Marek Evangelista

křesťanský světec

Svatý evangelista Marek (hebrejsky מרקוס, řecky Μάρκος) (1. století) je jméno, kterým se podle tradice označuje autor nejkratšího kanonického evangelia, Evangelia podle Marka.

Svatý Marek
άγιος Μάρκος
Sv. Marek, byzantská mozaika, Chios
Sv. Marek, byzantská mozaika, Chios
evangelista a mučedník
Narozeníasi 12
Kyréna, Kyrenaika
Úmrtí25. dubna 68
Alexandrie, Aegyptus, Římská říše
Příčina úmrtíumučení
Svátek25. dubna (katolická církev)
8. května (pravoslavné církve
Místo pohřbeníAlexandrie
Státní občanstvístarověký Řím
Vyznáníkřesťanství
Úřadypatriarcha alexandrijský (43–68)
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Významné zasvěcené kostelybazilika svatého Marka
Atributykniha nebo svitek, biskupské insignie, fíkovník, lev
PatronemBenátek, Egypta, Koptů, Mainaru, spisovatelů, notářů, zedníků
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a tradice

editovat
 
Marek píše evangelium, Loršský kodex, kolem 810, Lorsch

Jméno Marek se v Novém zákoně vyskytuje na několika místech, nikde však není uvedeno, že jde skutečně o pisatele evangelia, a dokonce ani nikde není řečeno, že jde pořád o téhož člověka. Tradiční výklad však předpokládá, že Jan Marek ze Skutků apoštolů (viz Sk 12, 12 (Kral, ČEP); Sk 25 (Kral, ČEP); Sk 15, 37 (Kral, ČEP)), popřípadě uváděný jako Jan v Sk 13, 5 (Kral, ČEP) a Sk 13, 13 (Kral, ČEP) či jako Marek v Sk 15, 39 (Kral, ČEP)), který doprovázel apoštola Pavla a Barnabáše na první misijní výpravu do Antiochie a ti pak sami pokračovali na Kypr, je týž muž, který se objevuje v listech Koloským (Kol 4, 10 (Kral, ČEP)), 2. Timoteovi (2Tm 4, 11 (Kral, ČEP)), Filemonovi (Fm 1, 24 (Kral, ČEP)) a 1. Petrově (1Pt 5, 13 (Kral, ČEP)), a zároveň i jeden z evangelistů.

Podle listu Kolosanům byl Marek Barnabášův bratranec. Markova matka byla zřejmě důležitou postavou v raně křesťanských jeruzalémských kruzích, protože do jejího domu se uchýlil apoštol Petr po návratu z vězení a konalo se tam modlitební shromáždění za Petrovo propuštění. Nejstarší písemná informace o Markově autorství evangelia se dochovala u Papia (1. pol. 2. století), podle ní byl Marek Petrovým hermeneutem a evangelium napsal na objednávku Římanů. Papiovy údaje jsou tedy o mnoho desítek let mladší než samo evangelium.

Tradice považuje Marka za prvního patriarchu alexandrijského, tedy zakladatele křesťanství v Africe. Podle legendy se tam plavil po Středozemním moři, zachránil Saracéna z vraku lodi, jako patriarcha vládl i soudil obyvatele, v Alexandrii v roce 68 podstoupil mučednickou smrt.

Hrob a úcta

editovat
 
Evangelista Marek na trůnu mezi svatými, Giovanni Martini, poč. 16. století, Udine

Další centra kultu

editovat
  • Kostel Panny Marie a sv. Marka v opatství Reichenau Mittelzell, sepsána kniha Markových zázraků[1]
  • Florencie chrám San Marco
  • Řím chrám San Marco
  • Udine – Katedrála: oltář s renesančním obrazem trůnícího evangelisty Marka mezi mezi svatými Janem Křtitelem a Štěpánem, dole sv. Jeroným, biskup Bertrand z Udine, sv. Hermagoras a sv. Antonín, zač. 16. století[1]
  • Aquileia – uctíván Markův trůn; domnělý autograf Markova evangelia- rukopis ze 6. století, počátkem 14. století vložen do stříbrných desek, nyní v pokladu Sv. Marka Benátkách
  • Cividale
  • Praha, katedrála sv. Víta: 2 listy rukopisu Markova evangelia ze 6. století, jež jsou dodnes uloženy v knihovně Metropolitnní kapituly pražské[2] daroval Karlovi IV. jeho nevlastní bratr, akvilejský patriarcha Mikuláš Lucemburský; Karel je adjustoval do plenáře ve Svatováclavské kapli a při vystavování svátostí se mezi relikviemi ukazovaly rovněž lebky sv. Marka a sv. Lukáše.[3] Kult skončil v době husitské a nebyl obnoven.

Ikonografie

editovat
 
Socha svatého Marka se lvem, Velký Chlum

Marek bývá zobrazován jako muž středního nebo staršího věku, s plnovousem, oděný v římské tunice nebo v plášti, sedící u psacího pultu a píšící evangelium. U jeho nohou sedí lev, často znázorňovaný jako okřídlený. Je jeho atributem, symbolem a základním poznávacím znamením. Na některých obrazech se lev předními tlapami opírá o opěradlo Markova křesla s hlavou u jeho hlavy. Dalšími atributy jsou kniha či svitek a palma. Světec může být také vyobrazen s biskupskými insigniemi a sedící na trůnu jakožto patriarcha alexandrijský nebo biskup (Udinne).Ve dvojici bývá Marek vyobrazen se sv. Pavlem, v trojici ještě se sv. Barnabášem, ve čtveřici evangelistů často v rozích chrámové klenby nebo na poprsni kazatelen; ve skupině 12 apoštolů.

  • Římské a byzantské obrazy a mozaiky sv. Marka se objevují od 4. století.
  • Mozaika z řeckého kláštera Nea Moni na ostrově Chios je ze 6. století (foto v infoboxu)
  • Deskový obraz sv. Marka namaloval Mistr Theodorik pro kapli svatých ostatků na hradě Karlštejn v letech 1355–1368
  • Donatello: Socha v Benátkách z let 1411–1413
  • Šestidílný cyklus obrazů Markových skutků, nalezení a přenesení těla do Benátek vytvořil pro školu sv. Marka v Benátkách malíř Jacopo Tintoretto v letech 1548–1571; nyní je rozptýlen ve sbírkách Gemäldegalerie v Berlíně, Pinakotéky Brera v Miláně a Gallerie dell'Accademia v Benátkách.

Tintorettův cyklus

editovat

Reference

editovat
  1. a b LCI 7, s. 550
  2. PODLAHA Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém II/2. Knihovna kapitulní. Praha 1903, s. 2–4
  3. PODLAHA Antonín, ŠITTLER Eduard: Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis.. Praha 1903, s. 56

Literatura

editovat
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • LCI 7: Lexikon der christlichen Ikonographie., Ikonographie der Heiligen, svazek 7. Engelbert Kirschbaum a Wolfgang Braunfels (eds). Basel-Rom-Wien-Freiburg im Breisgau 1994, s. 550–562

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat