Ludendorffova ofenzíva

Ludendorffova ofenzíva
	konflikt: První světová válka
	Mapa bitvy
Trvání	21. březen - počátek dubna 1918
Místo	Francie, Belgie
Souřadnice	50°0′10″ s. š., 2°39′10″ v. d.
Výsledek	Nejprve německé výhry ; Konečná prohra Německa
Strany
Německá říše	Francie; Britské impérium; Spojené státy; Itálie; Portugalsko
Velitelé
Erich Ludendorff	Ferdinand Foch; Douglas Haig; Philippe Pétain; John Pershing; Alberico Albricci; Tamagnini de Abreu
Síla
Na začátku: 50 divizí (asi 1 000 000 mužů);	Na začátku: 5. britská armáda;
Ztráty
688,341 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých	418,374 Britů 433,000 Francouzů 5,000 Italů Celkem: 856,374 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludendorffova ofenzíva (Kaiserschlacht), nebo též Německá jarní ofenzíva 1918 byla řada německých útoků na západní frontě během první světové války, které se uskutečnily od 21. března do počátku dubna 1918.

Německý generál Erich Ludendorff plánoval na rok 1918 jarní ofenzívu, která měla konečně přinést průlom. Toto si přál ještě před příchodem vojenských posil z USA. V konečné fázi příprav se však objevil ještě jeden faktor – zhroucení ruské fronty v souvislosti s uzavřením Brestlitevského míru a následný přesun uvolněných německých sil na západ.^[1]

21. března podnikla německá vojska útok v šíři 80 km s nasazením 50 divizí především proti britské části fronty. 5. britská armáda byla silně otřesena a začala ustupovat k Sommě. Německá vojska postoupila o šedesát kilometrů a přerušila železniční trať do Paříže.^[2] Spojeneckým armádám začalo hrozit roztržení v bodě jejich styku. 23. března Němci rozšířili svůj průlom u Arrasu, což britským jednotkám zkomplikovalo další situaci. Německá armáda najednou stála proti dvěma armádám – britské, která si chránila přístavy v průlivu La Manche, a francouzské, která bránila postupu k Paříži. 26. března došlo k poradě francouzských a britských představitelů, kteří navrhli další postup boje. 27. března se fronta ustálila a Francouzi začali přisunovat nové zálohy. Do 29. března se šířka německých útoků zužovala a počátkem dubna ustala. Německá vojska začala pociťovat krizi z únavy a z vyčerpávajících bojů a jejich další vojenské úspěchy byly nicotné.

Jednotlivé ofenzivy

Odkazy

Reference

↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37–40. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa..
↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 59-62

Literatura

Yvette Heřtová, Zákopová válka, Mladá fronta, 1983

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludendorffova ofenzíva na Wikimedia Commons

[pacner37-1] PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37–40. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa..

[pacner59-2] PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 59-62

[1]

[2]