Marcus Fulvius Flaccus

Marcus Fulvius Flaccus († 121 př. n. l.) byl římský senátor a spojenec bratrů Gracchů. V roce 125 př. n. l. zastával úřad konzula a v roce 122 př. n. l. tribunát.[8]

Marcus Fulvius Flaccus
Narození168 př. n. l.
starověký Řím
Úmrtí121 př. n. l. (ve věku 46–47 let)
Řím
Povolánístarořímský politik
DětiFulvia[1][2]
PříbuzníLucius Julius Caesar[3][4][5] a Julia[3][6][7] (vnoučata)
Funkceřímský konzul (125 př. n. l.)
římský senátor
Tribun lidu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Flaccus se stal jedním ze tří mužů v komisi pro přidělení zemědělských pozemků, kterou v roce 130 př. n. l. založil Tiberius Gracchus svým zákonem lex Sempronia agraria; funkci si udržel až do své smrti.[9][10] V tomto postavení zaútočil na pokusy Scipiona Aemiliana přenést pravomoci nad řešením sporů o hranice pozemků z komise na konzuly.[11][12] Nějakou dobu před rokem 128 př. n. l. působil jako praetor.[10]

Flaccus navrhl udělit římské občanství jednotlivým italickým spojencům, ti by díky tomu získali i nárok na získání pozemků. Chtěl tím řešit problém rozdělení půdy mezi spojenecká města, ale nastolil tím naopak otázku, která zatěžovala římskou politiku po mnoho let.[13] V roce 125 př. n. l. byl na základě tohoto programu zvolen konzulem a navrhl zákony udělující Italikům plné římské občanství včetně práva na odvolání.[8] Valerius Maximus, píšící v prvním století, obviňuje Flakka z pobuřujícího a povýšeného chování, když zjevně odmítl odpovědět na předvolání senátu nebo se zúčastnit senátních schůzí aby ukázal své pohrdání prestiží celého tohoto významného stavu.[14] Senát ho však záměrně vyslal do Zaalpské Galie na pomoc městu Massilii (moderní Marseille) proti útokům keltských Salluviů, aby mohl za jeho nepřítomnosti v Římě torpédovat jeho legislativní program.[13]

Jeho funkční období prokonzula v Zaalpské Galii bylo prodlouženo až do roku 123 př. n. l.[10] Bez ohledu na vnitropolitický konflikt bylo římským cílem v jižní Galii zajistit bezpečnost obchodní cesty mezi Iberským poloostrovem a Itálií, kterou ohrožovaly ligurské kmeny kolem Massalie.[15][16] Livius se zmiňuje, že Flaccus mohl cestovat z Říma do Galie přes Alpy (pravděpodobně průsmykem Col de Montgenèvre a dále údolím řeky Durance) spíše než podél pobřeží; předtím, než dosáhl území Salluviů, se ještě pravděpodobně střetl s Vocontii sídlícími východně od údolí Rhôny. Každopádně Flakkovo vítězství nebylo rozhodné, proto byl následujícího roku vyslán další konzul Gaius Sextius Calvinus, aby podrobil místní kmeny.[15] Flaccus se stal prvním římským vojevůdcem, který ve válce porazil zaalpské Ligury[17] a vrátil se roku 123 př. n. l. do Říma, kde oslavil triumf.[13][18]

V roce 122 př. n. l. se stal tribunem lidu, aby pomohl Gaiovi Gracchovi – Gaius byl tribunem již od předchozího roku[19] – při provádění lehce pozměněné verze své politiky udělení občanství italickým spojencům.[13] Tento návrh by poskytl osobám s latinským právem (což byla omezenější forma římského občanství zahrnující smíšené sňatky a přístup k římským soudům) plné římské občanství s hlasovacím právem.[20] Appiános píše, že Flaccus opustil během svého tribunátu Řím, aby podpořil plány na založení kolonie v Africe; Plútarchos ho však umisťuje do Říma, kde se měl postavit Marku Drusovi, svému politickému protivníkovi ale zároveň i kolegovi v úřadu tribuna.[21] Zákon o udělení římského občanství Italikům však neprošel,[22][pozn. 1] starověké zdroje jmenují jeho dva přední odpůrce: Gaia Fannia a právě Drusa. Fannius v dochovaném fragmentu „své slavné řeči na toto téma“ řekl:

Předpokládám, že si představujete, že když dáte Latinům občanství, stále budete mít místo ve shromáždění, ve kterém stojíte, a budete se účastnit her a slavností. Copak si neuvědomujete, že oni zaplaví všechno?[22]

Počátkem roku 121 př. n. l. se Flaccus připojil ke Gaiovi Gracchovi – spojenci v jejich tribunátu předchozího roku[23] – a protestoval proti zrušení zákona, kterým chtěli založit kolonii v Kartágu.[21] Protesty přerostly do pouličních násilností, a proto byli s Gaiem Gracchem předvoláni do senátu, ale odmítli se dostavit.[24] Nato senát svým prvním usnesením senatusconsultum ultimum de re publica defendenda vůbec[25] zmocnil konzula Lucia Opimia potlačit nepokoje ve městě i násilím.[23] V reakci na to Flaccus a Gaius Gracchus vyzbrojili své stoupence a obsadili část aventinského pahorku.[24] Opimius s nimi odmítl vyjednávat a požadoval, aby se vůdci vzdali a předstoupili před soud senátu. Protože to naopak odmítl Flaccus s Gracchem, Opimiovy ozbrojené síly zaútočily a v následné bitce byl Flaccus i se svými syny zabit.[24]

Cicero ve svém dialogu s Brutem popisuje Flakka jako učeného; Badian poznamenává, že pomáhá napravit nepřátelský obraz v Plútarchovi, který Flakka zobrazuje jako násilného opilce iniciujícího Gracchovu vzpouru.[13][pozn. 2]

Flaccus měl nejméně dva syny; starší syn (možná stejného jména jako jeho otec) i mladší syn (snad jménem Quintus) byli oba zabiti během potlačování Gracchova povstání oddíly Lucia Opimia.

Poznámky

editovat
  1. Jakým způsobem k tomu došlo není jasné: návrh mohl být stažen samotným Flakkem, mohl být zamítnut většinou hlasů nebo vetován Drusem.
  2. Badian se odkazuje na pasáž z Ciceronova spisu Brutus.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Fulvius Flaccus (consul 125 BC) na anglické Wikipedii.

  1. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  2. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  3. a b Dostupné online.
  4. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  5. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  6. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  7. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  8. a b Broughton 1951, s. 510.
  9. Broughton 1951, s. 503.
  10. a b c Broughton 1952, s. 567.
  11. Münzer 1942, s. 241.
  12. Broughton 1951, s. 505.
  13. a b c d e Badian 2012.
  14. Valerius Maximus 2004, 9.5.1.
  15. a b Rivet 1988, s. 39–40.
  16. Rawlings 2017, s. 1–7.
  17. Livius 1979, s. 396, 60.2.
  18. Broughton 1951, s. 514.
  19. Broughton 1951, s. 513.
  20. Lintott 1994, s. 82.
  21. a b Broughton 1951, s. 517.
  22. a b Lintott 1994, s. 83.
  23. a b Broughton 1951, s. 520.
  24. a b c Lintott 1994, s. 84.
  25. Day 2016, pozn. 9.

Literatura

editovat
  • BADIAN, Ernst. Marcus Fulvius Classus. In: HORNBLOWER, Simon; SPAWFORTH, Antony; EIDINOW, Esther. The Oxford classical dictionary. 4. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954556-8. (anglicky)
  • BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic 1: Volume 1: 509 B.C. - 100 B.C.. Svazek 1. New York: American Philological Association, 1951. 600 s. ISBN 978-0891307068. (anglicky) 
  • BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic: Volume 2: 99 B.C. - 31 B.C.. Svazek 2. New York: American Philological Association, 1952. 600 s. [978-0891308126 Dostupné online]. DOI 10.1017/s0009840x00180977. (anglicky) 
  • CICERO, Marcus Tullius. De Claris Oratoribus Liber, Qui Dicitur Brutus. [s.l.]: Wentworth Press, 2019. 156 s. ISBN 978-0526126552. (anglicky) 
  • DAY, Simon. Review of "Commanders and Command in the Roman Republic and Early Empire". Bryn Mawr Classical Review. 2016. Dostupné online. ISSN 1055-7660. (anglicky) 
  • HALL, U. Notes on M. Fulvius Flaccus. Athenaeum. Roč. 1977, čís. 55, s. 280–288. (anglicky) 
  • LINTOTT, Andrew. Political history, 146–95 BC. In: CROOK, John; LINTOTT, Andrew; RAWSON, Elizabeth. The Cambridge ancient history. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1994. Dostupné online. ISBN 0-521-85073-8. Svazek 9. (anglicky)
  • LIVIUS, Titus. Dějiny (původním názvem: Ab urbe condita libri). Překlad Pavel Kucharský, Marie Husová. 1. vyd. Kniha VII. Praha: Svoboda, 1979. 504 s. (Antická knihovna; sv. 40). Kapitola Perioochy. 
  • MÜNZER, Friedrich. Fulvius 58. In: Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft. Stuttgart: Butcher, 1942. Dostupné online. Svazek VII, 1. (německy)
  • PLÚTARCHOS. Životopisy (původním názvem: Βίοι Παράλληλοι). [s.l.]: Thetis, 2014. 320 s. ISBN 978-80-89520-16-9. Kapitola Gaius Gracchus. (slovensky) 
  • RAWLINGS, Louis. The Encyclopedia of Ancient Battles. Redakce Michael Whitby, Henry Sidebottom. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2017. ISBN 978-1-4051-8645-2. DOI 10.1002/9781119099000.wbabat045. Kapitola The Roman Conquest of Southern Gaul, 125-121 BC. (anglicky) 
  • REITER, W. L. M. Fulvius Flaccus and the Gracchan Coalition. Athenaeum. Roč. 1978, čís. 56, s. 125–144. (anglicky) 
  • RIVET, Albert Lionel Frederick. Gallia Narbonensis: With a Chapter on Alpes Maritimae: Southern France in Roman Times. [s.l.]: Batsford, 1988. 370 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7134-5860-2. (anglicky) 
  • VALERIUS MAXIMUS. Memorable deeds and sayings: one thousand tales from ancient Rome. Indianapolis: Hackett, 2004. Dostupné online. ISBN 0-87220-675-0. (anglicky)