byla první československou ženou (společně s Vandou Biněvskou), která se jako odstřelovačka zúčastnila bitvy u Sokolova, a poté od podzimu 1943 do jara 1944 též osvobozovacích bojů na Ukrajině. Počet nepřátelských vojáků, které měla zastřelit, je předmětem sporů. V návrhu na vyznamenání Řádem rudé hvězdy se píše o pěti zabitých nepřátelích, jiná literatura udává až třicet zabitých nepřátelských vojáků. Ona sama vzpomínala, že v boji o Sokolovo střílela, ale vyslovila pochybnost, zda někoho zasáhla a zabila.[3]
Po rozhodnutí exilové vlády v Londýně již ženy nesměly přímo bojovat v první linii se zbraní v ruce, Marie Ljalková tedy působila v odstřelovačských kurzech a nastřelovala pušky.[4] V létě 1944 se vrátila do zdravotnických kurzů (absolvovala kurz řidiče sanitky), aby byla následně zařazena jako vedoucí zdravotnice 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. S ním pak prodělala karpatsko-dukelskou a jaselsko-gorlickou operaci a zúčastnila se bojů o Moravskou bránu a v okolí Holešova. V průběhu dukelské operace byla zasažena střepinou do hlavy.
Po skončení druhé světové války se rozhodla se usadit v Československu a rozvedla se se svým prvním manželem. Sloužila ve Slezsku jako vedoucí lékařka 2. tankového praporu 1. tankové brigády a od 1. října 1945 pracovala jako ambulantní sestra na brigádní ošetřovně. Později absolvovala vojenskou zdravotnickou školu a 1. března 1947 byla přijata v hodnosti důstojníka z povolání do armády. Poté mnoho let pracovala ve vojenských nemocnicích v Praze a v Olomouci. V první polovině 50. let odešla z armády a později pracovala jako průvodkyně v cestovní kanceláři Čedok.
V armádě dosáhla hodnosti nadporučíka a po roce 1990 byla povýšena na plukovníka ve výslužbě. Za svou činnost ve válce byla vyznamenána například Československým válečným křížem 1939 a Řádem rudé hvězdy. Dne 28. října 2010 byla vyznamenána prezidentem Václavem Klausem a obdržela Řád Bílého lva.[5] Marie Ljalková zemřela v Brně, kde byla pohřbena žehem.
Vyznamenání
editovat- 1943 -
Československý válečný kříž 1939 - 1943 -
Řád rudé hvězdy[6] - 1944 -
Pamětní medaile československé armády v zahraničí - 1945 -
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR) - 1948 -
Sokolovská pamětní medaile[7] - 1950 -
Medaile Za osvobození Prahy, (SSSR) 
Medaile Za službu vlasti
Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
Pamětní kříž Za věrnost 1939–1945[8]- 1959 -
Dukelská pamětní medaile - 1985 -
Řád Vlastenecké války II. stupně (SSSR) - 2008 -
Kříž obrany státu - 2010 -
Řád Bílého lva, II. třídy (vojenská skupina)
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ČTK; BRANDEJSKÁ, Anna. Zemřela slavná česká válečná snajperka Marie Ljalková-Lastovecká [online]. Idnes.cz, 2011-11-9 [cit. 2011-11-09]. Dostupné online.
- ↑ HOLAS, Ivan. V Brně zemřela válečná veteránka bitvy u Sokolova [online]. Rozhlas.cz, 2011-11-9 [cit. 2011-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b FLIMELOVÁ, Alena. Ve stínu mužů : ženy v československých vojenských jednotkách na východní frontě v letech 1942-1945. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 491 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-3231-7, ISBN 80-200-3231-2. OCLC 1298584158
- ↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2022-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Seznam osobností vyznamenaných při příležitosti 28. října 2010 [online]. Borgis, 2010-10-28 [cit. 2011-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-10.
- ↑ Válka.cz, Řád rudé hvězdy
- ↑ Válka.cz, Sokolovská pamětní medaile
- ↑ Valka.cz, Pamětní kříž věrnosti
Literatura
editovat- FLIMELOVÁ, Alena a ŠTÉR, Roman. Marie Ljalková a Vanda Biněvská: československé legendy s odstřelovačskou puškou. [Praha]: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, z.s., 2021. 157 stran.
- FLIMELOVÁ, Alena a ŠTÉR, Roman. Ve stínu mužů: ženy v československých vojenských jednotkách na východní frontě v letech 1942-1945. Vydání první. Praha: Academia, 2021. 491 stran. 1938-1953; svazek 34. .
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Ljalková na Wikimedia Commons - Zlatica Zudová-Lešková, Marie Ljalková (Lastovecká), roz. Petrušáková, in: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, Praha 2005 s. 176.
- Zlatica Zudová-Lešková, Ženy v čs. armáde v rokoch 1939-1945, in: Statečné ženy, o kterých se málo ví (ed. Helmichová, Šárka), Praha 2003, s. 9-32.
- Válka.cz, Ljalková–Lastovecká Marie
- Československé ženy bojující, Marie Petruščáková, provd. Ljalková
