Margrethe Matherová
Margrethe Matherová (nepřechýleně Mather; roz. Emma Caroline Youngren 4. března 1886 Salt Lake City – 25. prosince 1952 Los Angeles) byla americká fotografka, která zkoumáním světla a formy pomohla transformovat fotografii na moderní umění.
| Margrethe Matherová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. března 1886 Salt Lake City, Utah  USA |
| Úmrtí | 25. prosince 1952 (ve věku 66 let) Los Angeles, Kalifornie USA |
| Povolání | fotografka |
| Manžel(ka) | William Justema |
| Partner(ka) | Edward Weston |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kariéra
editovat.JPG)
Matherová byla spojována s Edwardem Westonem. Někdy na podzim roku 1913 navštívila v důsledku jeho rostoucí pověsti Westonovo studio a během několika měsíců se mezi nimi rozvinul intenzivní vztah.[1] Weston byl klidný středozápadní Midwesterňan „transplantovaný” do Kalifornie a Margrethe Matherová byla součástí rostoucí bohémské kulturní scény v Los Angeles. Byla velmi společenská a umělecká v okázalé míře, a její tolerantní sexuální morálka se v té době značně lišila od konzervativního Westona – Matherová byla prostitutkou s bisexuálním zaměřením a preferencí žen.[2] Matherová představovala silný kontrast k Westonovu domácímu životu; jeho manželka Flora byla popisována jako „domácká, rigidní puritánka a zcela konvenční žena, s níž měl málo společného, protože odmítal konvence”[3] – a v ten okamžik objevil Margretin nezaměnitelný a neodolatelný životní styl a její zajímavé fotografické vize. Byli si vzájemně blízkými společníky, kteří spolupracovali na mnoha fotografiích. Westonova sláva však časem Matherovou zastínila a také značné množství prací z období jejich spolupráce i po něm. Matherová a Weston se setkali v roce 1913 a pracovali spolu až do doby, kdy Weston v roce 1923 odešel do Mexika s italskou fotografkou Tinou Modotti.
Fotografie Matherové, které pořídila ať sama nebo ve spolupráci s Westonem, pomohly připravit půdu pro přechod od piktorialismu (měkce zaostřené fotografie romantické kvality) k modernitě. Mnoho jejích fotografií bylo více experimentálních, než ty, které vyrobily její současníci.
Matherová si našla přítele a model v mladém muži jménem William Justema, který o ní později psal ve svých vzpomínkách.
Její poslední výstava se konala v roce 1931 v De Youngovo muzeu v San Francisku. Výstava se skládala z řady obrazů, na kterých se střídaly objekty, jako mušle, řetězy, skleněné oči nebo hřebeny uspořádané v opakujících se vzorech, které ukazovaly jak by se fotografie dala využít k vytvoření prototypů textilních vzorů.
Práce Matherové byly zveřejněny v knize Margrethe Mather & Edward Weston: A Passionate Collaboration (W.W. Norton & Santa Barbara Museum of Art, 2001).[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Warren (2001), 10–11
- ↑ Warren (2001), 13–15
- ↑ ARGENTERI, Letizia. Tina Modotti, Between Art and Revolution. [s.l.]: New Haven: Yale University Press, 2003. S. 60.
- ↑ Archivovaná kopie. andrejkoymasky.com [online]. [cit. 2010-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-11.
Literatura
editovat- Warren, Beth Gates (2001). Margrethe Mather & Edward Weston: A Passionate Collaboration. NY: Norton, 2001. ISBN 0-393-04157-3
- Warren, Beth Gates. Artful Lives: Edward Weston, Margrethe Mather, and the Bohemians of Los Angeles. Los Angeles: J. Paul Getty Museum, 2011. ISBN 978-1606060704
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Margrethe Matherová na Wikimedia Commons - Gallery of Mather's and Weston's photos
