Ludvík Malovec z Malovic
Ludvík Emanuel svobodný pán Malovec z Malovic a Kosoře (německy Ludwig Emanuel Freiherr Malowetz von Malowitz und Kossorz) (11. srpna 1822 Verona – 19. dubna 1900 Praha[1]) byl český šlechtic z rodu Malovců, právník[2] a státní úředník. Ve státní správě působil od roku 1841, svou kariéru završil jako dlouholetý okresní hejtman v Hradci Králové a dvorní rada.
| Ludvík Emanuel svobodný pán Malovec z Malovic | |
|---|---|
 Erb Malovců z Malovic (1781) | |
| Okresní hejtman v Hradci Králové | |
| Ve funkci: 1870 – 1890 | |
| Předchůdce | Gustav Exeli |
| Nástupce | Josef Hejda |
| Okresní hejtman v Lounech | |
| Ve funkci: 1868 – 1870 | |
| Předchůdce | Ferdinand Schüller |
| Nástupce | Alois Landfras |
| Narození | 11. srpna 1822 Verona |
| Úmrtí | 19. dubna 1900 (ve věku 77 let) Malá Strana |
| Titul |  svobodný pán |
| Ocenění | Řád železné koruny Leopoldův řád |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel ze starého českého rodu Malovců z Malovic, patřil k linii povýšené v roce 1781 do panského stavu.[3][4] Narodil se jako jediný syn c. k. majora Emanuela Josefa Malovce (1779–1823) a jeho manželky Josefy Marie von Menßhengen (1790–1877).[5] Od mládí působil ve státních službách, začínal v roce 1842 jako konceptní kandidát u českého zemského gubernia v Praze, později byl přeložen ke krajskému úřadu do Berouna a od roku 1846 byl krajským komisařem III. třídy v Litoměřicích. V letech 1849–1850 byl okresním komisařem I. třídy v Žatci a po reorganizaci státní správy působil od roku 1850 jako tajemník Zemské vyvazovací komise v Praze. V letech 1853–1856 byl představeným komitátního úřadu v Užhorodě, na stejné pozici byl v roce 1856 přeložen do Velkého Varadína.
V roce 1861 se vrátil do Prahy, kde působil jako místodržitelský rada[6] a od roku 1862 byl krajským představeným v Praze. V letech 1868–1870 byl okresním hejtmanem v Lounech a nakonec dlouholetým okresním hejtmanem v Hradci Králové (1870–1890). I když měl být nestranným státním úředníkem, v Hradci Králové vstupoval do regionální politiky s tendencemi ovlivňovat volby do okresního zastupitelstva a dlouhodobě se vymezoval proti hraběti Janu Harrachovi, který byl jeho politickým rivalem a na Královéhradecku největším pozemkovým vlastníkem.[7] V roce 1878 obdržel titul dvorního rady a v roce 1890 byl penzionován.
Od narození užíval titul svobodného pána, jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1851 jmenován c. k. komořím.[8] Za zásluhy během prusko-rakouské války obdržel Řád železné koruny III. třídy (1866) a při odchodu do výslužby získal rytířský kříž Leopoldova řádu (1890). Získal také ocenění od zahraničních panovníků, byl nositelem Řádu pruské koruny II. třídy (1880) a komturem saského Albrechtova řádu (1890). Dále obdržel čestné občanství v Kladně a v obci Nehasice.[9]
Zemřel 19. dubna 1900 ve věku 77 let v Praze na Malé Straně.[10][11]
Rodina
editovatOženil se se svou sestřenicí baronkou Karolínou Menßhengenovou (1835–1908), dcerou Franze Xavera Menßhengena (1797–1890), dvorního rady na ministerstvu zahraničí.[12] Sňatek se konal 8. června 1861 ve vídeňské katedrále sv. Štěpána. Z manželství pocházeli čtyři potomci, synové František Xaver a Ludvík Robert zemřeli v dětském věku, dospělosti se dožily dcery Thekla a Karolína.[13] Spolu s manželkou koupil v roce 1880 pozemky s hospodářským dvorem v Dolních Měcholupech (dnes Praha 10).[14] Zde nechal jako své sídlo postavit novogotickou vilu označovanou jako zámeček (zbořena ve druhé polovině 20. století).[15]
Ludvík měl čtyři sestry. Julie (1820–1900) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně, Berta (1821–1906) byla manželkou státního úředníka Josefa Hergeta (1812–1873), nejmladší Emma (1824–1858) se provdala do uherského šlechtického rodu Vécseyů.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Panny Marie Vítězné, sign. PMV Z5, s. 81
- ↑ Almanach československých právníků; Praha, 1930; s. 270 dostupné online
- ↑ Malowetz, die Herren in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Povýšení Malovců do panského stavu 1781 dostupné online
- ↑ Rodokmen Malovců z Malovic dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1862; Gotha, 1862; s. 491 dostupné online
- ↑ KLEČACKÝ, Martin: Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868–1938; NLN, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2021; s. 145–147 ISBN 978-80-7422-797-4
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 99 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ludvíka Malovce in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 500 dostupné online
- ↑ Nekrolog Ludvíka Malovce in: Bohemia (deník), 20. dubna 1900, s. 3 dostupné online
- ↑ Matrika zemřelých u Panny Marie Vítězné 1900 in: Archiv hlavního města Prahy dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1864; Gotha, 1864; s. 532–533 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1892; Gotha, 1892; s. 522 dostupné online
- ↑ Historie Horních Měcholup na webu Městské části Praha 15 dostupné online
- ↑ Dolní Měcholupy na webu mistopis.eu dostupné online
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 723–727 (heslo Malovec) ISBN 80-7185-237-6
- KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 410–411 (heslo Ludwig Malowetz) ISBN 978-80-88304-18-0
- POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Brandýs nad Labem, 2007; 454 s. ISBN 978-80-85955-35-4
