Maletův státní převrat

Maletův státní převrat (francouzsky Coup d'État de Malet) byl neúspěšný pokus o svržení císaře Napoleona I., ke kterému došlo 23. října 1812 v Paříži.

Přípravy

Generál Claude François de Malet byl republikánského smýšlení a zaujímal protinapoleonský postoj, takže byl v roce 1807 suspendován, později zatčen a v letech 1808–1812 vězněn. Během Napoleonova ruského tažení roku 1812 nabyl přesvědčení, že nadešel čas ke svržení císaře. Připravil zfalšované dekrety k předání do Senátu. Na základě těchto dekretů měla být císařská vláda zrušena a nahrazena prozatímní vládou. Generál Malet, údajně pověřený vojenským velením Paříže, byl odpovědný vykonání tohoto rozkazu.

Tuto prozatímní vládu tvořili ministr Mathieu de Montmorency-Laval, Louis Joseph Alexis de Noailles, generál Jean-Victor Moreau, generál Lazare Carnot, maršál Charles Pierre François Augereau, Jean Adrien Bigonnet, prefekt Nicolas Frochot, Florent-Guiot, Antoine Destutt de Tracy, Malet, viceadmirál Laurent Truguet, senátor Constantin François Volney a senátor Dominique Joseph Garat.

Malet připravil pokyny pro všechny muže, kteří se měli stát jeho komplici, aniž by to tušili. Tyto přípravné práce byly rozsáhlé, protože každému aktérovi bylo nutné dát kromě jeho konkrétních pokynů také kopii senátního dekretu. Když bylo vše připraveno, zásilka byla uzavřena, zapečetěna, očíslována a předána španělskému knězi, který bydlel v Rue Saint-Gilles poblíž kasáren 10. legie.

Průběh

Maletovi se podařilo uprchnout 23. října 1812 kolem třetí hodiny ranní. Oblečen v uniformě brigádního generála, aby získal důvěru, odešel do Rue Pasteur do kasáren Popincourt pařížské gardy, kde sídlila 10. legie Národní gardy. Malet zde předal jejímu veliteli, plukovníku Gabrielu Soulierovi, falešné senátní dekrety oznamující Napoleonovu smrt v Rusku dne 7. října. Zde dostal několik vojáků jako doprovod a odešel do věznice Force, kde nařídil propuštění generálů Victora Fanneau de La Horie a Maximina Josepha Emmanuela Guidala.

Kolem sedmé hodiny ranní vstoupili La Horie a Guidal bez potíží na ministerstvo policie, kde překvapili ministra Savaryho, který právě vstal. Guidal byl připraven Savaryho zabít, kvůli jeho uvěznění, ale La Horie zasáhl. Ministr a jeho spolupracovníci Étienne-Denis Pasquier (policejní prefekt) a Desmarets byli odvedeni Guidalem do věznice Force a La Horie se zmocnil ministerstva policie. Třetí skupina povstalců obsadila pařížskou radnici a jednotky zaujaly pozice na Place de Grève před radnicí.

Ve stejnou dobu Malet vstoupil do domu generála Pierra Augustina Hulina, pařížského posádkového velitele, aby ho zbavil funkcí. Oznámil mu smrt císaře a zřízení prozatímní vlády. Malet doposud jednal pouze s důvěřivými vojáky a úředníky, ale mnohem obtížnější bylo přesvědčit zkušeného Hulina. Malet předtím poslal rozkaz, aby se plukovník Jean François Rabbe shromáždil se svými vojáky před velitelstvím pařížské gardy, nedaleko Hulinova osobního sídla na Place Vendôme.

Téhož rána plukovník Pierre Doucet obdržel dopis, v němž byl informován o svém povýšení do hodnosti brigádního generála po Napoleonově smrti. Plukovník však věděl, že císař napsal Clarkovi a Hulinovi po 7. říjnu, údajném datu jeho smrti. Když Malet vstoupil do Doucetovy kanceláře, spiklence chytil a spoutal. 10. kohorta národní gardy dostala rozkaz vrátit se do kasáren.

Plukovníci Laborde a Doucet poté zatkli La Horie na ministerstvu policie. Ostatní spiklenci byli rychle odstaveni z cesty. V ulicích byly vylepeny plakáty, které informovali obyvatelstvo o nezdaru převratu a ujišťovali, že Napoleon je stále naživu.

Proces a poprava kompliců

Spiklenci stanuli před vojenským tribunálem v čele s generálem Clarkem. Clarke byl odhodlán převrat tvrdě potrestat a 24. října, čtyři dny před soudem, požádal císařskou gardu, aby mu poskytla několik mužů k vytvoření popravčí čety. Malet, Lahorie a Guidal byli zastřeleni na pláni Grenelle 29. října 1812. Ostatní, včetně plukovníka Souliera, kteří byli považováni za dostatečně zapletení do spiknutí, byli popraveni o dva dny později. Spolu s nimi bylo odsouzeno několik důstojníků. Malet a jeho 10 kompliců bylo pohřbeno na hřbitově Saint-Catherine.

Účastníci spiknutí

Hilaire Beaumont: odsouzen k smrti a zastřelen
Joseph Louis de Boccheciampe: odsouzen k smrti a zastřelen
Pierre Borderieux: odsouzen k smrti a zastřelen
Jean Baptiste Caumette: osvobozen
Jean Henri Caron: osvobozen
Brigádní generál Victor Fanneau de La Horie: odsouzen k smrti a zastřelen
Louis Charles Fessart
Jean Charles François Godard: osvobozen
Gomont: osvobozen
Brigádní generál Maximin-Joseph Emmanuel Guidal: odsouzen k smrti a zastřelen
Jean Joseph Julien: osvobozen
Joachim Alexandre Lebis: osvobozen
Louis Joseph Lefèbvre: odsouzen k smrti a zastřelen
Pierre Charles Limozin: osvobozen
Brigádní generál Claude François de Malet: odsouzen k smrti a zastřelen
Antoine Piquerel: odsouzen k smrti a zastřelen
Amable Aimé Provost: osvobozen
Jean François Rabbe: odsouzen k smrti
Jean-Auguste Rateau: odsouzen k smrti a zastřelen
Louis Marie Régnier: odsouzen k smrti a zastřelen
Georges Rouff: osvobozen
Gabriel Soulier: odsouzen k smrti a zastřelen
Nicolas Josué Steenhouver: odsouzen k smrti a zastřelen
Joseph Antoine Viallevieilhe: osvobozen

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coup d'État de Malet na francouzské Wikipedii.

Literatura

KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny Francie. Praha: Svoboda, 1988. Kapitola XII. Velká francouzská buržoazní revoluce. Napoleon, s. 347.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Maletův státní převrat na Wikimedia Commons
(francouzsky) Henri Dourille: Histoire de la conspiration du général Malet, 1812