Wikipedie

Ludvík Kohl

český kreslíř, malíř, pedagog a rytec

Ludvík (Ludwig) Kohl (14. dubna 1746 Praha-Malá Strana[1] – 18. června 1821 Praha) byl český malíř, kreslíř, mědirytec, řezbář a pedagog.

Ludvík Kohl
Ludvík Kohl na portrétu A. Machka, cca 1820
Ludvík Kohl na portrétu A. Machka, cca 1820
Narození14. dubna 1746
Praha-Malá Strana
České královstvíČeské království České království
Úmrtí18. června 1821 (ve věku 75 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánípedagog, malíř, učitel, grafik, kreslíř a řezbář
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se jako vnuk a pravnuk slavných sochařů pražského baroka (Jeroným Kohl, Jan Bedřich Kohl-Severa). Jeho otec František Josef Khol/Kohl byl však c. k. úředník, výběrčí daní, o původu matky Marie Dorothey není nic známo. Vystudoval piaristické gymnasium na Novém Městě pražském, kde byl žákem Gelasia Dobnera. Současně se soukromě učil malbě u Norberta Grunda. Od roku 1766 pokračoval studiem malířství a kresby v grafické speciálce J. Schmutzera na Akademii výtvarného umění ve Vídni, roku 1769 byl přijat za jejího řádného člena. Roku 1793 byl jmenován také čestným členem Akademie umění v Parmě. V jeho době byla z důvodu josefínských reforem nouze o lukrativní církevní zakázky, takže se musel orientovat na malbu světských žánrů.

V roce 1775 si otevřel školu pro výuku kresby v Praze v bývalém paláci Lažanských v Karmelitské ulici (podle Antonína Lišky to byla normální škola, v níž dělal jen najatého učitele).[2] Po zrušení malířského cechu v roce 1782 suploval Kohl absenci uměleckého vzdělání v Praze. Ve škole se za více než třicet let provozu vystřídalo údajně až sedm tisíc mladých malířů několika generací.[3] Večerní kursy pro řemeslníky a budoucí umělce vedl bezplatně a byl za to roku 1818 vyznamenán c. a k. zlatou medailí. Ze školy vyšli například Josef Malínský nebo skvělí portrétisté František Horčička a Antonín Machek. Kohl své žáky zachytil na jednom skupinovém portrétu z roku 1799; je na něm vidět, že kreslili podle živého modelu i sádrových předloh, že v ateliéru bylo současně kolem dvaceti žáků, většina z nich kreslila, někteří modelovali sochy.

Kohlovo tvůrčí období překlenuje dva zcela odlišné směry: zpočátku to byly doznívající barokní a zejména rokokové vlivy, později se ve Vídni seznámil s klasicismem a studijní malbou architektury. Svým klasicistním dílem vytvořil spoj mezi vídeňským a římským klasicismem v Čechách.

Rodina

editovat

Roku 1783 se oženil s Alžbětou Melzerovou a založili početnou rodinu o šesti dětech. Manželku s dítětem u prsu zachytil roku 1787 v kresleném portrétu jako rokokovou dámu. Svůj nedatovaný autoportrét nakreslil rudkou v 90. letech 18. století. Olejomalba poloviční postavy dcery Anny pochází z doby kolem roku 1810. Tento portrét svou jednoduchou a čistou formou a individuální charakteristikou dokládá Kohlovu všestrannost a malířskou zručnost.[4] Po Alžbětině smrti se Kohl roku 1804 oženil podruhé, s Walburgou Körpertovou. Její portrét se rovněž dochoval.[5]

Dílo

editovat
 
Autoportrét, 1790–1799

Ludvík Kohl byl zdatným kreslířem - portrétistou. Ve figurálních scénách se však projevuje klasicistní schématičnost a strnulost postav. Do roku 1779 namaloval tři oltářní obrazy: Umučení sv. Vavřince a Sen sv. Josefa pro premonstrátský kostel a klášter v Doksanech, a oltářní obraz sv. Barbory pro pohřební kapli v malostranském kostele sv. Mikuláše. Dále se zaměřil na náměty z české historie a na architekturu. Zachycoval významné události z období vlády Přemyslovců (12 leptů), a poněkud idealizované veduty. Sedm pohledů na Prahu a její nábřeží vytvořil pravděpodobně z lodi na Vltavě a jsou ojedinělou dokumentací soudobé konfigurace staveb. 4 krajiny s hradem jsou dobově typické. Kohlovi imponovala stará architektura a její interiéry: chrámy, hrobky, sklepení a sály, které oživuje jen drobnou stafáží. Pozoruhodné jsou jeho návrhy na dostavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Interiér katedrály, včetně pečlivě prostudovaných architektonických detailů, maloval opakovaně v letech 1810-1816 z nejrůznějších perspektiv.[4]

Od roku 1800 maloval velmi žádané obrazy architektur různých epoch. Jeho dokonalá znalost historických stavebních slohů, smysl pro perspektivu a obrovská fantazie mu pomáhaly při malbě fiktivních architektonických prostorů, někdy doplněných dobovou sochařskou výzdobou (Vnitřek fiktivní antické svatyně se zápalnou obětí bohu Apollónovi, 1808-09, Egyptský chrám se stafáží, 1814). Atmosféru obrazů umocňoval rafinovaným světelným aranžmá a barevnými akcenty. Zachycoval interiéry a exteriéry smyšlených egyptských, antických nebo gotických staveb. Kromě toho maloval reálné architektury i návrhy na jejich ideální rekonstrukce.[3]

Zastoupen ve sbírkách: Pražského hradu, Národního muzea, Národní galerie v Praze, Muzea hl. m. Prahy, v Západočeské galerii v Plzni, v regionálních galeriích v Litoměřicích, Liberci, AJG v Hluboké nad Vltavou, Městského muzea a galerie v Lomnici nad Popelkou a Okresního vlastivědného muzea v České Lípě.

Galerie

editovat
  •  
    V Egyptském chrámu
  •  
    Vladislavský sál, 1810-1820
  •  
    Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem
  •  
    Kaple sv. Kříže na Karlštejně
  •  
    Příjezd arcibiskupa Viléma Florentina na arcibiskupství pražské
  •  
    Svatoštěpánský dóm ve Vídni (1814)

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ LIŠKA, Antonín: Kohlovy rodinné portréty v Muzeu hl. m. Prahy, Umění roč. 2, 1954, s. 105.
  3. ↑ a b Leubnerová Š, 2016, s. 37
  4. ↑ a b Leubnerová Š, 2016, s. 39
  5. ↑ V Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou

Literatura

editovat
  • Ludvík Kohl a jeho škola: práce z majetku musea; katalog výstavy, text Antonín Liška. Museum hl. města Prahy VI.-VIII.1950.
  • LIŠKA, Antonín: Kohlovy rodinné portréty v Muzeu hl. m. Prahy, Umění roč. 2, 1954, s. 104-109.
  • PÁNKOVÁ Marcela: Ludvík Kohl (1746–1821), Katalog výstavy. NG Praha 1984
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Anděla Horová, díl I., A-M, Academia : Praha 1995, s.369 (heslo N. Blažíčková-Horová)
  • Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 37-49, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_Kohl&oldid=24398346“