Ludwik Geyer
Ludwik Geyer (6. ledna 1805 Berlín – 21. října 1869 Lodž) byl průmyslník, který je pokládán za pionýra rozvoje textilního průmyslu v Lodži i v Polsku. Byl majitelem první textilní továrny s parním pohonem v tehdejším Polském království.[1]
| Ludwik Geyer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. ledna 1805 Berlín |
| Úmrtí | 21. října 1869 (ve věku 64 let) Lodž |
| Místo pohřbení | Evangelicko-augsburský hřbitov v Lodži Ludwik Geyer's grave |
| Povolání | průmyslník a továrník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí
editovatGeyer pocházel z továrnické rodiny ze Saska, která byla vlastníkem továrny na výrobu bavlněných výrobků v Neugerzdorf. Po skončení studia na berlínské akademii začal pracovat v továrně svého otce.
Polské království po období trojího dělení Polska a po Napoleonském období bylo ve velkých problémech. Postupně však došlo k některým podstatným změnám. Lodž byla vybrána jako středisko pro tkalcovský průmysl s perspektivou rozvoje výroby a otevření trhů v Rusku. Na přelomu 18. a 19. století mělo město však necelých tisíc obyvatel. V roce 1820, kdy bylo rozhodnuto o dalším vývoji, již však město mělo asi 3 tisíce obyvatel. Plánované továrny obdržely finanční privilegia a byla jim přislíbena podpora vlády. Tyto nové možnosti se rozhodl Ludwig Geyer využít.
V roce 1826 přijel poprvé do Lodže a po seznámení se se situací rozhodl se zde usídlit. Dne 9. srpna ve Varšavě podepsal smlouvu s Komisí Mazowického komitétu (Komisją Województwa Mazowieckiego), podle které měl postavit obytný dům a tkalcovnu bavlněných výrobků. Pro tento účel obdržel pomoc v podobě: stavebních parcel, ujištění o pomoci při výstavbě a licenci na pořízení příze se sníženým o 2/5 clem.[1] Průmyslník se naopak zavázal k rychlému postavení dvaceti tkacích strojů a v průběhu deseti let ke zvýšení produkce bavlněných výrobku na stu tkacích strojů. Majetek, se kterým přijel ze Saska, však nebyl velký, stačil jen na 12 tkacích strojů a několik strojů na potisk.[2]
Začátek lodžské činnosti
editovatV roce 1828 přijel Ludwig Geyer do Lodže. Rychlý růst však začíná až po listopadovém povstání (1830/1931), když v roce 1832 odkoupil pozemek na Piotrkowské ulici a postavil zde zděný klasicistní domek.[3] V témže roce zde bylo postaveno také 33 tkalcovských stavů a 11 stolů pro potisk perkálu. Továrna dále odebírala produkci 100 domácích tkalců z nedalekých Pabianac a od 60 tkalců z Lodže.[2] A dále postavil několik patrových budov, mj. barvírnu nebo dům, ve kterém byl umístěn válcový tiskařský stroj. Moderní tiskařský stroj byl v roce 1834 přivezen z Vídně a byl poháněn koňským žentourem. První takové zařízení v Polském království. Zanedlouho nakoupil 50 ha pozemků v jižní oblasti Lodži pro předpokládaný další rozvoj.[2]
Vyvrcholení podnikání
editovatV roce 1835 byl Ludwig Geyer již tak silným podnikatelem, že se pustil do stavby nové velké přádelny a tkalcovny. Stavba byla ukončena v roce 1837 a byla nazývána Bílou továrnou (Biała Fabryka). O rok později byl přistaven k hlavní budově třípatrový pavilón a Ludwig Geyer se stal v té době největším lodžským podnikatelem a vzorem podnikání v Polsku.[4] To vedlo k tomu, že se mu začalo přezdívat „otec Lodže“.[3][5]
V roce 1838 byl postaven v Lodži první parní stroj s výkonem 60 HP, který svým komínem zaujal celé město, zvláště když tento moderní prvek nahrazoval žentour dosud využíval práci koní. Tento parní kotel byl i novinou v Polsku.
Továrna byla komplexním bavlnářským provozem, měla přádelnu, tkalcovnu, tiskárnu, barvírnu a disponovala veškerou potřebnou technikou. V roce 1853 se společnost dostala na svůj vrchol, výroba byla v maximální míře zmodernizována, byly zde tři parní stroje s výkonem 120 HP.[1]
Trvalá snaha o posílení své pozice je patrná z mnoha propagačních cest. Svoji produkci propagoval na průmyslových výstavách v řadě měst. Za zmínku stojí např. Vilnius, Riga, Charkov. Je také třeba zmínit Petrohrad a prezentaci svých výrobku na výstavě v Moskvě v roce 1843, kde od poroty získal povolení požívat erb Impéria na svých výrobcích. Na těchto výstavách také obdržel celou řadu vyznamenání. Za zmínku stojí např. medaile z Varšavy v roce 1838 nebo Petrohradu 1838. V roce 1846 pak obdržel řád Svatého Stanislava III. stupně (Order Świętego Stanisława III klasy) Ruského impéria.
Nástup krize
editovatV roce 1854 se začínají projevovat první známky krize. Ludwik Geyer začal budovat v nedaleké Rudzie Pabianickiej mimo výrobu textilu i cukrovar, lihovar, cihelnu, pilu a závod na výrobu olejů. Jestliže se v roce 1839 dle polské banky (Banku Polskiego) rovnala hodnota úvěru hodnotě pohledávek, v roce 1844 tyto dluhy překročily hodnotu 1 miliónu polských zlotých. Situaci ještě zhoršil požár továrny v roce 1853 a začínal se projevovat nástup Karola Scheiblera, který v roce 1855 uvedl do provozu velkou přádelnu. Geyer už neměl zásoby na rovnocennou konkurenční válku.[4] V té době nastal postupný rozprodej majetku, nejprve nemovitostí v Rudzie Pabianickiej a v roce 1860 přešly na Polskou banku parcely v Lodži při Piotrkovské ulici a v roce 1861 se přestěhoval do domu u Pietrokovské ulice. V roce 1861 začaly potíže s dodávkami bavlny v důsledku zastavení vývozu bavlny z USA a přes tyto problémy se Ludwig Geyer již nedostal.
I v nejvypjatějších letech se však Ludwig Geyer věnoval charitativní činnosti, např. v roce 1851 založil školu pro děti zaměstnanců a v roce 1857 pak fond pro pracovníky, z kterého se hradila zdravotní péče. Byl v té době také členem celé řady společností.
Krach a konec života
editovatLudwik Geyer se ve vyhrocené situaci šedesátých let pokoušel o mnohé. Žádal o pomoc i ruskou vládu, odvolával se na svůj postoj v době povstání v roce 1839. Jeho snaha byla však neúspěšná, situace byla i nadále vážná a v roce 1863 mu byla k zaplacení vyměřena částka 28 tisíc zlatých rublů. Krátce před svojí smrtí v roce 1864 byl vsazen do vězení. Rodina sehnala ještě peníze na zaplacení kauce. Dva roky před svojí smrtí ještě smluvně rozhodl o předání přádelny a později zbývající část podniku berlínskému bankéři Bernardowi Ginsbergowi, za to obdržel provozní kapitál. Pro lepší pochopení situace je třeba si uvědomit, že v roce 1865 již Lodž nebyla malou osadou, ale měla již 40 tisíc obyvatel jejichž značná část jich byla spojena s textilním průmyslem, jehož byl Ludwig Geyer významným představitelem. V srpnu 1869, zadlužený, zatížený soudními procesy a exekucemi předal svůj majetek synovi Gustavovi a 21. října 1869 zemřel.
Vědomí významu Ludwika Geyera však z Lodže zcela nezmizelo. I nadále zde zůstala továrna Zakłady Przemysłu Bawełnianego Ludwik Geyer Spółka Akcyjna.
Galerie
editovat-
Bílá továrna v Lodži -
Interiér továrny Ludwika Gayera v Lodži -
Továrna Ludwika Geyera v Lodži -
Továrna Ludwika Geyera v Lodži -
Dům Ludwika Geyera na Piotrkowské ulici v Lodži -
Hrobka Ludwika Geyera v Lodži
.jpg)
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwik Geyer na polské Wikipedii.
- ↑ a b c Łódzcy fabrykanci - Archiwum Państwowe w Łodzi. web.archive.org [online]. 2017-09-27 [cit. 2021-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-27.
- ↑ a b c SZYMAŃSKI, Marcin Jakub; TORAŃSKI, Błażej. Fabrykanci : burzliwe dzieje łódzkich bogaczy. Warszawa: Zona Zero, 2016. 319 s. Dostupné online. ISBN 978-83-935847-8-9, ISBN 83-935847-8-7. OCLC 976443675 S. 25–28.
- ↑ a b RYNKOWSKA, Anna. Ulica Piotrkowska. 1. vyd. Łódź: MyDesign, 1970. 246 s. Dostupné online. ISBN 978-83-939822-4-0, ISBN 83-939822-4-3. OCLC 924672955 S. 27–32.
- ↑ a b SKRZYDŁO, Leszek. Rody fabrykanckie. 2. vyd. Łódź: Oficyna Bibliofilów, 1999. 116 s. Dostupné online. ISBN 83-87522-23-6, ISBN 978-83-87522-23-0. OCLC 45174217 S. 25–28.
- ↑ Wyborcza.pl. lodz.wyborcza.pl [online]. [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwik Geyer na Wikimedia Commons
