Lynsey Addario

americká fotožurnalistka

Lynsey Addario (* 13. listopadu 1973) je americká fotožurnalistka. Její práce se často zaměřuje na konflikty a otázky lidských práv, zejména na roli žen v tradičních společnostech.[1]

Lynsey Addario
Narození13. listopadu 1973 (51 let)
Norwalk
Alma materWisconsinská univerzita v Madisonu
Staples High School
Povolánínovinářka, fotografka, fotoreportérka a válečná fotografka
OceněníMacArthurova cena (2009)
Courage in Journalism Award (2022)
Webová stránkawww.lynseyaddario.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Lynsey Addario se narodila a vyrostla ve Westportu v Connecticutu rodičům Camille a Phillipovi Addariovým, oba italsko-američtí kadeřníci. Vystudovala Staples High School ve Westportu, Connecticut v roce 1991 a Wisconsinskou univerzitu v Madisonu v roce 1995.[2] Je také držitelkou dvou čestných doktorátů, jeden z University of Wisconsin-Madison v humanitních vědách a další z Bates College v Maine.

Addario začala profesionálně fotografovat s Buenos Aires Herald v Argentině[3] v roce 1996, jak sama říká, „bez předchozího fotografického výcviku“. Na konci 90. let se přestěhovala zpět do Spojených států a pracovala na volné noze pro Associated Press v New Yorku, aby se o necelý rok později přestěhovala zpět do Jižní Ameriky. Addario, zaměřená na Kubu a vliv komunismu na veřejnost, si udělala profesní jméno. O několik let později se přestěhovala do Indie, aby fotografovala pro Associated Press a opustila Spojené státy.[4]

Během pobytu v Indii procestovala Nepál, Afghánistán a Pákistán a zaměřila se na humanitární a ženská témata. Po útocích na Světové obchodní centrum v roce 2001 se Addario rozhodla fotografovat Afghánistán a Pákistán za vlády Talibanu.[4]

Během pobytu v Pákistánu zvolila Addario velkou přestávku a vystřídala list The New York Times. Během této doby „využila své pohlaví k tomu, aby se dostala do ženských madrasů, aby zpovídala a fotografovala nejoddanější pákistánské ženy“.[4] Addario se svými fotografovanými subjekty dlouze hovořila a bylo pro ni inspirací, aby fotografii využívala k „rozptýlení stereotypů nebo mylných představ; o prezentaci kontraintuitivního“.[4]

V letech 2003 a 2004 Addario fotografovala válku v Iráku v Bagdádu pro The New York Times.[5] Od té doby se věnovala konfliktům v Afghánistánu, Iráku, Dárfúru, Konžské republice a na Haiti.[6][7] Popsala příběhy z Blízkého východu a Afriky.[8] V srpnu 2004 obrátila svou pozornost na Afriku se zaměřením na Čad a Súdán.[9][10]

Fotografovala pro The New York Times,[11] The New York Times Magazine, Time, Newsweek a National Geographic.[12]

V Pákistánu se 9. května 2009 Addario stala účastnicí automobilové nehody, když se vracela do Islámábádu z úkolu v uprchlickém táboře. Utrpěla zlomeninu klíční kosti, další novinář byl zraněn a řidič zahynul.[13]

Addario byla jedním ze čtyř novinářů New York Times, kteří byli pohřešováni v Libyi od 16. do 21. března 2011. The New York Times uvedl 18. března 2011, že Libye souhlasila s osvobozením ji a tří kolegů: Anthonyho Shadida, Stephena Farrella a Tylera Hickse.[14] Libyjská vláda propustila čtyři novináře 21. března 2011.[15] Uvádí, že jí během zajetí libyjskou armádou vyhrožovali smrtí.[16]

V listopadu 2011 napsal The New York Times jménem Addaria stížnost izraelské vládě po obvinění, že ji izraelští vojáci na přechodu Erez prohledávali a zesměšňovali a donutili ji třikrát projít rentgenovým skenerem, přestože věděli, že je těhotná.[17] Addario uvedla, že s ní „nikdy nebylo zacházeno s takovou nehoráznou krutostí“.[18] Izraelské ministerstvo obrany následně vydalo omluvu jak fotografce, tak magazínu The New York Times.[19]

Na rozsáhlé výstavě V Afghánistánu v Nobel Peace Center v norském Oslu byly její fotografie afghánských žen umístěny vedle fotografií Tima Hetheringtona z amerických vojáků v údolí Korangal.

Mezi poslední práce autorky patří celoroční dokument Finding Home o třech syrských uprchlických rodinách a jejich novorozencích bez státní příslušnosti v průběhu jednoho roku, kteří čekají na azyl v Evropě pro Time, The Changing Face of Saudi Women pro National Geographic a „ The Displaced“ pro The New York Times Magazine, reportáž dokumentující životy tří dětí vysídlených z války v Sýrii, na Ukrajině a v Jižním Súdánu. Addario strávila poslední čtyři roky dokumentováním neutěšené situace syrských uprchlíků v Jordánsku, Libanonu, Turecku a Iráku pro The New York Times a zabývala se občanskou válkou v Jižním Súdánu a úmrtností matek v Assamu, Indii a Sierra Leone. pro Time.[20] V roce 2015 vydala Addario své paměti It's What I Do: A Photographer's Life of Love and War[21] a Warner Bros koupila práva na film založený na memoárech, který měl režírovat Steven Spielberg a fotografku měla hrát Jennifer Lawrenceová.[22] V říjnu 2018 také vydala fotografickou knihu s názvem Of Love and War (O lásce a válce).

