Luisa Oranžsko-Nasavská (1770–1819)

Luisa Oranžsko-Nasavská (Frederika Luisa Vilemína; 28. listopadu 1770 Haag15. října 1819 Amsterdam) byla sňatkem dědičná brunšvická princezna. V rodině byla známá jako „Loulou“ .

Luisa Oranžsko-Nasavská
brunšvicko-wolfenbüttelská dědičná princezna
Portrét
Luisa Oranžsko-Nasavská, Johann Friedrich August Tischbein, 1788
Úplné jménoFrederika Luisa Vilemína
Narození28. listopadu 1770
Haag
Úmrtí15. října 1819 (ve věku 48 let)
Amsterdam
PohřbenaNieuwe Kerk, Delft
28. října 1819
ManželKarel Jiří August Brunšvicko-Wolfenbüttelský
DynastieOranžsko-nasavská dynastie
OtecVilém V. Oranžský
MatkaVilemína Pruská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luisa se narodila jako dcera knížete Viléma V. Oranžského a jeho manželky Vilemíny Pruské. V souladu s novou módou péče o děti na konci 18. století její matka dohlížela na její výchovu osobně, na rozdíl od toho, co bylo dříve u dětí z její třídy běžné. Luisa byla následně matce oddaná a měla k ní blízký vztah po celý život. Byla vzdělávána svou guvernantkou Victoire E. Hollardovou a profesorem Hermanem Tolliusem. Učila se v nizozemštině a nizozemském náboženství, ačkoli jejím prvním jazykem byla francouzština, jak bylo v té době u evropských královských rodin zvykem. Zajímala se o hudbu, divadlo a psaní, účastnila se amatérských divadel a hudbě ji učil skladatel Johan Colizzi.

O Luise se uvažovalo jako o nevěstě pruského korunního práce, ale plány byly zrušeny. V roce 1789 požádal oficiálně o její ruku jménem svého nejstaršího syna a dědice Karla Jiřího Augusta brunšvicko-wolfenbüttelský vévoda Karel Vilém Ferdinand. Sňatek byl považován za vhodné gesto vděčnosti a spojenectví mezi oranžským rodem a vévodou z Brunšviku, který pomáhal jejím rodičům během holandského povstání v roce 1787. Luisa nebyla nucena souhlasit, ale údajně nabídku přijala dobře si vědoma skutečnosti, že by pro ni bylo velmi obtížné najít si jiného partnera vhodného postavení a náboženství.

Svatba se uskutečnila 14. října 1790 v Haagu; nevěste bylo 19 a ženichovi 24 let. Manželé se pak usadili v Brunšviku. Luise se v Brunšviku údajně stýskalo po domově, měla potíže se adaptovat na nové zvyky a chyběl jí živější kulturní život Nizozemska. Začala si dopisovat s matkou, svou guvernantkou a bývalým učitelem. Manžel, který byl na ní prý zcela závislý, se narodil mentálně omezený a nevidomý a ona pro něj byla spíše zdravotní sestrou než manželkou. V roce 1791 napsala dopis, ve kterém nevyjádřila žádné lamentace nad tím, že její manželství je bezdětné a zdálo se, že je v něm spokojená. Skutečnost, že dědic vévodství neměl děti a neočekávalo se, že by je měl, vedla k tomu, že se musel vzdát svého postavení dědice ve prospěch svého mladšího bratra. Když byli její rodiče v roce 1795 nuceni uprchnout z Nizozemska, přišla o svůj osobní příjem a stala se finančně závislá na rodině manžela.

Švédská princezna Hedvika ji i její rodinu popsala během své návštěvy v srpnu 1799:

Náš bratranec, vévoda, dorazil hned druhý den ráno. Jako významný voják získal mnohá vítězství, je to vtipný, přesný a příjemný známý, ale nepopsatelně obřadní. Je prý dost přísný, ale dobrý otec národa, který se stará o potřeby svého lidu. Potom, co nás opustil, jsem navštívila vévodkyni vdovu a tetu mého manžela. Je to příjemná, vysoce vzdělaná a uznávaná dáma, ale už je tak stará, že téměř ztratila paměť. Od ní jsem pokračovala k vévodkyni, sestře anglického krále a typické Angličance. Vypadala velmi jednoduše, jako manželka vikáře, má jistě mnoho obdivuhodných vlastností a je velmi úctyhodná, ale zcela postrádá způsoby. Klade ty nejpodivnější otázky, aniž by zvažovala, jak těžké a nepříjemné mohou být. Dědičná princezna i princezna Augusta – sestra vládnoucího vévody - k ní přišly, když jsem i ní byla. Ta první je rozkošná, mírná, milá, vtipná a chytrá, není to kráska, ale přesto je velmi pěkná. Navíc je prý ke svému nudnému choti obdivuhodně laskavá. Princezna Augusta je plná vtipu a energie a je velmi zábavná. Vévodkyně a princezny mě následovaly na Richmond, venkovské vily vévodkyně kousek za městem. Byla malá a hezká s krásným malým parkem, vše v anglickém stylu. Jelikož si rezidenci nechala postavit sama, baví ji ukazovat ji ostatním. Synové vévodského páru jsou poněkud svérázní. Dědičný princ, baculatý a tlustý, skoro slepý, zvláštní a podivný – ne-li imbecil – se pokouší napodobit svého otce, ale dělá ze sebe jen umělého a nepříjemného. Neustále mluví, neví, co říká a je po všech stránkách nesnesitelný. Je vstřícný, ale chudák, miluje svou manželku až k uctívání a zcela se jí řídí. Druhý syn, princ Jiří, je ta nejsměšnější osoba, jakou si lze představit, a je tak hloupý, že nikdy nemůže zůstat sám, ale vždy ho doprovází dvořan. Třetí syn je také popisován jako originál. Nikdy jsem ho neviděla, protože sloužil u svého pluku. Čtrvrtý je jediný normální, ale také trápí své rodiče svým nemorálním chováním.

V roce 1806 Luisa ovdověla, a zemřel v exilu i její otec, připojila se k ní její ovdovělá matka v Brunšviku. Téhož roku bylo vévodství napadeno Francií a ona i s matkou odešla do Švýcarska. S matkou zažily těžké období cestování s málo penězi. V roce 1807 konečně dorazily k matčině rodině v Prusku, kde se usadily. Luisa se nakonec připojila k rodině zemřelého manžela v Anglii. V roce 1814 se s matkou vrátila do Nizozemska, zimy trávila v Haagu a léta na venkově v Zorgvlietu u Haarlemu poblíž matčina panství.

Luisa zemřela 15. října 1819 ve věku 48 let v Amsterdam.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Jindřich Kazimír II. Nasavsko-Dietzský
 
 
Jan Vilém Friso
 
 
 
 
 
 
Henrietta Amálie Anhaltsko-Desavská
 
 
Vilém IV. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Karel I. Hesensko-Kasselský
 
 
Marie Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Kuronská
 
 
Vilém V. Oranžský
 
 
 
 
 
 
Jiří I.
 
 
Jiří II. Britský
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
 
Anna Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský
 
 
Karolina z Ansbachu
 
 
 
 
 
 
Eleonora Sasko-Eisenašská
 
Luisa Oranžsko-Nasavská
 
 
 
 
 
Fridrich I. Pruský
 
 
Fridrich Vilém I.
 
 
 
 
 
 
Žofie Šarlota Hannoverská
 
 
August Vilém Pruský
 
 
 
 
 
 
Jiří I.
 
 
Žofie Dorotea Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
 
Vilemína Pruská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Albrecht I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Hesensko-Eschwegská
 
 
Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Louise of Orange-Nassau na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat