Magnificat (Johann Sebastian Bach)
Magnificat in D dur německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha je barokní zhudebnění stejnojmenného latinského textu. Existují dvě rozdílná vydání. První vydání (BWV 243a) v Es dur poprvé zaznělo roku 1723, druhé v D dur (BWV 243) vzniklo mezi lety 1732 a 1735, nejpravděpodobněji v roce 1733 a jedná se o nejčastěji prováděnou verzi.
| Magnificat in D dur | |
|---|---|
 Autograf pozdější verze v D dur. První strana partitury s prvními šesti takty první věty "Coro". | |
| Napsáno | 1723 (I. verze), 1733? (II. verze) |
| Skladatel | Johann Sebastian Bach |
| Textař | tradiční text Magnificat anima mea... |
Vznik
editovatDle tradičního výkladu zkomponoval Bach první verzi skladby v Es dur pro Advent roku 1723. Naproti tomu postavil bachovský badatel Andreas Glöckner v roce 2003 hypotézu, že skladba vznikla již pro uvedení ve svátek Navštívení Panny Marie 2. července 1723.[1] Dle tradice Lipské chrámové hudby bylo vloženo uvedení o vánočních svátcích – ne nutně v roce 1723, neboť v tom roce uvedení podobného díla není doloženo – čtyř německých Vánočních písní v latině. Der handschriftliche Befund autografu hovoří dle Glöcknera pro dodatečně uvedení. Ony čtyři vložené koledy byly přitom provedeny v malém kleiner obsazení v kostele svatého Tomáše. Čtvrtá z písní se dochovala jen částečně, bylo však možné ji zrekonstruovat, neboť byla parodována v 5. části kantáty Unser Mund sei voll Lachens (BWV 110). Pro druhé vydání v D dur změnil Bach instrumentální obsazení, zmírnil množství harmonicky smělejších detailů ve vydání z roku 1723 a opět vyškrtl vložené vánoční písně.
Obsazení
editovatZpěv:
Nástroje: Tromba I-III, tympány, Flauto traverso I/II (Flauto dolce I/II ve starší verzi), oboe resp. oboe d’amore I/II, smyčce, basso continuo
Části
editovat- Sbor „Magnificat“
- Árie (II. soprán) „Et ex(s)ultavit spiritus meus“[2][3][4]
- A Chorální moteto „Vom Himmel hoch“
- Árie (I. soprán) „Quia respexit humilitatem“
- Sbor „Omnes generationes“
- Árie (bas) „Quia fecit mihi magna“
- B Chorál „Freut euch und jubiliert“
- Duet (alt, tenor) „Et misericordia“
- Sbor „Fecit potentiam“
- C Chorál „Gloria in excelsis Deo“
- Árie (tenor) „Deposuit potentes“
- Árie (alt) „Esurientes implevit bonis“
- D Duet (soprán, bas) „Virga Jesse floruit“
- Tercet (I. soprán/II, alt) „Suscepit Israel“
- Sbor „Sicut locutus est“
- Sbor „Gloria Patri“
Reference
editovat- ↑ Andreas Glöckner: Bachs Es-Dur-Magnificat BWV 243a – eine genuine Weihnachtsmusik? In: Bach-Jahrbuch. 89 (2003), s. 37–45 (online Archivováno 2. 6. 2019 na Wayback Machine.).
- ↑ Bärenreiter 1955 Archivováno 13. 5. 2019 na Wayback Machine.: s. 85 "exsultavit"
- ↑ Bach-Gesellschaft 1862 Archivováno 13. 5. 2019 na Wayback Machine.: s. 21 "exultavit"
- ↑ Autograf 1732: s. 18 "exultavit"
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnificat na Wikimedia Commons - Digitalizovaný originál partitury starší verze v Es dur (Státní knihovna Berlín / Staatsbibliothek zu Berlin)
- Digitalizovaný originál partitury pozdější verze v D dur (Státní knihovna Berlín / Staatsbibliothek zu Berlin)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnificat (Johann Sebastian Bach) na německé Wikipedii.