V březnu 2022 Addario dokumentovala konflikt na Ukrajině pro New York Times.[23][24]

Addario je vdaná s Paulem de Bendernem, novinářem agentury Reuters. Vzali se v červenci 2009.[25][26] Mají jednoho syna Lukase (* 2011).[27]

Publikace autorky

editovat

Ocenění

editovat
  • 2002: Cena Infinity od Mezinárodního centra fotografie.[28]
  • 2008: Grant Getty Images za redakční fotografii za její práci v Dárfúru.
  • 2009: MacArthur Fellowship od John D. and Catherine T. MacArthur Foundation.[29]
  • 2009: Pulitzerova cena za mezinárodní zpravodajství, jejíž část byla udělena za její práci ve Vazíristánu.[30]
  • 2015: American Photo Magazine jmenoval umělkyni jednou z pěti nejvlivnějších fotografů za posledních 25 let a napsal, že „Addario změnila způsob, jakým jsme viděli světové konflikty“
  • 2017: Zlatá deska od American Academy of Achievement.[31]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lynsey Addario na anglické Wikipedii.

  1. Lynsey Addario - MacArthur Foundation [online]. Macfound.org, 2011-04-06 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  2. Lynsey Addario | 06880 [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Photojournalist Lynsey Addario Wins $500,000 MacArthur Fellowship [online]. National Press Photographers Association, September 22, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 27, 2009. 
  4. a b c d Addario, Lynsey. It's what i do : a photographer's life of love and war. [s.l.]: [s.n.], 8 November 2016. ISBN 978-0143128410. OCLC 923548575 
  5. SAFFRON, Jen. Ebsco Host. Women of Vision: National Geographic Photographers on Assignment. Afterimage. Winter 2014, s. 30–31. DOI 10.1525/aft.2014.41.4.30. 
  6. Lynsey Addario Speaks About Haiti [online]. Prison Photography, 12 March 2010 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  7. THOMAS, Helene Maree. Taylor & Francis Online. Lessening the Construction of Otherness. Journalism Practice. 2016, s. 476–491. DOI 10.1080/17512786.2015.1120164. S2CID 147112841. 
  8. Lynsey Addario [online]. CongoWomen, 2001-09-11 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  9. Moving Walls 11 | Documentary Photography Project | Open Society Foundations [online]. Soros.org, 2005-03-09 [cit. 2011-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-11. 
  10. Blog Archive » Lynsey Addario/Vii Network [online]. Darfur/Darfur [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  11. Lynsey Addario. The New York Times. Dostupné online. 
  12. Tewfic El-Sawy. Lynsey Addario: Darfur [online]. The Travel Photographer, 2007-09-10 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  13. J.W. Atkins. Worth a look: Lynsey Addario "On Assignment: Taking Time Out to Heal" [online]. dvafoto [cit. 2011-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-10. 
  14. KIRKPATRICK, David. Libya Says It Will Release Times Journalists. New York Times. March 18, 2011. Dostupné online [cit. 18 March 2011]. 
  15. PETERS, Jeremy W. Freed Times Journalists Give Account of Captivity. New York Times. 21 March 2011. Dostupné online [cit. 3 April 2011]. 
  16. PETERS, Jeremy W. Libya Releases 4 New York Times Journalists. The New York Times. March 21, 2011. Dostupné online. 
  17. "Israel apologizes to American journalist for overly intrusive search", Haaretz, November 28, 2011.
  18. "Defence Ministry apologizes to NY Times", Jerusalem Post, November 28, 2011.
  19. Israel apologizes for treatment of NYT journalist. Boston Globe. November 28, 2011. Dostupné online. 
  20. SYSTEM, Neon Sky Creative Media. Bio [online]. [cit. 2019-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ADDARIO, Lynsey. It's What I Do: A Photographer's Life of Love and War.. New York: Penguin Books, 2015. ISBN 978-0-14-312841-0. OCLC 923548575 
  22. FLEMING, Mike Jr. Jennifer Lawrence, Steven Spielberg & Warner Bros Land War Photog Memoir 'It's What I Do' [online]. 2015-03-02 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ADDARIO, Lynsey; KRAMER, Andrew E. Ukrainian Family’s Dash for Safety Ends in Death. The New York Times. 2022-03-06. Dostupné online [cit. 2022-03-08]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  24. Eight photographers you need to follow in Ukraine. The Art Newspaper - International art news and events [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  25. DUNLAP, David W. Behind the Scenes: A MacArthur for Addario. The New York Times. September 21, 2009. Dostupné online. 
  26. [1][nedostupný zdroj]
  27. ADDARIO, Lynsey. What Can a Pregnant Photojournalist Cover? Everything. The New York Times. January 28, 2015. Dostupné online. 
  28. Archived copy [online]. [cit. 2022-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 January 2010. 
  29. Photojournalist Lynsey Addario Wins $500,000 MacArthur Fellowship [online]. Nppa.org, September 22, 2009 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  30. The Pulitzer Prizes | Right at the Edge [online]. Pulitzer.org, September 7, 2008 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  31. Lynsey Addario Biography and Interview [online]. American Academy of Achievement. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat