Ludvík Štěpán
Ludvík Štěpán (* 2. února 1943, Dačice – 29. prosince 2009 Brno) byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně.
| prof. PhDr. Ludvík Štěpán, Ph.D.[1] | |
|---|---|
| Narození | 2. února 1943 Dačice nebo Chvalčov |
| Úmrtí | 29. prosince 2009 (ve věku 66 let) nebo 29. ledna 2009 (ve věku 65 let) Brno |
| Povolání | spisovatel, novinář, vysokoškolský učitel, učitel, překladatel, básník, autor dětské literatury, prozaik, redaktor a polonista |
| Stát |  Česko |
| Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Témata | polská literatura, slovanská literatura, slavistika, polonistika, literatura a literatura pro děti a mládež |
| Ocenění | Stříbrná medaile MU (2008) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a dílo
editovatNarodil se v Dačicích na Moravě,[2] jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem.[2] Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně.[3] Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty.[3] Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně (diplomová práce Tradice a současnost polské epigramatiky). Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice (mj. působil jako vedoucí pracovník deníků Zemědělské noviny a Demokrat), byl ředitelem umělecké a reklamní agentury (LUSK). Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent (2001 se habilitoval spisem Vývoj žánrového systému polské literatury – od renesance k postmodernismu) a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur.[3] Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas.[4]
Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav (obvykle mladých) najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty a opuštěnosti starších lidí.[3] V osmdesátých ltech se odhodlal k rozsáhlejším epickým žánrům. V románu o pohraničním moravském městě se pokusil vyrovnat s tematikou okupace (A jinak se pluje po moři), napsal též román z lékařského prostředí s prvky sci-fi (Transplantace). Byl rovněž autorem několika moderních pohádek a prózy pro děti, vyprávějící o prázdninovém dobrodružství klukovské party (Kovbojové z papíru). Vydal také řadu vědeckých publikací z oboru literárněvědné polonistiky, ve kterých se věnoval především genologické problematice (např. Vývoj žánrového systému polské literatury).[3]
Bibliografie (výběr)
editovat- Klepání na lásku (1973)
- Květiny jsou tu zbytečné (1976)
- Vichřice (1977)
- Pan Střelnice (pro děti, 1979)
- Znamení břízy (1979)
- Vysoko letí ptáci (1980)
- A jinak se pluje po moři (1985)
- Kovbojové z papíru (pro děti, 1986)
- Husar a panenka (pro děti, 1987)
- Transplantace (1990)
- Hry s protinožci (1990)
- Pan Střelnice v Bambulálii (leporelo, 1993)
- Co dělám celý den (leporelo, 1993)
- Tombík mezi dinosaury (leporelo, 1994)
- Máme rádi zvířata (pro děti, 1996, s Václavem Richterem)
- Mezi námi zvířaty I (pro děti, 2004)
- Mezi námi zvířaty II (pro děti, 2004)
Ocenění
editovat
V dubnu 2008 obdržel stříbrnou medaili Masarykovy univerzity zejména za pedagogickou a organizační činností při budování nové brněnské a české literárněvědné polonistiky. [5] Posmrtným uznáním se stalo pojmenování jedné z tramvají Dopravního podnika města Brna jméněm Ludvíka Štěpána na návrh městské části Brno-jih, kde žil převážnou část života.[6] .[7]
Reference
editovat- ↑ POSPÍŠIL, Ivo. Zemřel profesor Ludvík Štěpán. In: World Literature Studies: časopis Ústavu svetovej literatúry SAV. 1/2010. s. 100. ISSN 1337-9275; E-ISSN 1337-9690
- ↑ a b BÍLEK, Petr. 175 autorů. Praha: Československý spisovatel, 1982. 169 s. S. 150.
- ↑ a b c d e Ludvík Štěpán [online]. slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2017-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel profesor Ludvík Štěpán [online]. polonistika.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-19.
- ↑ Ludvík Štěpán [online]. Masarykova univerzita [cit. 2017-04-18]. Dostupné online.
- ↑ vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Patronát MČ Brno-jih nad novou tramvají [online]. MČ Brno-jih [cit. 2017-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-19.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Štěpán
- Ludvík Štěpán v Encyklopedii dějin města Brna
- Ludvík Štěpán ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Kdo je kdo v české slavistice
