Wikipedie

Ludvík Stříbrský

český odbojář

Ludvík Stříbrský (9. září 1906 Kněževes – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava účastníkem domácího protiněmeckého odporu, kde patřil do okruhu osob soustředěných kolem majora RNDr. Josefa Jedličky pracujícího v ilegalitě pro sovětskou vojenskou zpravodajskou službu GRU.

Ludvík Stříbrský
Narození9. září 1906
Kněževes; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942
Koncentrační tábor Mauthausen; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPraha III, Maisnerova ulice číslo 8
Povoláníšofér
ChoťBožena Stříbrská (rozená Homolková)
Rodiče
  • Josef Stříbrský;
  • Marta Stříbrská (rozená Mottlová)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Ludvík Stříbrský se narodil v Kněževsi 9. září 1906 do rodiny Josefa Stříbrského a jeho manželky Marty Stříbrské (rozené Mottlové). Za Protektorátu Čechy a Morava byl ženat s Boženou Stříbrskou (rozenou Homolkovou), bydlel na adrese Praha III, Maisnerova ulice číslo 8 a živil se jako šofér.[1][2]

Odbojové aktivity

editovat

Za protektorátu v roce 1939 se podílel na odvezení významné části legionářského archivu z Památníku odboje na pražském Žižkově. Spolu s Jaroslavem Toufarem (1903–1942) tento materiál (a také nějaké zbraně) ukryli do podzemních štol vrchu Petřína (například i do staré štoly z dob Rudolfa II.)[3][2]

Společně s Jaroslavem Toufarem plánoval údajně Ludvík Stříbrský provést pumový atentát na protektorátního ministra Emanuela Moravce.[3][2] Tento nezdařený pokus o atentát spočíval v tom, že Toufar se Stříbrským údajně sestrojili pekelný stroj. Stříbrský jej zamontoval do krabice ve tvaru knihy. Krabice byla zabalena a opatřena stříbrným nápisem „Přátelské pozdravy“. Další okolnosti průběhu celé akce ovšem nejsou známy.[3]

Hlavní odbojovou činností Ludvíka Stříbrského ale bylo zajišťování bezpečnosti během provozu (ostraha) a příprava prostorů (míst) k vysílání ilegálních radiostanic Jack a Magda. Pokud se jakákoliv z těchto ilegálních vysílaček pohybovala v regionu Prahy, pak se vysílalo vždy z několika různých míst a to na obou březích Vltavy. Aby místo vysílání zpráv nebylo stále stejné a tudíž snadno zaměřitelné německou odposlechovou službou (Funkabwehrem) byly vhodné prostory k vysílání zajištovány dvojicí odbojářů: Ladislavem Stříbrským a Jaroslavem Toufarem.[1] (Gestapu se nikdy úplně nepodařilo dohledat všechna místa, odkud se vysílalo.[1])

Zatčení, věznění, ...

editovat

Destrukční aktivita gestapa začala v Praze 14. října 1941, kdy byli zatčeni radisté ze zpravodajské sítě sovětského rezidenta GRU majora RNDr. Josefa Jedličky. Jednalo se o spisovatele Otakara Batličku a Františka Chybu, kteří obsluhovali ilegální radiostanici Magda, vysílali radiové depeše do SSSR a zpravodajsky spolupracovali se Třemi králi.[4]

Dne 16. října 1941 byli příslušníky gestapa zatčeni ing. Jaroslav Kleiner a jeho manželka Antonie Kleinerová. O tři dny později (19. října 1941) byli zatčeni Jaroslav Toufar a Ludvík Stříbrský.[1][3][2] Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl Stříbrský 15. listopadu 1941 deportován do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín a odtud pak byl převezen 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen.[2][3][5][6]

V Mauthausenu byla v pátek 13. února 1942 vykonána poprava jedenáctičlenné skupiny českých vlastenců. Tato skupina sestávala z odbojářů pozatýkaných v souvislosti s likvidací ilegální vysílačky Sparta Ic v Jinonickém akcízu (v noci ze 3. na 4. říjen 1941) a také se jednalo o čelné představitele odbojové organizace ÚVOD, tedy o blízké spolupracovníky profesora Vladimíra Krajiny a majora letectva RNDr. Josefa Jedličky.[2] Mezi nimi byl i Ludvík Stříbrský, popravený toho dne v 15.37 hodin vpichem benzínové injekce do krajiny srdeční.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Otakar Batlička a jeho cesta rájem a peklem [online]. Paměť a dějiny ročník 2019, číslo 01, strany: 91 až 99 (včetně), 2019 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Ludvík Stříbrský, s. úvodem: 44; obrazová příloha: 49. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  3. ↑ a b c d e ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého – žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou… [online]. Paměť a dějiny ročník 2014, číslo 02, strany: 100 až 110, 2014 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Ludvík Stříbrský, s. 311. 
  5. ↑ Ludvík Stříbrský (* 9. 9. 1906 Kněževes – 13. 2. 1942 KT Mauthausen, zemřel-popraven), bydliště: Praha; Vězeňské číslo: 5797 [online]. Památník Terezín : Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-10-14]. Datum odchodu transportu do Mauthausenu: 6. 2. 1942. Dostupné online. 
  6. ↑ Ludwig Stříbrský (* 9.9. 1906 Kněževes) [online]. Památník Terezín: Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-10-14]. Datum transportu: 15. 11. 1941; Datum odchodu: 6. 2. 1942 do Mauthausenu. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_Stříbrský&oldid=24319527“