Malý Magellanův oblak

Malý Magellanův oblak nebo též Malé Magellanovo mračno (SMC, NGC 292, PGC 3085) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI) v souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 světelných let. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.

Malý Magellanův oblak
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	nepravidelná galaxie
Objevitel	Fernão de Magalhães
Datum objevu	1521
Rektascenze	00h 52m 44,8s
Deklinace	-72° 49' 43,0"
Souhvězdí	Tukan (lat. Tucana - Tuc)
Zdánlivá magnituda (V)	2,7
Úhlová velikost	5° 20' × 3° 5'
Vzdálenost	197 ± 9 kly
Rudý posuv	158 ± 4 km/s
Fyzikální charakteristiky
Rozměr	19 600 × 11 400 ly
Absolutní magnituda (V)	-16,3
Metalicita [Fe/H]	−1,07
Označení v katalozích
New General Catalogue	NGC 292
Principal Galaxies Catalogue	PGC 3085
Jiná označení	SMC, NGC 292, PGC 3085
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno

Tato galaxie společně s Velkým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.

Sousedství s Galaxií

Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.

Cefeidy

V letech 1893 až 1906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.

Související články

• Velký Magellanův oblak

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Magellanův oblak na Wikimedia Commons
• Záznam v NASA/IPAC Extragalactic Database
• Obrázky Malého Magellanova oblaku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
• Animace pohybu Magellanových oblaků okolo Galaxie
• Článek o Magellanových oblacích na stránkách České astronomické společnosti

Autoritní data	GND: 4164110-3 VIAF: 233741604

Portály: Astronomie