Lungern
Lungern je obec ve švýcarském kantonu Obwalden. Leží přibližně 14 kilometrů jihozápadně od hlavního města kantonu, Sarnenu, v nadmořské výšce 712 metrů. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.
| Lungern | |
|---|---|
 Lungern s jezerem Lungerersee | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°47′9″ s. š., 8°9′35″ v. d. |
| Nadmořská výška | 712 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Obwalden |
  Lungern Lungern, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 46,47 km² |
| Počet obyvatel | 2 119 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 45,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6078 |
| Označení vozidel | OW |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie
editovatLungern se nachází v nejvýše položené části kantonu Obwalden. Centrum obce leží v nadmořské výšce 712 m n. m. podél břehu jezera Lungerersee, železniční stanice pak v 752 m n. m. Jako nejvýše položená obec v údolí Sarneraatal leží v kotlině, která je otevřená pouze na severu a z ostatních stran ji uzavírají strmé zalesněné svahy a skály. Rozloha obce je 4647 ha, z toho 1775 ha tvoří louky a pastviny, 463 ha zahrady a zarostlé plochy, 2022 ha lesy, 17 ha zastavěné plochy, 80 ha dopravní plochy, 208 ha vodní plochy a 81 ha nevyužité plochy.
Obec je rozdělena na tři části. Na severním konci jezera leží na přilehlých kopcích vesnice Kaiserstuhl-Bürglen, zatímco vlastní centrum obce se usadilo na východním břehu jezera. Vesnice Obsee přiléhá k jižnímu břehu jezera a lze ji označit za nejzachovalejší část staré části obce. Zde se stále nacházejí staré domy v původním uspořádání.
Historie
editovat
První zmínka o obci pochází z listiny z roku 1275 pod názvem Lutigern, avšak dochovaná na pozdější kopii ze 14. století.[2] Na území obci byly objeveny jednotlivé nálezy z mezolitu, doby bronzové a římských dob. Vedle panského vlastnictví půdy existovalo vždy také svobodné vlastnictví půdy venkovany. Starý kostel (zmiňovaný v roce 1275, zasvěcený sv. Kateřině), jehož polohu dnes označuje kostelní věž ze 14. století, byl založen a vystavěn s pomocí nadace baronů z Wolhusenu. V roce 1303 předali patronátní práva klášteru Engelberg, který je v roce 1450 postoupil kantonu Obwalden. Od roku 1674 je právo kolatury v rukou lungernských farníků bez omezení. Klášteru Murbach-Luzern patřil také alp v Lungernu a statky v Obsee a Bürglenu. V roce 1739 byl Bürglen-Kaiserstuhl s kaplí postavenou v roce 1686 povýšen na vikariátní kapli. Komunitní úkoly, zejména péči o chudé, vykonávali farníci. Nezávisle na farnosti vznikla pozemková družstva: dílčí farnost Obsee s Bürglenem (1388) a dílčí farnost Dorf s Kaiserstuhlem (1420), která si do současnosti zachovala samostatnost. Právo užívat společnou půdu, vysokohorské pastviny a lesy bylo vždy závislé na vlastnictví půdy (vlastnických právech) v rámci dílčího honu. V Lungernu tak byli na rozdíl od ostatních společností v Obwaldenu oprávněni užívat pozemek i náhodní kolemjdoucí. Na přelomu 14. a 15. století se důraz přesunul ze zemědělství na chov dobytka.[2]
V roce 1836 byla snížena hladina jezera Lungerersee, čímž bylo získáno 170 hektarů půdy. Díky koncesi udělené v roce 1919 společnosti Centralschweizerische Kraftwerke byla vodní plocha opět přehrazena pro výrobu elektrické energie. Od roku 1982 patří celé vodní dílo kantonu Obwalden. Významným zdrojem příjmů byla v 19. století podomácká výroba: předení bavlny, zejména tkaní hedvábí (sídlo v Curychu, později v Horgenu) a až do 50. let 20. století tkaní slaměných klobouků (sídlo ve Wohlenu, od roku 1910 v Sarnenu). Potoky Eibach a Laui, které byly po staletí velkou hospodářskou zátěží a hrozbou, bylo nutné kolem roku 1900 výrazně přehradit. Katastrofa na potoce Eibach v roce 