Marcellin Marbot

francouzský generál

Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot[2], zvaný Marcellin Marbot[3] (maʁsølɛ̃ maʁbo; 18. srpen 1782, Altillac16. listopad 1854, Paříž), byl francouzský voják, autor cenných pamětí. Byl povýšen do hodnosti generálporučíka v roce 1836, za vlády krále Ludvíka Filipa.[4]

Marcellin Marbot
Marbot « Mladší »
Plukovník Marbot v roce 1815
Plukovník Marbot v roce 1815

Rodné jménoJean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot
Narození18. srpna 1782
Altillac, Francie
Úmrtí16. listopadu 1854 (ve věku 72 let)
Paříž, Francie
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Grave of Marcellin de Marbot
DětiAlfred Marbot
Charles Marbot
RodičeJean-Antoine Marbot a Marie-Louise Certain
PříbuzníAdolphe Marbot[1], Théodore Marbot a Félix Marbot (sourozenci)
Vojenská kariéra
HodnostGenerálporučík
Doba služby17991848
Sloužil Francouzská republika
Francouzské císařství
Francouzské království
Království Francouzů
SložkaJezdectvo
VálkyNapoleonské války
BitvyBitva u Marenga
Bitva u Slavkova
Bitva u Jílového
Bitva u Friedlandu
Bitva u Aspern a Esslingu
Bitva u Wagramu
VyznamenáníŘád čestné legie
Řád svatého Ludvíka
Řád Leopolda
Řád dubové koruny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Byl synem generála Jeana-Antoina Marbot (17541800). Starší bratr Adolphe Marbot (17811844) byl také generálem.

 
Plukovník Marbot v roce 1812

Napoleonské války

editovat

Vstoupil roku 1799 jako dobrovolník do republikánské armády a byl rychle povyšován k důstojnickým hodnostem. Přežil obležení Janova (1800), později se stal pobočníkem maršála Augereaua. V této funkci sloužil během 3. i 4. koaliční války (18031805, 18061807). V bitvě u Jílového byl těžce raněn. V letech 18081811, byl s přestávkami nasazen v bojích na Pyrenejském poloostrově. Vyznamenal se v tažení roku 1809 a bojoval ve všech větších bitvách této války (Řezno, Eckmuhl, Aspern, Wagram). Prodělal celou ruskou kampaň roku 1812, kde se opět vyznamenal. Nakonec byl i aktivním účastníkem bojů 18131814 (plukovník). Během Sta dní roku 1815 byl Napoleonem I. jmenován brigádním generálem a bojoval na pravém křídle francouzské sestavy v bitvě u Waterloo.

Červencová monarchie

editovat

V době Restaurace strávil čtyři roky v exilu (18151819) a po návratu uveřejnil známou obranu Napoleonovy strategie (viz níže). Jeho blízký vztah k vévodovi Orleánskému Ludvíkovi Filipovi mu zajišťoval důležité armádní posty. Během červencové monarchie (od roku 1830) rychle postupoval, roku 1836generálporučík, roku 1840 se stal generálním inspektorem francouzské kavalérie. Roku 1845 byl jmenován francouzským pairem. Po pádu Ludvíka Filipa se zcela stáhl z veřejného života.

 
Socha generála Marbota v Beaulieu-sur-Dordogne

Marbot napsal, dvě krátká sdělení:

  • Remarques critiques sur l'ouvrage de M. le lieutenant-général Rogniat, intitulé: Considérations sur l'art de la guerre (1820)
  • De la nécessité d'augmenter les forces militaires de la France; moyen de le faire au meilleur marché possible (1825)

Jeho sláva je založena výhradně na jeho memoárech, uveřejněných ve Francii až roku 1891 pod názvem Mémoires du Général Baron de Marbot (1899 německy, 1902 anglicky, 1907 česky). Jako nikdo jiný před ním poskytuje strhujícím způsobem pohled na dějinné události a do armádního života během napoleonských válek. Barvitým a přitom skromným způsobem vnáší čtenáře do dobrodružných příhod svého života.

V úvodu, určeném manželce a dětem píše:

Přišel jsem často do osobního styku s Napoleonem, sloužil jsem v generálním štábu pod pěti jeho nejslavnějšími maršály: Augereauem, Bernadottem, Muratem, Lannesem a Massenou, znal jsem všechny přední osobnosti tehdejší doby. V pamětech jsem se snažil více o vylíčení vlastních příhod, než o popis dějinné události. Snažil jsem se též u osob, které jsem dobře znal nestranně opravit úsudky o nich pronášené. Vedle událostí velkého politického významu, měl jsem i snahu vylíčit veselé a dobrodružné příhody skromným, prostým způsobem, jak se na vyprávění věnované vlastní rodině patří.

Vyznamenání

editovat
 
Generál Marbot v roce 1840

Reference

editovat
  1. LH//1723/47.
  2. „Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.
  3. „Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.
  4. Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.

Související články

editovat

Literatura

editovat
  1. Svazek: Janov – Slavkov – Jena – Jílov (1907).
  2. Svazek: Madrid – Wagram – Torres Vedras (1908).
  3. Svazek: Berezina – Lipsko – Waterloo (1909).
  • Marbot, Paměti, Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení, překlad Jiří Kovařík, vyd. ElkaPress, Praha, 1999.

Externí odkazy

editovat