Wikipedie

Mariannhillští misionáři

Mariannhillští misionáři či Kongregace misionářů z Mariannhillu (lat. Congregatio Missionarium de Mariannhill, něm. Kongregation der Missionare von Mariannhill, zkratka C.M.M. nebo CMM) je římskokatolický mužský řád, který působí především v misiích v Africe a v rozvojových zemích.

Mariannhillští misionáři
ZkratkaC.M.M. nebo CMM
(lat. Congregatio Missionarium de Mariannhill)
ZakladatelFranz Pfanner (Mariannhill, KwaZulu Natal, Jižní Africa)
Vznik1882 (klášter), 1909 (založení kongregace Piem X.),
21. 3. 1936 (schválení)
Typřímskokatolická řeholní kongregace
Právní formamužský institut zasvěceného života
Účelmisie v Africe
a v rozvojových zemích
SídloVia S. Giovanni Eudes 91, 00163 Řím ItálieItálie Itálie[1]
PůsobnostAfrický kontinent, dále: Rakousko, Německo, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy, Kanada
Generální představenýThulani Victor Mbuyisa
Počet zaměstnanců312 (z toho 212 kněží)
údaj z r. 2020[2]
Oficiální webwww.mariannhill.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

editovat
 
Socha Franze Pfannera v klášteře Wernberg, Rakousko

Klášter Mariannhill je bývalý trapistický klášter a současné sídlo misionářů Mariannhill nedaleko Pinetownu u Durbanu v Jihoafrické republice.

Trapistický klášter založil v roce 1882 opat Franz Pfanner jako klášter Mariannhill (česky Hora Marie Anny) nedaleko přístavního města Durban. V roce 1909 papež Pius X. oddělil klášter od trapistického řádu a umožnil založení misionářů mariánského kláštera.

Od založení komunity udržovali její bratři kontakty s přáteli a podporovateli misijního díla v Evropě. Brzy tak vznikla dvě zastoupení ve Würzburgu a Kolíně nad Rýnem. V roce 1911 byly pro komunitu v Evropě postaveny první formační domy. V roce 1920 byl v Reimlingenu otevřen Misijní dům svatého Josefa, který sloužil především k výchově bratří.

Ústavy a kláštery

editovat

Seminář Pia X. (Piusseminar) ve Würzburgu

editovat
 
První velká budova mariannhillských misionářů ve Würzburgu na adrese Röntgenring 3
 
Seminář Pia X. a kostel Nejsvětějšího srdce Páně ve Würzburgu
 
Řádová hrobka na hlavním hřbitově ve Würzburgu

Již v roce 1882 bydlel na faře kostela sv. Petra ve würzburské čtvrti Sander bratr misionářů z kongregace. V roce 1889 získali mariánští bratři vlastní budovu v Reibeltgasse, kterou však opět prodali, aby získali větší budovu na Pleicher Ring (dnes Röntgenring 3), kde od roku 1930 sídlil generální kongregační sbor.[3] V roce 1927 mohla být ve Würzburgu zahájena stavba semináře pro komunitu. Antiklerikální politika národního socialismu a důsledky druhé světové války brzdily rozvoj kongregace. Po válce se však kongregaci podařilo obnovit svou činnost.

Seminář Pia X. s kostelem Nejsvětějšího srdce Páně (Herz-Jesu-Kirche), klášterním kostelem na Mönchbergu, který plánoval Albert Boßlet a který se podílel na utváření panoramatu Würzburgu, byl ve Würzburgu dokončen v roce 1929 a biskup Matthias Ehrenfried jej vysvětil jako seminář pro komunitu. Mezitím se odtud vydali studenti náboženství z Německa, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska a USA studovat teologii na Univerzitu Julia Maxmiliána. Dům na adrese Mariannhillstraße 1 je až do současnosti sídlem kněžské formace německé provincie. Misionáři působící v zahraničí udržují kontakt s německým ústředím kongregace.

Misionáři z Mariannhillu, kteří zde žijí, pracují mimo jiné jako faráři, nemocniční kaplani, vedoucí rekolekcí, vedoucí modlitebních kroužků a zpovědní kaplani. V domě již několik let sídlí také noviciát (příprava mladých misionářů z Německa a Polska).

V pozoruhodné věži Piova semináře se nachází muzeum, které přibližuje práci misionářů z Mariannhillu. Kromě toho se v Piově semináři nachází:

  • sídlo německého představeného řádu;
  • centrum vyslání do misií, správa darů,
  • správa časopisu Mariannhill a mariannhillského misijního kalendáře.

Misijní dům v Reimlingenu

editovat

Misijní dům svatého Josefa v Reimlingenu u Nördlingenu byl budován v několika etapách od roku 1920. Úkolem bylo vždy přijímat a vzdělávat řeholníky. Pro misii a domov se bratři vzdělávali ve vlastních klášterních podnicích a dílnách jako truhláři, obuvníci, zámečníci, krejčí, zahradníci, tiskaři, sazeči, knihaři, pekaři a zemědělci. Kromě toho v misijním domě i ve 21. století působí třetí generace následovníků bratra Wolfganga Hainze, který byl léčitelem. Protože do řádu vstupovalo stále méně noviců, musely být dílny a podniky v Reimlingenu postupně opuštěny, včetně velkého zemědělského podniku a naposledy v roce 2012 i tiskárny. Budovy statku a tiskárny byly prodány investorům.

Od roku 1980 se v misijním domě nachází domov důchodců a pečovatelský dům pro členy řádu z německy mluvících zemí, kteří potřebují péči.

