Maďarská mytologie

mytologie předkřesťanských Maďarů

Maďarská mytologie je soubor představ a příběhů předkřesťanských starých Maďarů o stvoření a přirozenosti světa, bozích, démonech a hrdinech. Prameny o ní jsou velmi chudé, zahrnují několik zpráv křesťanských misionářů, kroniku Gesta Hungarorum z přelomu 12. a 13. století a kusé archeologické prameny. Některé prvky maďarské mytologie se zachovaly také v pohádkách a pověstech.[1]

Staromaďarský šaman na plíšku z 9. století

Kosmologie

editovat

Maďarskou kosmologii je tvořena Vesmírným stromem protínající Zemi a Nebesa. Nebesa mají podobu velkého stanu otáčejícího se kolem Stromu s otvory, kterými prosvítá nebeský oheň – Slunce, Měsíc a hvězdy. V koruně Stromu mají svá sídla bohové, nížeji démoni a hrdinové, a nejníže, na zemi, lidé a zvířena. Pod kořeny Stromu žije drak Sárkány. Vyskytuje se i odlišný výklad o Vesmírném jelenovi, jenž na čele nosí Slunce, na ramenech Měsíc a na zádech hvězdy. Pro bojovníky při bitvě byl znamením vítězství, pro prostý lid naopak poslem smrti.[1]

Bohové a postavy mytologie

editovat

Maďarská mytologie zná řadu bohů, démonů a hrdinů. Mezi nejznámější patří:

Organizace kultu

editovat

Kromě kněží znalo maďarské náboženství také táltosešamany, o kterých se věřilo, že mohou v extázi cestovat po Vesmírném stromě, a regösi, kteří kráčeli o zimním slunovratu „ze říše mrvých do říše živých“ od domu k domu zpívajíc písně, které měly přinášet štěstí a zdraví. V křesťanské době se proměnili v koledníky.[1]

Reference

editovat
  1. a b c PODBORSKÝ, Vladimír. Náboženství pravěkých Evropanů. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4178-1. S. 559–560.