Mansionáři

Sbor mansionářů bylo sdružení kněží doby středověku při katedrální kapitule, paralelní k původní kapitule.

V českých zemích označoval pouze Sbor mansionářů pražských při Metropolitní kapitule pražské. Měli tam povinné bydlení (mansio = lat. byt, příbytek), nesměli mít jiná beneficia a jejich každodenní pracovní náplní bylo zúčastnit se v předepsaném jednotném liturgickém oděvu, resp. chórovém oděvu (plášti^[zdroj?]) v mariánském chóru mariánské bohoslužby a doprovázet ji zpěvem. Kromě toho museli sloužit jiné votivní bohoslužby, například zádušní za členy královské rodiny. Sbor měl 24 členů, 12 vyššího svěcení (které jmenoval císař) a 12 nižšího svěcení (jáhnů a podjáhnů). V čele sboru stál kanovník s funkcí precentor a jeho asistent nazývaný coadjutor, kteří měli dva klíče od skříně v sakristii, ve níž byly uloženy provozní předměty sboru (liturgické knihy, pečetidlo), preciosa (kalichy, monstrance) a paramenta (oděvy).

Historie

Sbor mansionářů založil roku 1344^[1] český král Karel IV. ve spolupráci se svým přítelem Arnoštem z Pardubic, který sepsal jeho statuta. Úkolem mansionářů byla každodenní účast při mši sloužené k poctě Panny Marie v mariánském chóru katedrály, tj., před oltářem Panny Marie u královské hrobky, s povinným zpěvem.^[2] Kromě toho sloužili votivní (oslavné a zádušní) mše za členy císařské rodiny Karla IV. a další osobnosti. Dvakrát ročně vystupovali při slavnostních bohoslužbách ke svátkům sv. Jiří a sv. Havla. Měli povinnou rezidenci na Pražském hradě, bydleli při kapitule nebo v kanovnických domech. Šlo o elitní společnost. Nesměli držet žádná další beneficia. Po skončení služby, která měla různou délku (nejčastěji 2-10 let) odcházeli často jako faráři do patronátních kostelů ve vesnicích, které sboru patřily. Během husitských válek sbor zanikl.^[3]

Jiné sbory mansionářů

Sbory mansionářů od 11. do první poloviny 16. století působily při katedrálách v celé Evropě, například při Frauenkirche v Norimberku, ve Vratislavi nebo v Plocku. Výjimečně se udržely až do 17. století, například v Neapoli.

Odkazy

Reference

↑ Hudební historie katedrály svatých Víta, Václava a Vojtěcha v Praze [online]. Praha: Metropolitní kapitula u svatého Víta v Praze [cit. 2013-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-12.
↑ VLHOVÁ–WÖRNER, Hana. Co daly české země chorálu. Muzikus.cz [online]. 2002-07-30 [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.
↑ Historie kostela a farnosti v Černilově [online]. Černilov: Římskokatolická farnost – děkanství Černilov [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.

Literatura

Hledíková, Zdeňka: Pomocné sbory duchovenstva při pražské metropolitní kapitule a při dalších kapitulách pražské provincie. In: Roczniki historyczne, svazek 76, Wydawnictwo Poznańskiego Towarzystwa Przyjaciół Nauk, Poznań 2010, s. 196-210.
Ryba, Jan: Mansionáři v pražském kostele. In: Pražský sborník historický XXX., 1998, s. 5-89.
DOBNER, Gelasius. Monumenta historica Boemiae. Pragae: [s.n.], 1774. Kapitola Statuta Arnesti Archi-Episcopi Pragensis pro Mansionariis, s. 316–467.
SROVNAL, Filip. Kaple Matky Boží: norimberská fundace císaře Karla IV.. Praha: Togga, 2020. 310 s. ISBN 978-80-7476-195-9.

Související články

Literácká bratrstva

Externí odkazy

Slovníkové heslo mansionář ve Wikislovníku
Mansionaři ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Hudební historie katedrály svatých Víta, Václava a Vojtěcha v Praze [online]. Praha: Metropolitní kapitula u svatého Víta v Praze [cit. 2013-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-12.

[2] VLHOVÁ–WÖRNER, Hana. Co daly české země chorálu. Muzikus.cz [online]. 2002-07-30 [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.

[3] Historie kostela a farnosti v Černilově [online]. Černilov: Římskokatolická farnost – děkanství Černilov [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]