1887 poškodila kostel a charitní dům natolik, že byly opuštěny a v letech 1892–1893 byl na sedle postaven nový kostel. Výstavba silnice Brünigstrasse na počátku 60. let 19. století a otevření dráhy Brünigbahn Alpnachstad–Brienz v roce 1888 podpořily cestovní ruch. S rozvojem hotelnictví se Lungern stal na čas letním lázeňským střediskem a po otevření lyžařského areálu lanovkou Lungern-Schönbüel (1961) také zimním lázeňským střediskem. Ve 20. století se řemesla rozvinula v efektivní obchod (včetně tradice sochařství) a vedla ke vzniku místních průmyslových podniků.[2]
Obyvatelstvo
editovatK 31. prosinci 2021 v obci žilo 2082 obyvatel.[3]
Vývoj populace
editovatV 18. století došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel navzdory vysoké dětské úmrtnosti. Mezi lety 1743 a 1900 vzrostl počet obyvatel přibližně o 110 procent. V následujícím desetiletí počet obyvatel klesl. Důvodem byl nedostatek pracovních míst a následná migrace do jiných regionů Švýcarska a do zámoří. Druhá fáze růstu následovala mezi lety 1910 a 1950 (+10,7 %). Poté, vzhledem k odlehlé poloze daleko od městských center, došlo ke stagnaci až do roku 1990. Od té doby počet obyvatel vzrostl o 14,04 %, tj. o 261 osob.
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1743 | 1799 | 1850 | 1860 | 1870 | 1880 | 1888 | 1900 | 1910 | 1920 | 1930 | 1941 | 1950 | 1960 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 |
| Počet obyvatel | 868 | 1164 | 1413 | 1541 | 1589 | 1721 | 1758 | 1828 | 1696 | 1714 | 1722 | 1828 | 1878 | 1794 | 1813 | 1773 | 1859 | 1965 | 2065 |
Jazyky
editovatTéměř všichni obyvatelé mluví německy jako každodenním hovorovým jazykem, a to místním alemanským dialektem, zvaným Obwaldnerdeutsch. Při sčítání lidu v roce 2000 uvedlo 94,8 % obyvatel jako svůj hlavní jazyk němčinu, 2,2 % albánštinu, 0,7 % francouzštinu, 0,5 % portugalštinu a srbochorvatštinu a 0,3 % italštinu.
Národnostní složení
editovatZ 2 120 obyvatel na konci roku 2018 bylo 1 892 (89,25 %) švýcarských státních příslušníků. Většina přistěhovalců pochází ze střední Evropy (Německo, Rakousko a Spojené království), jižní Evropy (Portugalsko, Itálie a Španělsko), bývalé Jugoslávie (Srbsko, Kosovo a Severní Makedonie), Afriky (Eritrea) a Asie (Srí Lanka a Sýrie). Při sčítání lidu v roce 2000 mělo 1 827 osob (92,98 %) švýcarské občanství; z toho 33 osob mělo dvojí občanství.
Doprava
editovatKantonální hlavní silnice č. 4 (Brünigstrasse) spojuje Lungern se sousední obcí Giswil a přes průsmyk Brünig s Meiringenem v kantonu Bern. V prosinci 2012 byl po šesti letech výstavby otevřen obchvatový tunel Lungern, který odlehčuje obci od tranzitní dopravy.[4][5]
Přes obec vede železniční trať Brünigbahn, patřící pod železniční společnost Zentralbahn. Na území obce se nachází dvě zastávky, Kaiserstuhl a Lungern. Na bývalé zastávce Käppeli kousek nad obcí už vlaky nestaví. Při výstupu do průsmyku Brünig a při sjezdu z Kaiserstuhlu do Giswilu využívá železnice ozubnicový systém.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lungern na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d HALTER, Josef. Lungern [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2008-07-18 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2021 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2022-08-25 [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Lungern wird ab sofort umfahren [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2012-12-10 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ausbau-Etappe Umfahrung Lungern Eröffnung 2012 [online]. Sarnen: Tiefbauamt Obwalden, 2012 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lungern na Wikimedia Commons - (německy) [1] Archivováno 23. 6. 2008 na Wayback Machine. – oficiální stránky