Vzdělávací dům v Reimlingenu

editovat

Vzdělávací dům sv. Alberta (Bildungshaus St. Albert) v Reimlingenu byl postaven přibližně v letech 1922/1923 jako novobarokní budova semináře. Spolu se sousedním hradem Reimlingen sloužil k výchově noviců a pozdních povolání. Později sloužil také jako internátní škola pro chlapce.

Budovu a tělocvičnu provozovala Kolpingova akademie jako konferenční centrum. V roce 2021 byl Bildungshaus prodán.

Klášter Mönchsdeggingen

editovat

V roce 1951 byl zakoupen klášter Mönchsdeggingen u Nördlingenu, který byl určen jako noviciát pro kněze. Mezitím zde sídlil i generální úřad, který od roku 1970 přemístěn do Říma. V roce 2017 byl areál (s výjimkou klášterního kostela a hřbitova, které patří katolické církevní nadaci St. Martin Mönchsdeggingen) prodán.

Gymnázium v Maria Veen

editovat

V roce 1952 byl zakoupen bývalý trapistický klášter v Maria Veen (Reken) v Münsterlandu, který byl rozšířen na školu a v roce 1958 otevřen jako gymnázium. Gymnázium misionářů z Mariannhillu je určeno asi pro 600 dívek a chlapců. V připojeném domě pro výchovu mládeže se mimo jiné pořádají „dny náboženské orientace“ a víkendy rozjímání.

V misijním domě Maria Veen žije osm misionářů z Mariannhillu. Plní různé úkoly. Pracují například jako učitelé náboženství a školní kaplani. Působí jako kaplani pro zdravotně postižené, jako farní kaplani ve farnosti a jako zástupci u manželského soudu diecéze Münster.

Školní centrum na zámku Riedegg

editovat
 
Zámek Riedegg (pohled z jihu)

V roce 1936 koupili mariánskolázeňští misionáři zámek Riedegg u Gallneukirchenu v Horních Rakousech. Misionáři vybudovali v Riedeggu školní středisko včetně gymnázia a afrického misijního muzea. Na hradě sídlí polytechnická škola v Gallneukirchenu.

Benefiziatenhaus u Marie Beinberg

editovat

Od roku 1947 do roku 2014 byli misionáři z Mariannhilu pověřeni beneficiátní službou v „Benefiziatenhaus“ u Maria Beinberg.[4]

Aloysianum v Lohru nad Mohanem

editovat

Aloysianum, internátní školu a seminář mariánskolázeňských misionářů v Lohru nad Mohanem, vybudovala v letech 1910–1911 skupina společného života pod vedením mariannhillského misionáře otce Notkera Vorspela. V roce 1914 byl přejmenován na Schülerheim Aloysianum. S výjimkou období mezi lety 1939 a 1948, kdy sloužila mimo jiné jako vojenská nemocnice, bylo v Aloysianum ubytováno až 150 žáků. V roce 2003 byla ukončena činnost internátní školy. Následně byla budova přestavěna na obytný komplex.[5]

Generální představení

editovat

Generální představené volí generální kapituly, které se obvykle scházejí každých šest let.[6]

  • 1920–1926 Adalbero Fleischer
  • 1926–1930 Hermann Arndt
  • 1932–1957 Reginald Weinmann (* 1889; † 1961)
  • 1957–1972 Ferdinand Holzner
  • 1973–1979 Pius Rudlof
  • 1979–1990 Fridolin Zueger (* 1922/23; † 21. dubna 2015 v pečovatelském domě sv. Františka v Menzingenu)[7]
  • 1990–2002 Yves La Fonteine
  • 2002–2004 Dieter Gahlen (* 1948; † 25. ledna 2004 v Římě)
  • od 2. června 2004 Damian Weber (* 3. března 1942 v Churu)
  • Thulani Victor Mbuyisa

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mariannhiller Missionare na německé Wikipedii.

  1. ↑ CHENEY, David M. Congregation of Mariannhill Missionaries [online]. Catholic-hierarchy.org [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ Annuario pontificio, 2021, s. 1381.
  3. ↑ WITTSTADT, Klaus. Kirche und Staat im 20. Jahrhundert (Církev a stát ve 20. století). In: WAGNER, Ulrich. Geschichte der Stadt Würzburg. Stuttgart: 4 svazky, svazek I-III/2; III/1–2, Theiss, 2001–2007. ISBN 978-3-8062-1478-9. Kapitola Vom Übergang an Bayern bis zum 21. Jahrhundert (O přechodu Bavorska do 21. století), zde: S. 455-458: Die kirchliche Entwicklung unter Bischof Ferdinand Schlör (1898–1924) (Církevní vývoj za biskupa Ferdinanda Schlöra (1898-1924). S. 457., s. 453–478, 1304. (němčina)
  4. ↑ RAUSCHER, Stephan. Deutschland: Maria Beinberg und die Missionare von Mariannhill [online]. Netzwerk Afrika Deutschland e.V., 2008-09-17 [cit. 2022-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-19. (němčina) 
  5. ↑ Historik, Kurzchronik des Aloysianums Lohr am Main [online]. aloysianum.de, 2016-09-19 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (němčina) 
  6. ↑ Generalaat [online]. Vriende nmariannhill, 2013-08, rev. 2017-01-21 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (nizozemština) 
  7. ↑ Generalversammlung 2015 [online]. St. Josef Altdorf – Verein der Ehemaligen, 2015-03-21 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (němčina) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mariannhillští_misionáři&oldid=23259194“